Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Čurání, močení… (nebo jak jinak tomu říkáte!?) je fakt problém. Pokud jste muž – Evropan, uvědomujete si ho pravděpodobně nejčastěji na veřejných záchodcích. Čas od času se zde objevují pokynu typu: „Miřte do pisoáru a ne na zem!“, nebo vás jednoduše napomene „hajzlbába“. Jestli žijete s ženou (matkou, manželkou, přítelkyní), je určitá pravděpodobnost, že podobné komentáře či povzdechy zaznamenáte i doma.

Pokud jste to ještě neudělali, podívejte se na příští televizní zprávy s tužkou v ruce. U každého oznámení si zaznamenejte, zda je pozitivní nebo negativní. Stejný experiment můžete udělat při čtení novin.

Tenhle film miluju! Petr Nárožný mě nepřestává fascinovat svým trváním na tom, aby jeho filmová manželka Iva Janžurová tzv. „formulovala přesně“, tj. aby používala správná slova.

Došel jsem poznání, že první firma, ve které pracujeme je rodina. Táta (někde máma) první šéf. Sourozenci první kolegové. Soused první konkurence :-). Je to právě tam, kde se formují naše základní postoje k životu, tj. i k práci a též náš charakter. Pokud chceme změnit cokoli v našich životech, myslím, že je třeba pochopit, jak moc nás ovlivnila naše první firma. Já to už léta zkoumám. Zde je to, k čemu jsem na příkladu svého života zatím dospěl. Jací tedy jsme my Češi a Slováci?

Kolikrát to denně řeknete?
Kolikrát to denně slyším v televizi, v rádiu, v seriálech, na schůzce – všude.
Je pravda to, co slyší moje uši? Je pravda, co ta věta vyjadřuje?
Nebojte se, nebude to sáhodlouhá soci… a jiná blabla studie.
Jen krátké zamyšlením nad tím, co vypouštíme z úst.

Zkratky jsou zvláštní slova. Vytváříme je proto, aby nám usnadnily život, ale než se jim to povede, musí nám ho nejdříve zkomplikovat. To se děje v momentu, kdy se s nimi setkáváme poprvé.

Pokud chceme udělat opravdovou revoluci v tom, jak pracujeme, potom je nutné změnit především vzdělávací systém, který ještě dnes děti spíše odnaučuje učit, než aby rozvíjel jejich osobnost. Všichni jsme vyrostli v pyramidě.

Valná většina zaměstnanců nastupuje do práce jako běžci na dlouhé tratě, aby záhy zjistili, že běží překážkový běh. Zhruba takový je vliv pravidel a směrnic, jejichž tvorbě se v dnešních firmách věnují celá oddělení. Ve firemním světě přitom snad neexistuje tak dvousečná věc jako směrnice.

Foto: lthomas

Protože manažerských teorií je tolik, kolik je lidí, dovolte mi na úvod vyjasnit pojmy. Co se týče autority, neboli toho nehmatatelného, kvůli čemu za námi druzí jdou, existuje v zásadě pět „trumfů“, které máme při vedení druhých v ruce: 1) postavení, 2) možnost využít cukru (odměn), 3) možnost využít biče (trestu), 4) charakter (to, jaký jsem člověk) a 5) odbornost (způsob, kterým rozumím tomu, co dělám).

číst více