15 komunikačních zabijáků

Proč máme někdy z rozhovoru pocit, že se nám chce létat a jindy pro změnu zvracet? Možná se do hovoru vmísil některý z patnácti komunikačních zabijáků. Podívejte se na jejich stručný výčet:

1. Začátek – Začněme výtkou, kritikou, nadávkou a můžeme si být téměř jisti, že místo dialogu nastane obhajování a snaha ukázat druhému, kdo je chytřejší. Prostě, jaký začátek, takový průběh. Zde je jeden z mnoha příkladů: Lekce komunikace Barbory Tachecí.

2. Nepochopení – Až příliš často reagujeme na to, co řekli druzí, slovy: „To není pravda!“ nebo „Tak to není!“ Taková prohlášení startují konflikt. Uvědomme si, že co člověk, to názor (Kdo má pravdu?) a raději řekněme něco jako: „Podle mé zkušenosti nebo názoru…“

3. Příkazy – Zejména v nadřízené pozici (rodič, manžel, starší sourozenec, šéf, učitel, …) nechodíme daleko pro příkazy. Kdo si v roce 2008 nechá nařizování líbit? Pokud si chceme porozumět, opusťme raději tyto silácké způsoby.

4. Manipulace – Když nám chybí odvaha a/nebo charakter jednat s druhými přímo, snažíme se jimi manipulovat: „Kdybys mě měl rád, udělal bys…“; „Mělo by se…“; „Měl bys…“ Jak u příkazů, tak u manipulace nám chybí respekt k tomu, co chtějí ostatní.

5. Poučování – Občas máme pocit, že jsme hodně chytří. V tu chvíli poučujeme ostatní: „Ty to nevíš!?“; „Přece nemůžeš…“ Pokud jsem světově uznávaný guru, potom možná, ale jinak se o svá moudra dělme raději pouze tehdy, když nás o to druzí požádají.

6. Vyhrožování – Když už nevíme kudy kam, saháme po hrozbách. Jak snadné! Vždyť na cukru a biči odrostla většina z nás. A proto umíme bič (např.: „Když to neuděláš, potom… !“) tak dobře používat.

7. Hodnocení – Lidé nemají rádi chaos a neuspořádanost. I proto s takovou vášní pojmenovávají svět okolo sebe: „Jsi nepořádný, pomalý, líný, takový a makový...” a tím uklízejí neuspořádané informace a dojmy ve svých hlavách. Bohužel, následky mohou být zhoubné.

Nezapomeňme být sami sebou a komunikujme spolu tak, jak jsme všichni uměli. V dětství byla naše komunikace ryzí, přirozená a upřímná s opravdovým zájmem o druhé lidi. Vraťme se k tomu!

8. Porovnávání – Lidský mozek je nastaven na porovnávání nových věcí s těmi, které již známe. Proto s takovou pílí dáváme ostatním příklady, kterým by se měli vyrovnat nebo které by měli napodobit. Jenže – kdo o to stojí?!

9. Vyptávání – Při nadmíře otázek pociťují tradičně vychovaní lidé nedůvěru: „O co mu jde?“ A proto opatrně, jak a na co se druhých ptáme.

10. Zevšeobecňování – Když použijeme slova jako vždy, nikdy, každý, žádný, všechen, vůbec, všichni…, debata se může zvrhnout na vyjasňování typu: „Opravdu všichni???“

11. Ponižování – Když už se nám ze vztahu vytratila úcta a slušnost nebo jsme znervózněli, možná se uchýlíme k ponižujícím výrokům nebo zesměšňování. To je jistá cesta do jednosměrky. Návrat nebývá možný. Viz: 4 jezdci.

12. Kultura – Levá ruka v arabských zemích, přílišné vyptávání se v Africe, nezouvání bot v Čechách… I u nás narazíme na rozdílné zvyklosti: osmdesátník z vesnice na Valašsku bude ke komunikaci přistupovat pravděpodobně jinak než dvacátník z Prahy.

13. Prostředí – Hluk, ostré světlo, zápach, prostě cokoli, co nám nedovolí vnímat našeho partnera, může vystavět tak silnou zeď, že se neuslyšíme, ani když se budeme hodně snažit.

14. Nervy – Každý máme v mozku tlačítko, které spouští emoce. Když nám na něj někdo sáhne, stoupne nám tlak a zrychlí se tep, přestáváme vidět a slyšet jasně. V té chvíli nemůže rozumná komunikace pokračovat. Nejlepším lékem je dát si pauzu.

15. Základ – S hladovým, unaveným člověkem s plným močovým měchýřem se těžko domluvíme. Ne nadarmo se důležitá jednání v jihovýchodní Asii odehrávají vždy u plného stolu.

Při čtení podobných seznamů mějme na paměti, že na zeměkouli žije momentálně 6 657 500 000 (20. 3., zdroj: World meters) lidí. Co člověk, to komunikační styl.
Zdá se být přínosné vědět o obecných nedostatcích. Co však spolehlivě odradí, jsou naučené techniky (včetně tipů a triků jiných lidí). Proto nezapomeňme být sami sebou a komunikujme spolu tak, jak jsme to dřív všichni uměli. Když jsme byli děti, naše komunikace byla ryzí, přirozená a upřímná s opravdovým zájmem o druhé lidi. Vraťme se k tomu!