Proč a jak hacknout systém

Vloni na konferenci Svoboda učení ukazoval Vláďa Dobeš (v přednášce níže) přes kolik prostředníků a překupníků se v Holandsku dostává jídlo od sedláků k lidem. Mluvil o potřebě hacknout tento nesmírně plýtvavý, nespravedlivý a především odlidštěný systém. Letos na Srí Lance jsem si na něj vzpomněl a včera jsem o té zkušenosti natočil krátké zamyšlení (nahoře).

Podívejte se na jeden obrázek z Vláďovy prezentace (lépe v detailu na Concentrations within the Dutch Food Chain) a projděte si jednotlivé části toho copu. Myslím si, že člověka nemůže nedostat zjištění, že jídlo od 65 tisíc sedláků se k 16 miliónům lidí dostává přes pět překupníků a pětadvacet sítí super/hyper/mega-marketů. Myslím si, že líp se tento rys našeho současného ekonomického systému popsat nedá.

Snimek obrazovky 2016-06-06 v 15.47.52

I když... na první pohled je to systém velmi pohodlný - na jedné straně překypující nabídka naleštěné všehochuti dostupná online i offline 24/7 a na straně druhé relativní dostatek zaměstnání, v kterých si na všechno to naleštěné můžeme vydělat.

Jenomže! Jak už to bývá, v matrixu je chyba.

Nejprve k zaměstnání. Při pohledu na cop je vidět, že většina jich je zbytečná a také "na hovno". A aby na hovno nebyla, když se většina lidí plácá někde uprostřed copu, kde se podílí na vyrábění věcí, které by bez reklamní štvanice nikdo nekupoval. Kde mají za úkol překupování, "leštění" (marketing, reklama), vyplňování bezduchých tabulek a směrnic, případně zadlužování, aby na to nakupování bylo.

Dovoluji si tvrdit, že zaměstnání je přežitá forma organizace práce. Byl to vynález, který měl svého času posloužit masové výrobě - tomu, abychom dokázali vyrobit co nejvíc věcí za co co nejmíň peněz. Lidé se ale v zaměstnání stali odlidštěnými zdroji a místo života začali na život (z velké míry) vydělávat. Dnes jsme v situaci, kdy máme víc věcí než bude kdo kdy potřebovat a většina zaměstnání uprostřed copu tedy (i z tohoto důvodu) vymizí.

Zaměstnání je přežitá forma organizace práce. Byl to vynález, který měl svého času posloužit masové výrobě - tomu, abychom dokázali vyrobit co nejvíc věcí za co co nejmíň peněz.

Teď k výrobě. Nedávno mě překvapila informace o tom, že výrobci vyrábí své výrobky v průměru za 20% ceny, kterou za ně platíme. Těch 80% spolykají ti uprostřed copu - marketing, reklama, všichni ti velko- a malo - překupníci, ti, kteří přetahují věci z místa na místo plus daně. Protože se vyrábí na sklad (ne pro konkrétní lidi), dochází k obrovskému plýtvání - viz dva příklady ze zemědělství: "Na Břeclavsku leží tuny vyhozených okurek. Nevyhovují estetickým standardům" nebo "České papriky hnijí na poli". Příkladem budiž i klasické sezónní výprodeje, kdy k nám domů hrnou výrobci své věci doslova buldozerem - viz např. i u nás stále populárnější černý pátek:

Globalizovaná výroba a distribuce postavená na fosilní energii je pak též hlavní příčinou klimatických změn.

Vláďa zmiňoval ve své přednášce termín Alvina Tofflera "prosumer", který vznikl kombinací slov producent a konzument:

Samozřejmě můžeme čekat, až nás vyhodí ze zaměstnání (protože ta uprostřed copu už mizí). Můžeme ale už teď začít tento přežitý systém hackovat tak jako to dělají třeba na zmiňované Srí Lance. Zde je pár příkladů lokálních technologických platforem, které mě zaujaly a které umožňují vyřadit překupníky a umožnit propojení lidí na vzájem: První klubová pojišťovnaVolant.meAuto od strejdypeert to peer půjčováníBenefi.cz nebo Pralets. Nejde však zdaleka jen o další "airbnb". Naopak. Daleko víc věřím například v obnovení tradice jarmarků (viz např. u nás ve škole), domácí či spíše komunitní výroby potravin a dalších věcí a služeb, sousedského sdílení, podniků typu bytových restaurací (např. Na faře), KPZ-ek a obecně komunitou podporovaného podnikání (KPB).

Co vy na to?

4.10. se na některé z vás těším na besedě Život bez škatulek. 3.11. pokračujeme Důlkem a 6.12. Svobodnou firmou - vše součástí cyklu „Život v 21.století“.

Abychom udrželi kontakt (stojíte-li o něj), zafajfkujte si fejsbuk nebo si objednejte newsletter - zde.