Američan z Vysočan

Američan z Vysočan

Foto: Flickr

Následující kus textu nám před časem dorazil mailem s komentářem: „To nemá chybu.“

Úsměvné, zároveň nutící k zamyšlení. Máme pocit, že je to zajímavý příspěvek do debaty o předsudcích. Než se pustíte do čtení, připomeňme si, co je to předsudek a proč stojí za to ztrácet čas debatou o něm.

Před-sudek je názor, který si učiním ještě předtím, než se seznámím s konkrétním člověkem, situací nebo věcí. Tím se před-sudek liší od ú-sudku v tom, že ú-sudek si dělám až poté, co s konkrétním člověkem, situací nebo věcí získám vlastní zkušenost. Výhodou předsudku je zjednodušení, tj. úspora času, a také to, že včas vyhodnotím, co je pro mě vhodné a bezpečné. Na základě tohoto hodnocení jsem schopen rychle a nenáročně zareagovat. Nevýhodou je, že nechám svou předchozí zkušenost (nebo zkušenost někoho jiného, kterou jsem někde slyšel nebo ji jinak získal), aby rozhodla za mne. Můj pohled na svět je tak užší a plošší, než by byl bez něj. Mohu se splést, zbytečně se vystrašit, odsoudit nebo ublížit.

Výhodou předsudků je zjednodušení, tj. úspora času, a také to, že včas vyhodnotíme, co je pro nás vhodné a bezpečné. Jenomže…

Co si mnoho Čechů, kteří pracují v mezinárodním prostředí, myslí o Američanech, Francouzích, Holanďanech, Němcích, Japoncích a Rakušanech po několika letech spolupráce s nimi?

Američané

Každý Američan se už od narození cítí jako vládce světa, i když mu třeba ve škole nikdy tak úplně neřeknou, kde že ten svět vlastně leží. Zvýšené sebevědomí zámořských šéfů musíte respektovat, takže na jakýkoli jejich nápad reagujte obdivným vytím wow, popřípadě alespoň táhlým greaaat. V americké firmě se také hodně věří na mávání vlaječkami, nošení trenclí v podnikových barvách, zpívání korporátní hymny a vůbec další projevy tzv. firemní kultury. Američtí manažeři se na sebe pořád usmívají, což si my Češi mylně vykládáme tak, že se mají rádi a že spolu souhlasí. Nenechte se zmást. Tihle borci investovali do svých zubů tolik, co vy do svého baráku – a nějak to přece ukázat musí.

Zvláštní poddruh: Američan z Vysočan.

Typický Johny Reznicek nebo Fitzgerald Utrinos je drsné individuum, které v roce 1988 překročilo na vlakovém záchodku jugoslávskou hranici, aby se o dva roky později vrátilo jako ostřílený menedžr západního střihu. Američan z Vysočan v sobě kombinuje zámořskou aroganci s českou vykutáleností, což z něj dělá nejnebezpečnější formu šéfa.

Francouzi

Jestli už máte po mrtvičce a lékaři vám radí vyhýbat se stresu, tak o francouzské firmě ani neuvažujte. Francouzi jsou známí tím, že jejich systém řízení dřív doháněl kolonie k občanským válkám a dnes dohání české zaměstnance k sanatoriu v Kosmonosích. Francouzský manažer miluje chaos a ze všeho nejradši je, když může dvakrát denně změnit klíčové rozhodnutí.

Ovšemže vám to zabije rozjetý projekt – zkuste na to ale upozornit a budete mít takový malheur, že budete doma rychleji než TGV.

Největší výhoda francouzského šéfa je, že si každý den zajde na řácký tří- až čtyřhodinový obídek. Ne že by tak dlouhou polední pauzu povolil i vám, ale aspoň na chvíli vyklidí kancelář a vy můžete něco udělat.

Zvláštní znamení: Mohutná parfemizace. Jet v malém výtahu se skupinou galských elegánů je vyložený očistec. No a pokud se k vám v mezipatře nacpou ještě dva italští konzultanti, můžete se vsadit, že vás dole vynesou v bezvědomí.

Holanďané

Co Skot zahodí, to Holanďan zvedne. Okřídlené rčení přesně vystihuje hlavní problém holandských firem, kterým je jejich nehorázná lakota. Co taky čekat od národa, který se raději kodrcá přes celou Evropu v přívěsu, než aby vyplázl třicet euro za hotel? Zažil jsem nizozemské vedení, které nutilo zaměstnance, aby strkali do tiskáren již použité papíry a tiskli z obou stran. Větší škrti jsou snad už jen Korejci, kteří potištěné papíry ještě nosí na toalety, aby ušetřili za harmasan.

Zvláštní znamení: Holanďané jsou zvídaví a brzy pochytí pár českých slov. Pozor tedy na pusu, až budete s přáteli neformálně hodnotit, co má ten váš prďoch zase na sobě a jak vás ošulil na prémiích. Například u Američanů tenhle problém odpadá – ti se přes nějaké to a-choj nikdy nedostanou.

Němci

Německý národ je nám blízký, tak blízký, že zná mnohé dámy v našem pohraničí lépe než my sami. Tím ale intimita končí, protože v práci si Němec nikoho k tělu nepustí. Na všechno je proces, zasedání střídá zasedání a na konci dne si člověk připadá jako v jedné z těch nekonečných talkshow na RTL, kde Uwe a Uschi neustále vykládají světu, jak se v dětství počurávali.

Ve firmě panuje tuhá centralizace a než váš projekt doputuje na schválení do Říše (s povinnou zastávkou v Dubí), už nebudete vědět, čeho se vlastně týkal.

Zvláštní znamení: Na německém šéfovi je hezké to, že i kdyby se přetrhl, vždycky bude mít v angličtině ještě hustší přízvuk než vy.

Japonci

Japonci jsou zvláštní lidé. Na jednu stranu jsou velmi zdvořilí a pořád se klaní, až skoro mlátí čely o jekor. Na druhou stranu umějí dát najevo, že nás i další cizince považují za hmyz a že když my jsme ještě lezli po stromech, oni už měli vypilovaný čajový obřad a jejich učenci sepisovali hrdinné skutky dynastie Žvejžužu. Práce pro japonskou firmu je vhodná pro submisivní typy a poskytne vám spoustu zážitků, za které byste v sadomaso salonu museli platit.

Zvláštní znamení: Japonští šéfové jsou beznadějní cholerici, a když se pořádně rozčilí, skáčou vzteky až do výše vašich ramen, což bývá klidně i půl metru. Chraňte se v takové situaci usmát – to už byste mohli rovnou spáchat harakiri.

Rakušané

Pokud je vaším šéfem občan Österreichu, zapomeňte na slušnost, vychování, sebeúctu a společenský takt. Rakouský šéf je křupan, kterého poslali panovat do Čech za trest. Jako odplatu za toto příkoří vám dá náležitě najevo, že Čech může být maximálně dobrý kočí nebo služka v případě ženy. Poznávací znamení Rakušáků je otřesný dialekt, za který se styděl i Hitler, a povinnost jezdit Passaty. Dreamcar je Audi A6/8.

Nikdy se rakouského šéfa neptejte na poměry v jeho rodině, protože vás radši vyhodí, než by vám sdělil otřesnou pravdu o rodinném vepříně v bezejmenné vesničce a traumatizujícím zážitku z dětství, ve kterém figuroval jelení lůj, svěrák a velice podivínský strýček.

Přidávám Brazilce vychovaného Francouzi
Brazilský šéf je zvláštní odrůda expatů. Většinou mají hrůzu se vrátit do světa, kde negramotnost nelze spočítat, jelikož to nikdo neumí a ani netuší, co to je. Jejich snem je mít Volkswagen Transporter a vozit s ním celou rodinu příbuzných 24 hodin denně, jelikož tak je dost vysoká šance, že rodina nic neutratí a nikdo ji neokrade nebo nezabije. S tímto přijíždějí do naší muslimsko-ruské Evropy, kde hodlají zůstat pokud možno co nejdéle a patřičně si to užít.

Nebezpeční jsou v tom,  že se dokáží velice obratně a nenápadně plížit firmou jako mamba kroužkovaná a udeřit s úžasným momentem překvapení. Následky zhodnotí kardiovaskulární lékař slovem infarkt. Dodal bych snad jen tolik: Co odhodí Holanďan, zdvihne Brazilec a s nadšením vás nutí to prodat dvěma zákazníkům najednou.

Co vy na to?