Kdo nás nese?

15. 09. 2007, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: @n@bou

Muž má sen, jak kráčí po mořském břehu s Bohem. Muži se před očima odvíjí celý jeho život.

Zpočátku jsou to samé radostné momenty. Ohlédne se a vidí, jak na pláži za ním a Bohem zůstávají dvoje stopy. Jdou dál a muž vidí méně radostné a obtížné části svého života, až dojdou nakonec a on vidí, že v těžkých chvílích jsou v písku stopy jen jedny. Zeptá se tedy Boha: "Celý život jsem tě miloval, snažil se dělat, co jsi chtěl, proč jsi mě právě v těžkých chvílích opustil a nechal mě kráčet samotného?" Bůh mu odpoví: "Můj synu, neopustil jsem tě, já tě v těch těžkých chvílích nesl."

Jsme-li na dně nebo prožíváme-li těžké životní okamžiky, zkusme si vzpomenout, kolik lidí okolo nás nám zrovna v té chvíli pomáhá!

Tento příběh mi připomněl způsob, jakým uvažujeme. Myslíme si, že ve chvílích, kdy se cítíme pod psa jsme sami na to, abychom se poprali s osudem. Jsme-li na dně nebo prožíváme-li těžké životní okamžiky, zkusme si vzpomenout, kolik lidí okolo nás nám zrovna v té chvíli pomáhá! Jak se o nás stará partner, jak na nás myslí rodiče, jak nám pomáhají kolegové v práci a kamarádi, kterým se můžeme svěřit. V každém okamžiku našeho života nám pomáhá několik lidí, někteří z nich na nás myslí, druzí milují a třetí podávají pomocnou ruku. Nikdy nejsme sami a tohle pomyšlení nás může povzbudit. Pochybujeme-li, stačí napsat seznam lidí, které máme okolo sebe a k nim poznamenat vše, co pro nás dělají. Uvidíme, že je to úctyhodně dlouhý seznam!

To, že pomocnou ruku najdete na konci své paže je jistě pravda, ale je otázkou volby, jak budeme žít: zda skrze sebe, nebo lidi okolo sebe.