Je třeba se pustit do hluboké celospolečenské diskuze "o tom, o kterém se nesmí mluvit"

01. 07. 2026, TOMÁŠ HAJZLER

Připravte se, že tohle bude OČI-OTEVÍRAJÍCÍ kniha. Když jsem jí četl poprvé, nemohl jsem se od ní odtrhnout. Pro nováčky to může být "silné kafe", ale ne zas tak silné, aby jim to "roztrhalo srdce". Na druhou stranu, pro "ostřílené studenty toho, jak funguje svět" bude přínosem především to, že autorka si dala velkou práci s tím, aby na jedno místo dostala všechny relevantní aspekty fungování našeho Matrixu a k tomu přesně načrtla v čem a jak vybudovat post-kapitalistickou společnost. České vydání knihy bude na podzim. Detaily si prohlédněte na její stránce a chcete-li, nechte na sebe kontakt: Já vám napíšu, až kniha bude: ZDE. 

V tomto blogu si přečtěte "Předmluvu nakladatele" k českému vydání. S naší editorkou Aničkou jsme na ní dělali opravdu dlouho. Naší snahou je v ní vysvětlit, co je "ten, o kterém se nesmí mluvit", jak přesně funguje, proč o něm MUSÍME začít mluvit a v čem nám v tom může pomoci právě tato kniha. V této předmluvě navazuji na předmluvu k naší další letošní novince, kterou je kniha Méně je více s názvem "Žijeme ve dvoupatrové společnosti (a nevíme o tom)". 

Ten, jehož jméno se nesmí vyslovovat

Kapitalismus jako termín označující náš hospodářský systém je ještě po pěti stech letech globální existence „tím, jehož jméno se nesmí vyslovovat“. Obzvláště v zemích východní Evropy, které v druhé polovině 20. století prošly coby satelity Sovětského svazu experimentem totalitního socialismu, stačí vyslovit na adresu kapitalismu cokoliv kritického a rázem jste označeni za bolševika, „komouše“, zastánce všemožných represí, propagátora gulagů… za „vraha Milady Horákové“. 

Jako občané Západu jsme cíleně vedeni k víře v dichotomii „demokratického kapitalismu“ vs. „totalitního socialismu“. Je nám namlouváno, že ekonomiku a společnost lze uspořádat jedině těmito dvěma způsoby. Je nám tvrzeno, že kapitalismus je synonymem svobody, že v tomto systému se může každý člověk věnovat tomu, co si přeje, a žít si, jak je libo. Kapitalismus je prý to nejlepší, čeho lidstvo dosud dosáhlo, zatímco socialismus, který je prý ze své podstaty totalitou, byl historickým omylem. 

Kapitalismus jako termín označující náš hospodářský systém je ještě po pěti stech letech globální existence „tím, jehož jméno se nesmí vyslovovat“. Stačí vyslovit na adresu kapitalismu cokoliv kritického a rázem jste označeni za bolševika, „komouše“, zastánce všemožných represí, propagátora gulagů… za „vraha Milady Horákové“. 

My dnes ale žijeme v době, kdy jedna krize stíhá druhou… a mýtus kapitalismu jako ideálu uspořádání lidské společnosti se tak otřásá v základech. Chvíli churaví ekonomika, pak se rozjede pandemie, na to nějaké bombardování, invaze, pak další bombardování zase někde jinde… Politici vyhrožují jeden druhému válkami, a dokonce bez skrupulí páchají genocidy. Rok od roku zesilují vlny veder, sucha, záplavy… zrychluje vymírání druhů. A jako by to nestačilo, jsme na prahu nespočtu hrozeb spojených s nekontrolovaným nástupem AI. V běžném lidském životě pak skokově rostou ceny všeho, bez čeho není možné přežít (bydlení, energie, potraviny, voda, zdraví, vzdělání…), narůstá chudoba, epidemická osamělost, odcizenost, přibývají psychické a autoimunitní nemoci, klesá kvalita života prakticky ve všech základních parametrech (detaily zde).  

Navzdory tomu všemu nám politici a s nimi spřízněná média neúnavně a zarputile předhazují falešné viníky, kteří mají být údajnou příčinou našeho oprávněného hněvu a frustrace. Prudce ovšem narůstá počet lidí, kteří začínají chápat, že všechny tyto neustále se zhoršující krize mají jeden společný jmenovatel, jímž je právě „ten, jehož jméno se nesmí vyslovovat“. Je stále očividnější, že náš hospodářský systém funguje úplně jinak, než co tvrdí jeho PR. Pokud se máme všem těm krizím postavit, je třeba se na téma kapitalismu jako hospodářského systému pustit do opravdu hluboké celospolečenské diskuse.

Kapitalismus je systém, který už od konce 15.století určuje hospodářské vztahy mezi lidmi navzájem a zbytkem přírody, nejprve v Evropě, následně i ve zbytku světa. Za tu dobu byl kolem tohoto systému uměle vytvořen nespočet mýtů. Zde je několik příkladů těch dnes nejčastějších:

- Kapitalismus rovná se svoboda a svoboda znamená demokracii. 

- Pokud nezasahuje stát, trhy v kapitalismu jsou zcela svobodné.

- Nic jako společnost neexistuje. Existují pouze jednotlivci a jejich rodiny.

- Kdo se v kapitalismu snaží, může žít jako v bavlnce.

- Homo sapiens je racionální, sobecký a chamtivý druh. Ekonomové se učí o „Homo economicus“, což je teoretický model člověka jako dokonale racionálního a racionálně sobeckého tvora.

- Všechno má mít svého soukromého vlastníka, jelikož zaměření člověka na vlastní potřeby a zájmy zajistí, že se tak o svůj majetek nejlépe postará.

- Stát by neměl kapitalismu, tj. korporacím a vlastníkům kapitálu překážet. Stát nás pouze obírá o peníze, o svobody a zadlužuje nás. Proto čím méně státu, tím lépe. 

- Bohatnutím bohatých zbohatneme my všichni. Bohatí by proto ideálně neměli platit žádné daně a k tomu by měli být ještě co nejvíce podporováni státem (tj. námi všemi), protože čím jsou bohatší, tím více vytvoří pracovních míst, v kterých nakonec zbohatneme i my ostatní (tzv. teorie prokapávání zisků).

- Nic jako „oběd zdarma“ neexistuje. Za všechno by si měl platit každý sám ze svého (včetně zdravotnictví, školství, přírody a jejích zdrojů…).

Všechny tyto mýty (které mají s realitou pramálo společného) a celý zbytek kapitalistické mytologie jsou do našich myslí podsouvány prostřednictvím promyšlené, neuvěřitelně detailní, mimořádně propletené, stále bohatěji financované, a hlavně všudypřítomné propagandy. To dává smysl, neboť souhlas s těmito narativy je základem, na němž toto naše náboženství stojí. 

Kniha Supí kapitalismus je jedním z těch úžasných a odvážných činů, který toho, „jehož jméno se nesmí vyslovovat“, svléká doslova donaha. Pokud si knihu přečteme opravdu pozorně, „lord Voldemort“ našeho Matrixu nad námi nevyhnutelně ztratí kus své moci. Za ohromující mírou predátorství, za všudypřítomnou destrukcí a manipulací mocných v tomto systému můžeme zahlédnout obrysy autentického dobrého života žitého v souladu se sebou samými, ostatními lidmi a vším životem na planetě Zemi. 

Kniha Supí kapitalismus je jedním z těch úžasných a odvážných činů, který toho, „jehož jméno se nesmí vyslovovat“, svléká doslova donaha. Pokud si knihu přečteme opravdu pozorně, „lord Voldemort“ našeho Matrixu nad námi nevyhnutelně ztratí kus své moci. 

Je to především právě precizní a pro mnohé překvapující vysvětlení podstaty a celé spletitosti kapitalistického systému, v čem je tato kniha unikátní. Dočteme se tu, že kapitalismus neznamená ani v nejmenším „volný trh“, jak si mnozí lidé myslí. Volný trh, kde si lidé směňovali zboží, existoval už dávno před kapitalismem. Podstatou kapitalismu je mocenský vztah mezi dvěma oddělenými třídami: úzkou skupinkou ultrabohatých vlastníků veškerých prostředků potřebných k produkci komodit, a námi ostatními, kteří musejí prodávat kapitalistům svoji pracovní sílu, aby si tyto komodity mohli koupit. A protože „chamtivost je dobrá“, jak pravila kultovní postava ve filmu Wall Street Gordon Gekko, je snahou vlastníků kapitálu privatizovat a komodifikovat vše, co se jim zatím zpoplatnit nepodařilo tak, abychom museli v životě ideálně platit úplně za všechno. 

Součástí této mytologie je též názor, že stát je překážkou „svobodného“ kapitalismu. V Supím kapitalismu se dočteme, že je tomu právě naopak. Stát je v tomto systému podřízen vlastníkům (výrobních prostředků) a dělá přesně to, co od nich dostane za úkol: chrání bohaté a mocné a nastavuje systém tak, aby bohatí a mocní byli ještě bohatší a mocnější, a my ostatní zůstali podřízení a jen dál poslušně konzumovali a vydělávali. 

Nadvláda nad druhými není možná bez kontroly narativu a tedy médií. Proto vlastníci skupují v kapitalismu ta soukromá a ovládají ta (naoko) veřejná. Skutečnou úlohou mainstreamových médií pak není informovat nás tak, abychom se mohli jako občané zapojit do spolurozhodování o věcech veřejných. Jejich prvořadou úlohou je zajistit souhlas s mýty, které nám jsou předkládány, zabavit a rozdělit nás, s cílem odvést pozornost od skutečných problémů a nepřipustit diskusi o „nežádoucích“ tématech.

Zájmům vlastníků je podřízeno i nastavení vzdělávacího systému. Jeho cílem není rozvíjet člověka, pomáhat mu najít a využít jeho vrozené dary, naučit ho žít užitečný a radostný život. Hlavní úlohou školství je potlačit v nás naši vrozenou divokost a svobodu. Jde o to, vychovat poslušného člověka, který nebude zpochybňovat, co se dozvídá v médiích, a dál se bude nechávat vytěžovat mocnými tak jako generace před námi. Orwell napsal: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ Proto klíčovou roli ve vzdělávacím systému hraje „ten správný“ výklad historie.

Kapitalismus neznamená ani v nejmenším „volný trh“, jak si mnozí lidé myslí. Volný trh, kde si lidé směňovali zboží, existoval už dávno před kapitalismem. Podstatou kapitalismu je mocenský vztah mezi dvěma oddělenými třídami: úzkou skupinkou ultrabohatých vlastníků veškerých prostředků potřebných k produkci komodit, a námi ostatními, kteří musejí prodávat kapitalistům svoji pracovní sílu, aby si tyto komodity mohli koupit.

Pod vlivem kapitálu jsou také ozbrojené síly. V knize se dočteme, že moderní armáda v západní kapitalistické společnosti neexistuje primárně z důvodu obrany státu, jak je nám tvrzeno, ale proto, aby vládnoucí třídě a jejím korporacím pomohla zajistit suroviny, trhy a zbrojařským firmám zakázky. To platí především o armádách států tzv. imperiálního jádra (které historicky těžily a těží z kolonialismu a imperialismu), tj. o americké, britské armádě a o NATO. Skutečnou úlohu armády pro americké impérium (jemuž je podřízena i moderní Evropa) obnažily detailně Epsteinovy soubory a Donald Trump jako prezident USA. 

Podtrženo, sečteno: svobodné trhy nejsou svobodné. Teorie (či spíše PR trik) o „prokapávání“ korporátních zisků seshora k nám ostatním dolů nemá se skutečností nic společného. Nerozhodujeme se sami za sebe, je rozhodováno za nás. Žijeme v dokonalém matrixu, jehož cílem je držet nás v zotročení. 

Jako by to nestačilo, zhruba od 70. let 20. století nabraly snahy mocných o naše ještě větší a ideálně trvalé zotročení šílenou rychlost. S příchodem 21. století překotně narostly snahy o digitalizaci všeho „offlajnového“, neboť „data jsou nová ropa“, tj. jsou velmi snadno komodifikovatelná. Klíčová je doména internetu, který obrovsky usnadnil možnosti extrakce hodnoty, šmírování a dohledu. Roste tlak na kontrolu internetu a všeobecnou cenzuru, usiluje se o rušení hotovosti a zavedení globálních digitálních měn (v našem případě zrušení koruny a její nahrazení digitálním eurem). Naděje oligarchů na naše kompletní ovládnutí se ze všeho nejvíce upínají k obecné umělé inteligenci (AGI AI). Pro toto stadium kapitalismu se vžil termín neoliberalismus.

O tom všem a mnohem víc se dočteme v této knize. Grace Blakeley zde zasvěceně a čtivě popisuje a vysvětluje komplexní problémy dneška. Bezmezná nerovnost a postupná ekologická degradace – to je pravá, „supí“ tvář kapitalismu. 

Samozřejmě se autorka zabývá i přirozenou otázkou: co dál po kapitalismu? Pro nejednoho čtenáře může být překvapivým zjištěním, že vedle „slepé vývojové větve sovětského stylu socialismu“ existuje ještě skutečný – demokratický socialismus. Jeho podstatou je ekonomická demokracie, která je nutnou podmínkou skutečné demokracie politické. Cílem tohoto systému je proto přesun rozhodování i odpovědnosti za výrobu a vládnutí co nejblíže obyčejným lidem. Pro nejednoho čtenáře může být zajímavé zjištění, že tento systém už byl dokonce otestován i na úrovni státu.

Na závěr si připomeňme, že oligarchové mají strach ze dvou hlavních věcí: Zaprvé z toho, že obyčejní lidé přestanou věřit jejich pohádkám o tom, že kapitalismus je jedinou a nejlepší možností uspořádání ekonomiky a společnosti. Zadruhé se bojí, že se lidé spojí a budou usilovat o změnu. 

Ti, kteří nám vládnou, mají strach ze dvou hlavních věcí: Zaprvé z toho, že obyčejní lidé přestanou věřit jejich pohádkám o tom, že kapitalismus je jedinou a nejlepší možností uspořádání ekonomiky a společnosti. Zadruhé se bojí, že se lidé spojí a budou usilovat o změnu. A to je přesně to, co potřebujeme udělat.

A to je přesně to, co potřebujeme udělat. Přitom je nutné zdůraznit jednu důležitou věc: totiž že „okno“, kdy se můžeme z otročení konzumem a nutnosti vydělávání na život osvobodit a společně se postavit stále palčivějším krizím, je v době, kdy tato kniha vychází, stále ještě otevřené. I proto ti nejbohatší dělají vše, aby ho zavřeli co nejrychleji.  

Jak už jsem psal výše, kapitalismus je naším dnešním náboženstvím. Všimněme si v souvislosti s tím jedné věci. Základem každé velké institucionální víry (křesťanství, islám…) byla vždy kniha (případně knihy). Jejich úlohou je vzdělávat, vyjasňovat a spojovat. Abychom vybudovali společnost, jejíž prioritou bude dobrý život pro všechny v rámci planetárních limitů, potřebujeme to samé – knihy, které nám pomohou demaskovat „toho, jehož jméno se nesmí vyslovovat“, a sjednotit nás ve vizi společnosti bez manipulace, chamtivosti, vykořisťování a násilí. Kniha Supí kapitalismus je v tomto ohledu jednou z těch nejlepších.  

Tomáš Hajzler

PeopleComm

P.S.: Pokud vám nevadí angličtina, sledujte Grace: Substack, Instagram. 

Detaily knihy si prohlédněte na její stránce. Chcete-li, nechte na sebe kontakt a já vám napíšu, až kniha bude: ZDE.

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.