Arabské tržiště jako srdce místního ekonomického systému. Objev, který významně ovlivnil i to, jak se podniká v Evropě

22. 04. 2022, TOMÁŠ HAJZLER

V dnešním blogu si přečtěte o fenoménu "arabského tržiště", podívejte se na několik fotek z takových míst z jordánského Ammánu a Džaraše a také portugalského Fara. Přečtěte si, jak významný byl objev tohoto stylu arabského obchodování pro naše středověké předky a jak důležité může být pochopení mechanismů arabského trhu pro naší budoucnost. Text vznikl adaptací z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. 

K vývoji evropských měst a místního podnikání přispěly z kraje 11. století křížové výpravy. Vojáci se v dalekých krajích setkávali s jinými řemeslnými postupy a inovativními technikami farmaření, stavitelství a obecně fungování společnosti. Jedním z vynálezů, který s sebou z orientu přivezli, bylo tržiště či bazar (z perštiny bāzār, angl. bazaar). Objev tržiště a následně též tzv. tržních peněz spustil období největšího organického ekonomického růstu a bohatnutí obyčejných městských lidí. Toto období trvalo zhruba do konce 13.století a přineslo bezprecedentní nárůst kvality života obyčejných lidí, který nebyl do dnešních dní překonánn. 

V seriálu Byznys 101, který vychází na blogu Slušná firma v díle věnovaném středověku se o tomto období dočtete toto: "Ano, stále to byl středověk tak, jak si ho většina z nás představuje z hodin dějepisu. Hygiena byla neznámé slovo, krys se ve městech hemžilo víc než lidí, umíralo se při porodu, na dnes banální choroby a nůž v zádech nebyl nic neobvyklého. Podle dobových záznamů si však mnozí někdejší nevolníci mohli najednou dopřát až čtyři jídla denně, a přitom každé i o několika chodech. Na živobytí pracovali v průměru šest hodin denně a jen tři až pět dní v týdnu, tedy pokud zrovna neslavili některý z přibližně 150 každoročních svátků. Ano, čtete správně. Vychází to jedna slavnost každý 2,5tý den. François Icher a s ním další historikové se shodují v tom, že období od 11. do 13. století bylo, co se kvality života týče, lepší než kterékoli jiné, včetně současnosti. Podle nálezů koster z této doby víme, že ženy ve středověké Anglii byly nejvyšší od začátku zemědělské doby a vyšší pak už nebyly až do osmdesátých let minulého století. Podle nedávné studie vidíme podobný vývoj i v jiných částech Evropy, včetně té naší střední."

Obyčejní lidé si mohli v tomto období dopřát až čtyři jídla denně, a přitom každé i o několika chodech. Na živobytí pracovali v průměru šest hodin denně a jen tři až pět dní v týdnu, tedy pokud zrovna neslavili některý z přibližně 150 každoročních svátků. 

Orientální bazary jsou do dnešních dnů fascinujícím a stoprocentně funkčním organismem vzájemně propletených vztahů a pulzujícím srdcem většiny měst na Blízkém, Středním východě a v severní Africe. Pro nás v Evropě mohou být dodnes fascinující laboratoří místní ekonomiky. Jsou dokonalým "offlajnovým" obrazem toho, co se dnes ve světě internetu nazývá peer-to-peer ekonomika, kdy jeden obchoduje svobodně s druhým na základě blízkých vztahů a reputace. Není tu žádný centrální prostředník, manipulativní, lživá reklama, skryté algoritmy, žádná centrální platforma, která by si strhávala 20–50 % z každé transakce. Omezující byrokracie ze strany státu (tak jako u nás běžné povinnosti povolení od hygieny, hasičů, přes různé obskurní certifikace až třeba po EET, GDPR a další vypečené zkratky) je zde minimálně.

Lidé se tu znají, jsou si blízko a důvěřují si. Prodejci a řemeslníci sem nepřicházejí proto, aby "dělali byznys". Jsou tu proto, že bazar je jejich život, slouží tu ostatním, jsou součástí velké komunity. Pro našince je těžko uvěřitelným projevem této důvěry situace, kdy trhovci odejdou na „siestu“ nebo večer domů, svoje zboží ledabyle překryjí kobercem nebo ho nechají jen tak, trh přitom zůstává otevřený, „bez dozoru“ tak, jak jsem to zažil například v ománském Muscatu nebo v portugalském Faru - viz 2 fotky z Fara níže:  

Jak už jsem psal, práce trhovců a řemeslníků není na takovém tržišti pouze obživou, jak bychom si mohli myslet. Je vyjádřením toho, kdo jsou, je to služba ostatním, styl života a také jedna velká společenská událost – popíjí se tu společně čaj či káva, vedou se nekonečné hovory o životě. Sousedi tu obsluhují primárně sousedy. Kvalita zboží je proto maximální, zatímco ceny sousedské. Bohatnou všichni společně, pomáhá se tu slabším. Nebohatne pouze jen centralizovaná autorita vlastnící tržiště/platformu tak, jak je tomu zvykem z moderního světa (tato dynamika je nejlépe pozorovatelná u velkých centralizovaných internetových platforem (Amazon, Uber, Airbng, Booking, Scuk, Rohlík,...). 

Níže - pro představu několik fotografií - tržiště - Ammán/Džaraš:

Pochopit principy arabského bazaaru nám může pomoci pochopit podstatu toho, co je třeba znovu-vybudovat i u nás - skutečně lokální ekonomiku tak, jak o tom mluvím v této přednášce: 

Arabský bazar nám tak může ještě jednou pomoci znovu-obnovit poničenou místní infrastrukturu (o tom více v knize Naše budoucnost je lokální, pak zde nebo zde).  

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Nebo, moc prosím, podpořte Slušnou firmu na misi za svobodné, zodpovědné a místní podnikání proti dnešní hegemonii green a dobrowashingu ZDE. Díky!

Tomáš Hajzler: Akce, LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy 
Moje knihy: zde