Intuitivní leadership

Intuitivní leadership

Ještě než jsem se pustil do Peoplecommu a začal řízení a vedení zkoumat jako svůj koníček, „pitval“ jsem ho teoreticky na vysoké škole, na MBA a na všech možných školeních. A teorii jsem potom samozřejmě testoval na lidech, které jsem se pokoušel vést v Douwe Egberts, ve Vitaně a v GE.

Ať už na řízení (dnes mu častěji říkáme asi management, ne?) nebo na vedení (název leadership je už možná také častější) byl vždy nějaký model. Až se mi točí hlava ze všech těch názvů, které jsem potkal ve školách, na školeních nebo v knihách všemožných leadership guruů. Pokud jste z branže, asi máte podobnou zkušenost a možná i praktikujete věci jako:

  • MBO - Management by objectives,
  • VBM - Values based management,
  • SL - Situational leadership,
  • MBWA - Management by walking around
  • a další. (jeden takový povedený - viz úvodní fotka).

Poté co jsme na konci roku 2001 založili Peoplecomm a já se vydal s kůží na trh, jsem přečetl snad vše smysluplné, co mezi lety 1995 až 2005 napsali světoví (= rozumějte američtí a výjimečně i západoevropští guruové vůdcovství). V té době jsem snad ani nedělal nic jiného než ležel v knihách, výzkumech, studiích, nebo jsem ty nablýskané teorie testoval v různých firmách a na seminářích. Model střídal model. Co já jen popsal flipchartu a vypsal fixů! Nebo co článků jsem v té době napsal!

Bylo tak jednoduché vytvořit model na list flipchartu. Sklidit za to ovace a navíc poslat fakturu. Z dnešního pohledu mám pocit, že jsem se tehdy (v dobré víře) dokonce snažil na lidi udělat dojem tím, že jsem z rukávu vytahoval jeden modýlek za druhým a bouchal to na tabuli jako na běžící pás. Taková chytrá chodící encyklopedie leadershipu jsem byl. Nebo šikovný papoušek, co opakuje to, co načetl. Možná to znáte. Záleží na úhlu pohledu. Záleží, čemu dáváte jakou důležitost.

I proto vidíme všude kolem nás takový zájem o věci z „Východu“. O věci často mezi nebem a zemí, které západní hlava jednoduše nebere. Dokonce se hovoří o kultu Východu.

Pak mi na několika případech (a dík za tohle uvědomění patří asi nejvíc Robertovi - mému kamarádovi, se kterým jsme si navzájem mentory) došlo, že tyhle modely mají svůj limit. Jsou to modely z našeho západního, realistického světa, který nevěří ničemu, co si neosahá. Krásně zní, jak je vše logické: „Hodnoty na ose x, výsledky na ose y, dostáváte čtyři druhy zaměstnanců, typ A je třeba povýšit, typ B vyhodit ...“ A lidi zapisují, uznale pokyvují a těší se, až to doma otestují na svých lidech. Jenomže ouha. Ne všechno v našem světě funguje takhle logicky, hranatě, dokonale, modelově.

Mraky teoretických modelů, které člověk najde v knížkách a cvičí na školeních, fungují do VELMI omezené míry. Stejně jako cokoli, co využívá pouze část člověka. V tomto případě využíváme pouze logiku, pouze levou část naší hlavy, což je tak běžné, že se nad tím ani nepozastavíme. Opravdu! Podumejte nad tím chvíli! Z celého toho velkého, mocného a krásného lidského těla využíváme v managementu často pouze levou část hlavy. Trup, končetiny, srdce ... nic nepotřebujeme. Vše zvládne levá část mozku, která si vše přeměří, zaškatulkuje a podle škatulky vytáhne to správné kladívko nebo šroubovák - „zaměstnanec B" = vyhodit. Tečka. Vymeteno. Pěkně o tom mluví i Ken Robinson (viz Proč škola zabíjí kreativitu ).

Doba se však mění a s ní i lidé. Dnešní zaměstnanci už nejsou ti, které známe z filmů ze 70. nebo snad i 30. let (krize-nekrize) - viz např. Žaludková a srdeční firma. Nechat většinu člověka před vrátnicí a do práce poslat jen kus svého mozku je už neuspokojuje. Chtějí víc, chtějí to víc naplno, chtějí žít a prožívat. A na to už je pouze logika krátká.

I proto vidíme všude kolem nás takový zájem o věci z „Východu" (i když často jsou i z jiných světových stran). O věci často mezi nebem a zemí, které západní hlava jednoduše nebere. Jóga, konstelace, Tai-chi, holotropní dýchání, numerologie, Tolle, ego … Každopádně už to nejsou ta suchá manažerská školení, kterým se víc a víc dnešních lidí začíná posmívat (viz např. Konec robotů v Čechách). Najednou je v tom psychologie, antropologie, nebo třeba i prvky z buddhismu. Rázem je ten logický, plánovaný, systematický management daleko intuitivnější a spontánnější.

Potřebujeme přístup k vedení, který staví mnohem víc na intuici než na rozumu. Přístup, který do práce s lidmi zapojí celého člověka, který staví mnohem víc na tom, co je přirozené a lidské, než na tom, co je správné a vědecky dokázané.

A já se raduji. Je to pro mě stále nové zkoušet propojovat západní pracovní svět s prvky z Východu (i z jiných kultur a filozofií), zkoušet tisíce let staré sebepoznávací techniky v mega-rychlém západním manažerském světě. Je pro mě jednoduše fascinující přijet s partou manažerů do meditačního centra a strávit tam tři dny meditací. Je pro mě neuvěřitelné sledovat, jak tyhle věci fungují, jak se rozpouštějí nejistá ega a zpoza nich vylézají nádherní lidé, kteří najednou jakoby to nepotřebovali nalajnovat a daleko dotáhnout. Lidé, kterým stačí být. Je pro mě oči otevírající pozorovat, jak poslouchání své intuice strčí všechny ty nabubřelé leadership modely do kapsy.

I proto jsme spojili síly třeba s Romanem , člověkem, který jezdí dumat do barmských a thajských klášterů. O spolupráci se už nějakou chvíli bavíme s Honzou Bendou , který o podobných věcech dumá na Srí Lance.

Podobně jako i v jiných oblastech života (např. medicína) i v podnikání a vedení lidí spatřuji budoucnost v prolnutí obou světů (pakliže bychom mluvili pouze o dvou světech) s tím, že mnohé modely, studie a teorie mají své opodstatnění a funkci (Q12 ). Ale chybí jim mnohdy hloubka, moudro, nadhled a souvislosti. To si myslím, že může být rolí „východních“ filozofií a technik.

A tak navrhují nový termín - INTUITIVNÍ LEADERSHIP (i MANAGEMENT)
Za zvážení stojí také spontánní či východní vedení/leadership/management. Ať už to nazveme tak či onak, myslím si, že potřebujeme přístup k vedení, který staví dnes mnohem víc intuici než na rozumu. Přístup, který do práce s lidmi zapojí celého člověka (nejenom kousek jeho hlavy), který staví mnohem víc na tom, co je přirozené a lidské, než na tom, co je správné a vědecky dokázané.

Co vy na to?