Čtyři chemikálie štěstí

Tohle pro mě byl zatím jeden z největších objevů roku. Díky mému "off-linu", Sinkovi (viz třeba jeho prezentace nahoře) a Matemu mi secvakla jedna podstatná věc. Odpojil jsem se od všeho toho spěchu a do toho narazil na Sinkovu interpretaci chemické podstaty štěstí. Myslím, že jsem v tom našel chybějící kousek i do skládačky funkční práce a firmy. Přijde mi, že pomocí těchto závěrů tzv. bilogické psychologie si můžeme lépe než kdykoli předtím uspořádat život či firmu tak, abychom prosperovali, ale zároveň se při tom i usmívali a aby nám při tom bylo dobře. Pokud bych vám v tom mohl nějak pomoci já, blíží se podzim a s ní sezóna workshopů. První se věnuje tomu, jak si uspořádat práci (abyste prosperovali,

O co tedy jde s tou chemií? Člověk je bytost, která se snaží dělat víc toho, co jí dělá dobře a méně toho, co jí dobře nedělá. Každý se prostě snažíme "maximalizovat své štěstí". Když se na na ten stav blaženosti, naplnění a radosti podíváte přes chemii, všimnete si čtyř hlavních látek, které - když nám kolují v žilách ve správné rovnováze, cítíme se skvěle. Jedná se o dopamin, endorfiny, serotonin a oxytocin. Každá z těchto látek sehrála klíčovou úlohu v přežití našeho druhu a v těle je tak máme z dobrého důvodu.

1. “Sobecké” chemikálie

1.1. Dopamin se vyvinul proto, aby se naši prapředci “zvedli” ještě předtím, než dostali hlad. Zajistit si v divočině jídlo nebyl žádný výlet do supermarketu. Bez dopaminu by to tak ani nebylo možné. Je to látka, která nám je odměnou za každý malý úspěch, sebemenší "odškrtnutí" úkolu. Je to důvod, proč se cítíme dobře, když se nám něco podaří nebo když najdeme, co hledáme.

Dopamin má ale i svou stinnou stránku. Je velmi "závislostní" - jedno z mých hlavních zjištění po odpojení se od internetu. Jeho kapky v naší krvi jsou natolik příjemné a zároveň tak snadno získatelné, že si na ně můžeme velmi jednoduše vyvinout závislost. Kromě závislosti na práci je jeho zdrojem v dnešní době stále častěji internet, především sociální média. Každý like, tweet, komentář, upload, download, smska či email znamená malou kapku dopaminu, tedy dobrého pocitu. Dopamin dostaneme ale například i z koupě nového svetříku či kabelky. Zajistí nám ho třeba i melodie hracího automatu, panák alkoholu, šluk nikotinu, šleha heroinu nebo pervitin. Podobných studniček "laciného" dopaminu je v dnešním světě na každém kroku nespočet.

Modus vivendi naší společnosti je výkon. Odměnou za výkon je dopamin. Aby se dopaminová závislost nerozvinula, je třeba správná míra oxytocinu (o něm více, níže v textu). Toho se ale v naší kultuře zoufale nedostává, a my se tak stále zřetelněji stáváme společností "dopaminových závisláků" sahajících po další a další lahvi v naději, že nám bude líp.

Modus vivendi naší společnosti je výkon. Stále zřetelněji se stáváme společností "dopaminových závisláků" sahajících po další a další lahvi v naději, že nám bude líp.

1.2. Endorfiny mají jediný význam a tím je zamaskovat fyzickou bolest. Jsou důvodem, proč se běžci či jiní sportovci cítí při běhu tak dobře. Evoluční význam byl totiž přesně ten. Aby naši předci dokázali uštvat svou kořist a zajistit si tak potravu, endorfiny dokázaly oddálit bolest svalstva a kloubů až do chvíle, kdy pračlověk nějakého toho jelena nakonec dohnal. Vylučování endorfinů způsobuje ale i smích. Takový ten smích, při kterém člověka bolí bránice. Endorfiny tu hrají stejnou úlohu jako i u ostatního svalstva. Umožňují nám se smát až do chvíle, kdy už někdy opravdu nemůžeme.

Simon Sinek říká dopaminu a endorfinům “sobecké” chemikálie. Pro jejich produkci totiž nepotřebujeme ostatní. Díky nim jsme schopní podat individuální výkon, obstarat si co potřebujeme a nezemřít hlady.

2. “Nesobecké” chemikálie

Člověk potřebuje vyrazit třeba do Afriky, aby si uvědomil, proč si nevystačíme sami s dopaminem a endorfiny neboli proč jsme se vyvinuli jako společenský tvor. Pokud jste někdy třeba na safari stáli vedle nosorožce nebo se po vás v Amazonii ohnal krokodýl, víte o čem mluvím. Člověk je jednoduše příliš slabý na to, aby v divočině přežil sám. Krokodýl, lev nebo orel to sám zvládne. My ne. Ač si to to v dnešní moderní společnosti málokdo myslí, potřebujeme jeden druhého. Abychom v historii přežili a dnes se cítili opravdu šťastní, potřebujeme ještě další dvě látky - serotonin a oxytocin.

Člověk je jednoduše příliš slabý na to, aby v divočině přežil sám. Krokodýl, lev nebo orel to sám zvládne. My ne. Ač si to to v dnešní moderní společnosti málokdo myslí, potřebujeme jeden druhého.

2.1. Serotonin je to, co nám v žilách koluje kdykoli se cítíme hrdí, kdykoli nás druzí respektují, uznávají a dávají nám najevo, jak jsme důležití. Získáváme tím pocit významu, zvyšuje se naše sebevědomí. Jako společenský tvor toužíme po přijetí ostatními jako po máločem. Proto existují všechny ty žebříčky, hodnocení, promoce, Oskaři, prostě všechna ta sláva, kdy tleskáme druhým lidem. V divočině jsme se naučili obstát především díky spolupráci. Jedině tak jsme měli šanci proti tolika silnějším druhům, cizím příslušníkům vlastního druhu a rozmarům přírody. Spolupráce by nebyla možná bez vedení, bez toho, že by se někdo staral o řád v naší skupině, o to abychom si dokázali zajistit potravu a ubránili se nebezpečí. Úlohou serotoninu je, si vedení zajistit. Pokud se někdo postaví do vůdčí role a o skupinu se postará (je pro její fungování užitečný), ostatní mu to vrátí ve formě vděčnosti, uznání a respektu. To vůdci uvolňuje serotonin, který je následně odměnou za jeho práci a posílením chuti do dalšího vedení.

V divočině jsme se naučili obstát především díky spolupráci. Jedině tak jsme měli šanci proti tolika silnějším druhům, příslušníkům vlastního druhu a rozmarům přírody.

2.2. Oxytocin je látka, která způsobuje to, že si lidé věří, že se milují, že se cítí blízcí. Je to chemikálie, kterou dostáváme z doteků a z blízkosti podobně naladěných lidí. Vděčíme jí za pocity jistoty a bezpečí. Za pocity, že můžeme zvolnit, nebýt ve střehu a být více sami sebou. Oxytocin je důvod, proč si hledáme partnera, proč potřebujeme přátele, proč se líbáme, dotýkáme, proč si podáváme ruce, proč se objímáme. Oxytocin je látka, která posiluje imunitní systém a prodlužuje - o několik let - život. A, jak už bylo řečeno, je to zároveň i látka, která drží v rovnováze snadno získatelný a vysoce závislostní dopamin. S tím ale souvisí i jedna důležitá nevýhoda oxytocinu. Zatímco dopamin získáme z každého přečteného mailu, lajku na facebooku nebo panáka rumu, vybudovat si v těle dostatečnou hladinu oxytocinu trvá. Vezměte si, jak dlouho trvá než si k někomu vytvoříte opravdu blízký vztah. Chce to čas, za který nám nikdo nic nedá. A to je ve společnosti, která se žene za výkonem problém.

Myslím si, že vědět o těchto čtyřech látkách, rozumět tomu proč v těle jsou, jak se získávají a hlavně to, že je nutné je mít v rovnováze považuji za celkem srozumitelný recept na fajn život i podnikání. Co říkáte?

Tak třeba na viděnou na:

13000 dní, uzavírka 21.9.
Najděte svůj důlek, uzavírka 25.9.
Svobodná & zodpovědná firma, uzavírka 20.10.
Tvrdě, kamarádsky nebo jinak, uzavírka 5.11.

Všechny aktuální akce zde.