Nevím si rady.
21. 10. 2014, TOMÁŠ HAJZLER
V pátek (v Dej, dej, dej & požá-dej) jsem v závěru článku psal, že potřebuji pomoct. Od chvíle, co jsem se v květnu znovu připojil k internetu (viz Zpět ve virtuálním světě) tápu v tom, jak k některým lidem dostat některé informace a jak se společně pustit do konzistentnějšího dialogu na téma svobodnější práce a zodpovědnějšího podnikání. Ve skutečném i ve virtuálním světě.
V tom skutečném se potkáváme a diskutujeme na přednáškách, diskuzích a konferencích (kde jsem aktuálně já, je vždy zde). Mohli a měli bychom víc, ale díky za to málo.
V tom virtuálním jsme - ještě před rozmachem sociálních sítí - posílali každý měsíc tzv. Leadership tips, později "Bedekr". Pak přišel tenhle blog s možností komentování. Z internetového měsíčníku Bedekr se stal občasník, který časem ztratil své jméno i ideu. Jeho roli převzal vedle blogu nejvíc facebook, twitter a google+, z části youtube. Před odpojením od internetu, do 1.12. loňského roku jsem fungoval povětšinou tak, že co vyšlo na blogu, šlo na zmíněné tři sítě. Tam si to našli ti, co to potřebovali. Debata probíhala dílem na blogu a částečně na facebooku. Pár tisíc lidí na stránce svoboda v práci se většinou postarala o to, že se správná informace dostala k těm správným lidem.
V květnu - po návratu do virtuálního světa - jsem zjistil, že z pár tisíc fanoušků na facebooku zbyly desítky. Možná stovka. FB změnil pravidla pro fanouškovské stránky a to, co tam nyní dáte se zobrazí jen pár lidem. Založili jsme proto skupinu (na rozdíl od stránky), ale ta je stějně mrtvá. Českému Twitteru jsem nikdy nerozumněl. U mého osobního účtu svítí k dnešku 3028 followers, svoboda v práci 1156. Případy, kdy mi ale přes twitter někdo pomohl, bych spočítal na prstech dvou rukou. O to víc tam zahlédnu různých posměšků, opovržení a poukazování na chyby. Mezi nejpopulárnější hastagy patří #fail nebo #epicfail. Na google+ a nic dalšího nemám kapacitu. Nově jsem začal k šíření informací používat Linkedin a svůj osobní facebook. S tím mám ale malý problém. Když jsem facebook objevil, pomohl mi najít některé ztracené přátele v Bolívii a v Mali. Když jsem se tam v květnu, po pár měsících, podíval svítila tam na mě stovka žádostí o přátelství od lidí, které neznám. Já je přijal a od té doby se s tím roztrhl pytel. Dnes mám 1751 FB kamarádů. Protože mi to přijde dost, informace o dění okolo svobodnější práce a zodpovědnějšího podnikání sypu i sem. Ale říkám si, chudáci moji cizojazyční přátelé nebo přátelé ze skutečného života, které tyhle věci pramálo zajímají.
Zkusil jsem znovu nakopnout "Bedekr" a lidem, kteří se přihlásili o newsletter (sami, bez jakékoli manipulace) na peoplecomm.cz jsem přes mailchimp poslal informaci o tom, že máme novou knihu. Vysoké procento jich ale obratem nahlásilo zneužití jejich adresy (???) a mailchimp nám zablokoval účet. Do toho občas zvu některé lidi napřímo - tak, že jim napíšu maila.
No a pak mi občas někdo napíše, že se k němu nedostala informace, že chtěl tam či onam zajít, ale nevěděl o tom...
Můj ideál je: možnost nechat na sebe email na všech našich čtyřech/pěti webech - peoplecomm.cz, tomashajzler.com (+ tento blog), svobodavpraci.cz a svobodanazivo.cz a emailový občasník se souhrnem dění. Zatím je to možné jen na peoplecommu a na blogu. Do toho jednou týdně článek na blogu vč. zpráv z dění (jako zde) a pravidelná setkávání. Otázka, zda bych se uměl vyhnout fejsbuku a twitteru úplně. Nevím.
Poraďte/pomožte mi. Díky.
____________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky!