Jak si stanovit výplatu?

Tenhle článek jsem sliboval v blogu o vejvárku. Chci vám popsat dva příklady toho, jak si lidi můžou sami stanovit výši odměny na projektu bez jakéhokoli zásahu managementu. První příklad je stanovení odměn za pořádání loňské Svobody naživo ve Vzletu. Druhý odměna za tvorbu webu peoplecomm.cz. Tenhle článek tedy doplňuje 16 příkladů nebo Jak to dělají v EtNeteře?, tj. příklady, které se s

V tradičním systému stanovuje odměnu zpravidla šéf. Učitel známkuje, šéf nebo státní úředník (v případě tabulkových mezd) rozhoduje o výši mzdy. Podobně třeba lékař rozhoduje o léčbě pacienta…

Tradiční hierarchie se hroutí a stále častější jsou tak i příklady, kdy si ten dříve pod–řízený rozhoduje sám nejenom o tom, co, s kým, kde, kdy a jak bude v práci (ve škole) dělat, ale i za kolik. Děti se hodnotí sami a navzájem, zaměstnanci si sami rozhodují, kolik budou brát. I v Peoplecommu s tím experimentujeme.

Přirozenou součástí jakéhokoli svobodného prostředí je kultura experimentování, improvizace, hledání cest… stejně jako v přírodě nebo třeba i při basketbale.

Než to zkusím popsat, potřebuju upozornit na důležitý detail, bez kterého by demokratické dělení peněz nemohlo fungovat. Především je nutné, aby organizace stála na všech deseti principech, nebo se jim alespoň blížila, tj. aby si lidé navzájem věřili. Bez důvěry tento systém fungovat nemůže. Poprvé jsem na něj narazil v W. L. Gore. Od té doby o něm slyším, kam přijdu (tak už to bývá :–)). V našich zeměpisných šířkách vím pouze o pár příkladech, které našli odvahu ho vyzkoušet. Je vhodný především pro organizace, které fungují projektově.

Příklad č. 1: Svoboda NaŽivo. To byl náš první pokus, kdy jsme si řekli, že naší mzdou je podíl na zisku (více viz Vejvárek). Suma celkových příjmů mínus suma celkových výdajů se rozdělí na třetiny, z čehož třetina je pro tým. Toto třetinové rozdělení je ve světě firem obvyklé, a tak jsme si ho pro jednoduchost vypůjčili. Dopočítat se výsledků (dorazit veškeré faktury a zejména storna) nám trvalo přes dva měsíce, ale hned druhý den po Vzletu jsme se sešli v tom nejužším týmu, abychom si zkusili ten slibovaný experiment. Jak to probíhalo? Nejprve každý „odprezentoval“, co že to vlastně projektu přinesl, co dělal. Ostatní si ho/ji vyslechli, a pak dodali svůj pohled – v čem pro ně byla činnost toho člověka přínosná. Dali jsme si kolečko, aby se každý dostal ke slovu a dohodli se, že na základě této diskuze potom každý rozdělí 100 % mezi všechny členy týmu (i těch, kteří s námi při této diskuzi nebyli). Rozjeli jsme se domů a každý potom naposílal Pavlovi svoje procenta. Ten je potom dal do tabulky, kterou vidíte nahoře.

Celková částka  k rozdělení byla 177 373,– Kč a dle odsouhlasených procent jednotlivá čísla vypadají takto: Tomáš – 27,788; Blanka – 27,197; Katka A. – 24,389,–; Pavel – 26,458; Adam – 16,998; Jakub – 17,737; Petra – 14,929, Katy – 4,065; Mišo – 2,217, Jana – 3,400; Pepa – 2,661; Lukáš – 6,652; Radek –2,882

Příklad č. 2: PeopleComm.cz: Nemáme žádnou papírovou komunikaci, a tak web/blog je pro nás tím hlavním místem, přes které komunikujeme se světem. Na jeho rozvoji pracovali/pracují průběžně tři až čtyři lidé. Lukáš Plíhal, který weby vymýšlí tak, aby byly jednoduché a bylo jim rozumět. Jakub Bartásek, který je kreslil. Adam Marčan, který je částečně kreslí a kóduje. A Pepa Nevoral, který to všechno zprovozní. Já si větší část roku lámal hlavu, jakým způsobem ocenit jejich práci, neboť jsem už nechtěl dělat klasický námezdní styl. Těžko vysledovat přínos webu k financím, a tak jsem se pro letošní rok rozhodl nabídnout částku na rozdělení. V případě tohoto webu to bylo 150 tisíc korun. Pro příští rok chceme nalézt a dohodnout nějaké procento ze zisku peoplecommu jako celku. Buď jak buď, Adam a já jsme již prošli odměňovacím experimentem ve Svobodě NaŽivo, a tak nám to tentokrát celé přišlo snazší a přirozenější. Stejně jako v prvním případě jsme každý odprezentovali svůj přínos a Adam poučen předchozími nezdary navrhl, abychom procenta napsali na místě. A tak jsme to udělali. Výsledek vidíte níže. Nejprve každý na papírek:

A pak do tabulky:

A co mě tohle dělení zatím naučilo? Je toho hodně, a tak snad to nejhlavnější:

1. Už to nechci jinak. Nechci za druhé rozhodovat, kolik by měli brát. Když si dokážou sami rozhodnout o tom, co, kdy, kde, jak a s kým budou dělat, proč bych jim měl definovat, kolik by za to měli dostat. Nejsou to děti. Já nejsem rodič (jejich) – viz Chovejte se k nim jako k dospělým.

2. Celé mi to přišlo jako cvičení z teorie her. Pokud ostatní uvidí, kolik si dávám a kolik dávám jim, je dělení daleko férovější a rovnější.

3. Ve hře je hodně emocí. Budou mě mít ostatní rádi? Neměl bych přidat těm, kteří mají momentálně ekonomickou tíseň?

4. Poprvý je to divný. Napoprvé je člověk nesvůj. Je to divný před ostatníma říkat, co jsem udělal a pak jim psát procenta.

5. Poprvý to není dokonalý. Když o tom přemýšlím zpětně, některé částky u Svobody NaŽivo mi nepříjdou fér za to, co člověk do projektu přinesl. Mám pocit, že jsme do hodnocení promítli daleko víc to, jak se ten člověk snažil, než to jaké mělo to snažení přínos.

6. Důležitý je kontext. Myslím, že klíčové je napoprvé vysvětlit, že se jedná o experiment, který má určité zásady a ujistit se, zda do něho jdeme všichni svobodně a zda jsme připravení nést následky.

Co na to říkáte? Zkusíte to taky? Nebo jste už zkusili? Pokud ano, podělte se o postřehy. Díky.

P. S.: Já jsem momentálně na Honzo–cestě v Jeruzalémě. Snažím se tu dopsat knížku, připravit si všechny dubnové přednášky a kurzy a udělat tu nějaká videa. V pátek mně tu čeká místní 1/2 maraton. Vypnul jsem si telefon, kdyby něco, pošlete maila. Díky.