Co se stane, když vám ujede poslední spoj & čtyřicet let starý vlak jako vize budoucnosti české železnice (13. díl seriálu o car-free životě)
26. 05. 2022, TOMÁŠ HAJZLER
Minulou neděli jsem zažil zase jednu mimo-řádnou cestu veřejnou dopravou. Přidávám zážitky z ní do mého seriálu o stavu české veřejné dopravy a životě bez vlastnictví auta. Dnes už 13. díl. Navíc se objevily dvě zajímavé zprávy na téma budoucnosti dopravy v naší zemi - ty najdete na konci článku. Enjoy!
Neděle 15.5. Jedu na Důlek do Moravského Karlova v okr. Ústí nad Orlicí. Vlak z pražského "hlaváku" odjíždí v 16.42:
Celkově má cesta od nás z Praha-Komořany trvat 4,5 hodiny. Na místo mám dorazit ve 20.44.
Vlak z Prahy neodjel v 16.42, ale v 16.50. Už po pár kilometrech stojíme každou chvíli někde v poli. Brzy z toho bylo 40 min zpoždění.
To jsou situace, kdy vzpomínám na japonskou železnici. Tam jsme jednou odmítli spoj s 2 minutami na přestup, načež nám paní v kase nechápavě vysvětlila, že 2 minuty jsou přeci 120 sekund (!!!), a že se máme uklidnit, neboť 120 sekund je na přestup času habaděj. Pak vzpomínám i na 20 tisíc km na ruské železnici v roce 2019 ze západu na východ a zpět, v naprostém komfortu a bez jediné minuty zpoždění...
Uvnitř vagónu jsem si cestou z Prahy do Ústí nad Orlicí přišel ten den jako ve vlaku na Srí Lance nebo v Indii. Lidí bylo uvnitř tolik, že někteří neměli ani kde stát. Mnozí seděli v uličce, jeden na druhém, nechodil průvodčí ani minibar, neboť se prostě nedalo projít.
Brzy jsme nabrali 40 min zpoždění. Vzpomínal jsem na japonskou železnici, kdy jsme jednou odmítli spoj s 2 minutami na přestup, načež nám v paní v kase nechápavě vysvětlila, že 2 minuty jsou přece120 sekund, a že se máme uklidnit, neboť na přestup času habaděj. Vzpomínal jsem i na 20 tisíc km na ruské železnici v naprostém komfortu a bez jediné minuty zpoždění.
Předtím než úředníci okolo hejtmana Netolického ve vedení Pardubického kraje zprivatizovali trať z Ústí nad Orlicí do Štítů (o tom jsem psal zde) bych ve vlaku našel průvodčího a požádal ho, aby vlak z Ústí do Karlova pozdržel. ČD tohle normálně dělá. Trať Ústí nad Orlicí - Karlov dnes ale provozuje Leo Express, a tak toto už není možné. Napadlo mě proto jít na www.leoexpress.com a požádat tam. Stránky v Safari (Apple prohlížeč) nefungovaly, ve Firefox se to ale povedlo a našel jsem tam i chat.
Byla to ale konverzace "takříkajíc k ničemu". Posuďte sami:
Já: May 15, 2022 at 05:27 PM
Dobrý den, jedu z Prahy (R895, příjezd do Ústí nad Orl. 18.34) do Moravského Karlova. Už 15 min stojíme v poli, z Ústí nad Orlicí jede poslední vlak v 18.40. Počká tam na nás? Jestli ne, jsem v pytli. Díky.
LE: Naše obvyklá doba odpovědi: do 10 minut
Já: May 15, 2022 at 05:46 PM
Přečetl si to někdo?
LE: May 15, 2022 at 05:53 PM, "Eliška"
Zdravím, spoj může čekat nejdéle 20 minut. Záleží však také na provozní situaci.
Já: May 15, 2022 at 05:53 PM
Uf, už jsem myslel, že máte zavřeno. Co je "provozní situace"? Když mi to ujede, nemám se jak do Karlova dostat. Před příchodem LE to za Českých drah bylo snadné - domluvili se a počkali. Co mám dělat teď? Teď jsme v Kolíně a zpoždění 25 minut. Díky.
Já: May 15, 2022 at 06:00 PM
Eliško, jestli mi ještě odpovíte, můžete dát do Ústí nad Orl. vědět, ať na nás počkají? Díky. T.
LE: May 15, 2022 at 06:02 PM, "Eliška"
Záleží to na rozhodnutí provozního dispečera. Zkuste informovat průvodčího vlaku, ve kterém se právě nacházíte. Je mi líto, ale telefonní kontakty na provozovatele dráhy nemáme. Prosím, obraťte se na personál ve vlaku.
Já: May 15, 2022 at 06:03 PM
Průvodčí tu není. Ve vlaku není hnutí. Lidi nemají ani kde stát.
Vy mi tedy pomoct nedokážete?
LE: May 15, 2022 at 06:04 PM
Je mi líto, ale v tomto bohužel ne.
Já: May 15, 2022 at 06:05 PM
Nechápu potom k čemu je tu možnost si s vámi psát. Stačila by informace na stránkách: Přípoje čekají 20 min. Spojení na řidiče přípojných vlaků nemáme. Nebo v čem je význam vaší práce, když nedokážete pomoct v tom nejpodstatnějším v aktuálně zoufalém stavu české železnice?
LE: 15. 5. 2022 v 18:11
Informace o čekací době Vám byla sdělena. Významů mé práce je mnoho, zde však od toho nejsme, abychom sdělovali významy naší práce. Je mi líto, ale je potřeba volit spoje s dostatečnou rezervou, abyste předešel problémům, kdy není jisté, jestli spoj stihnete.
LE: 19. 5. 2022 v 7:04, Operator z Leo Express:
Dejte administrátorovi Eliška vědět, jak si vede:
Ti smajlíci mě rozesmály a rozesmutnily zároveň. Vzpomněl jsme si na všechny ty chudáky z Rohlik.cz., Uberu, Airbnb a dalších služeb a firem, jejichž živobytí a celkově kvalita života závisí na momentálním rozpoložení člověka, který hvězdičkuje. Pád střemhlav jste viděli?
Když bych to měl s Eliškou shrnout, byl to takový ten typický zážitek s kolečkem ze soukolí korporace. Lidský zdroj se tam drží předepsaného skriptu - viz podobný zážitek z T-Mobile. V knize Peníze, nebo život? jsem pro to zavedl dva termíny: "mcdonaldizace" a "fenomén 4. verše".
"Významů mé práce je mnoho, zde však od toho nejsme, abychom sdělovali významy naší práce.", Eliška, Leo Expres
Vybavily se mi při tom začátky firmy Leo Express.
Společnost rozjížděl Leoš Novotný, syn majitele Hamé, výrobce paštik, který svého času nechvalně proslul šizením jejich výrobků (viz printscreen jednoho z dobových článků). Leo Expressu se z počátku přezdívalo "paštikář" a říkalo se třeba: "Dnes jedu s paštikářem."
Do Ústí nad Orlicí jsme nakonec přijeli s 35 minutovým zpožděním. Poslední spoj do Moravského Karlova ten den - tedy zmiňovaný přípoj LE byl už dávno pryč. Spolucestující ve vlaku, zvyklí na cestování na této trase, měli v Ústí nad Orlicí zaparkované auto. Nabídli mi, že mě svezou do Letohradu, odkud jel ten den ještě jeden spoj do Jablonného nad Orlicí. Odtud jsem měl v plánu dojet na koloběžce 13 km na chatu mých rodičů, kde bych přespal a ráno bych na koloběžce pokračoval do Karlova (dalších 13 km). Vycházelo to, že do 23.00 bych v Čenkovicích mohl být. Kromě batohu (fotka výše jsem měl ještě ikea tašku plnou sazenic na zahradu k rodičům. Tu jsem byl připravený vyhodit, kdyby mi došly síly).
Z dramatu byla ale nakonec veselohra :-) Ze spolu-cestujících z vlaku se nakonec vyloupli dva giga-sympaťáci, probrali jsme život a v Letohradu mě nabraly další dvě dobré duše, které jeli na Důlek autem. A cesta s nimi byla taky moc fajn. Prostě přehlídka solidarity (o těchto zážitcích jsem psal zde).
Až na Důlku jsem zjistil, že jsme ale ve stejném vlaku byli dva, kdo mířili na Důlek. Pavel, třicátník, architekt žádné dobré duše nepotkal, a tak uvízl v Ústí nad Orlicí. Naštěstí měl s sebou spacák, byl suchý a teplý den, a tak přenocoval pod širákem na břehu Orlice. Druhý den dojel do Karlova prvním ranním spojem. Bylo to pro něho též dobrodružství, které - zdálo se mi - že ocenil. Přemýšlel jsem ale, jestli s námi cestoval někdo nad sedmdesát, rodiče s dětmi, bez spacáku, hendikepovaný nebo nemocný,... A bylo mi z té představy poněkud smutno. Dumal jsem taky, zda se nad něčím podobným někdy zamyslel některý z našich psychopatických politiků, jejichž rozhodnutí jsou přímými příčinami dnešního žalostného stavu.
Pavel, třicátník, architekt uvízl v Ústí nad Orlicí. Přenocoval ve spacáku na břehu Orlice a jel druhý den prvním ranním spojem. Bylo to pro něho dobrodružství, nestěžoval si. Přemýšlel jsem ale, jestli s námi cestoval někdo nad sedmdesát, rodiče s dětmi, bez spacáku, hendikepovaný nebo nemocný,...
Včera na jedné debatě padlo, že žijeme v "post-sovětském" prostoru, který přijal neoliberalismus, tj. privatizaci/komercializaci všeho veřejného, jako spásu v době, kdy na západě už začalo být zřejmé, že se jedná o jednu velkou tragédii. Veřejná doprava v Česku je jedním z obrazů vlády ODS dalších podobných stran, pro které se neoliberalismus stal nedotknutelným náboženstvím.
Dnes ráno na mě vyskočily dva články.
Oba se vztahují k tématu dopravy v naší zemi a oba jsou k pláči.
V prvním textu, dříve trestně stíhaný Bohumil Svoboda, který se znovu dere do komunální politiky, prohlašuje že "pražský okruh je víc než metro" - viz obr. níže. Přeloženo: Auto je nejvíc. Veřejná doprava by se měla, ve světě těchto lidí, ideálně zrušit. Každý by měl jezdit autem, aby velký byznys vzkvétal a HDP rostlo. Že to většinu lidí zotročuje, že to ničí zdraví, krajinu, životy, klima a přírodu, tito lidé necítí. Jsou od svých těl a emocí natolik odpojení, že jim život s většinou jeho aspektů prostě nedochází (o této odpojenosti, zmatenosti a ztracenosti jsem psal v předcozím článku o Důlku).
O tomto tématu nádherně mluví Gabor Maté (viz jeho nedávná návštěva v Praze).
Takhle nějak jsme to z úst představitelů ODS a dalších podobných stran slýchali od roku 1990. Každý správný Čech by měl vlastnit automobil nebo raději tři, čtyři. Proto je dnes v 10 milionovém Česku přes 6 milionů aut. Proto v mnoha místech naší země není život bez automobilu možný - lidé se tam nemají jak dostat do práce, na nákup a s dětmi do školy. Auto už dávno není volbou a symbolem svobody tak, jak ho prezentuje re-klam-a (opakovaný klam) automobilového průmyslu, ale povinností, nástrojem zotročení a důvodem pro další a další ničení naší krajiny.
Tolik první zpráva/článek.
V druhém článku se píše, že České dráhy si půjčují od francouzské železnice za 9 milionů Kč na týden 40 let staré vlaky, aby Čechům ukázaly budoucnost vlakové dopravy - zde. Tak to mě opravdu rozbrečelo:
Nakonec jsem cestou zpět z Důlku šel, na železniční stanici v Lanškrouně, okolo svého oblíbeného záchodu. Ten je pro mě vždy jakousi metaforou stavu moderní české společnosti:
1) úřednická otevírací "úplně mimo čůrací doba", kdy se se svou vyměšovací potřebou musíte trefit do času, který vám nějaký úředník Správy železnic vymezil.
2) zamčená toaleta a půjčení klíče za zálohu = stav důvěry v Česku = bojíme se tu o cokoli, co není zamčené/přišroubované;
3) Placené, nevkusné záchody.
Neoliberální doktrína udělala ze všeho byznys.
Kontext k tématu potřeby vyměšovat, chcete-li: Úcta k základním lidským potřebám nebo byznys? nebo Toaleta: Lidské právo nebo produkt?
Co vy na to?
A co s tím?
____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree
Peoplecomm: Zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
Slušná firma: Zde - Propojte nás s podobně smýšlejícími firmami. Díky.