Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Tento rozhovor vznikl před třemi týdny v Biozahradě na Vinohradech. Ondřej Hausenblas bude na Svobodě NaŽivo osobně přítomen až odpoledne, a tak jsme před–natáčeli jeho přednášku. A při té příležitosti vznikl i tento rozhovor. Pokud se pohybujete v oblasti vzdělávání, Ondřeje jistě znáte. Pokud je pro vás jeho jméno nové, zaposlouchejte se do jeho myšlenek. Podle mého názoru jsou více než šíření hodné. Kamera: Libor Kozák.

číst více

číst více

Smyslem listopadové konference Svoboda NaŽivo je přispět ke změně toho, jak pracujeme. Od povinnosti ke svobodě a radosti či od strachu k lásce (jak „ezotericky“ či alternativně může slovo láska v kontextu podnikání znít). Čím svobodnější bude náš vzdělávací systém, tím snazší a rychlejší bude přechod od hierarchického, povinnostního systému ke svobodnějším, tvořivějším a inovativnějším formám.

číst více

Zdravím poprvé tento týden. Dnes s netypickou ukázkou toho, co o sobě říct potenciálním zaměstnancům. V článku Náborová inzerce 2020 jsem se pokusil o fiktivní návrh toho, jak by mohla vypadat náborová inzerce budnoucnosti. Zde je to, jak se popisuje Scio.

číst více

Kurz Svoboda v práci je o tom, jak zorganizovat firmu tak, aby maximum lidí dělalo to, v čem jsou nejlepší, co je zároveň naplňuje tak, aby to celé ekonomicky fungovalo. Tématem zhruba půlročních Silných stránek (příští skupina se poprvé schází 29. – 30. 10.) je to, jak to nastavit u sebe. Jak nalézt to, v čem je člověk jedinečný, a jak si nastavit život tak, aby se mohl život tím, co ho opravdu baví.

číst více

25. – 26. 10. pořádáme v Praze, poprvé ve formě pro jednotlivce, dva dny na téma organizace firmy tak trochu „postavené na hlavu“ s jednoduchým názvem Svoboda v práci. Firmy, jejíž hlavní účel není zisk, ale vyšší smysl. Firmy, která upřednostňuje udržitelnost a zodpovědnost před jednostrannou orientací na růst a obrat. Firmy, která funguje jako společenství lidí, které spojuje sdílený účel, hodnoty a zvyklosti, ne firmy, která na lidi pohlíží jako na lidské zdroje, které následně člení do hierarchicky organizovaných úrovní a od–dělení. Pro mě jsou kurzy vždy dvěma intenzivními dny, které dokážou nabít na hodně dlouho. A čím správnější lidé se na ně přihlásí, tím déle to nabití vydrží. Proto jsem se rozhodl ke čtyřem kurzům, na kterých máme letošní podzim ještě prostor, napsat krá

číst více

Tenhle inzerát jsem našel v jednom časopise o cyklistice (53x11). Pokud nedokážete přečíst text, zde je co tam píšou: „Je to přesně to, co nás vytáhne ráno z postele. Je to tvůrčí spolupráce skvělých jezdců a zkušených techniků. Je to neustálý proces inovace, zdokonalování, zlepšování a zase dalších inovací. Je to odmítání stagnace v honbě za dokonalou jízdou. A výsledek? Vynikající kola, jako například SuperSix EVO, které umožňuje našim jezdcům rychleji sprintovat, více se položit do zatáček, vyletět na kopec a více vyhrávat. To je naše mise. Tohle tolik milujeme.“

číst více

Tohle mě zaujalo minulý týden na pražském Smíchově. Přemýšlím, co to o nás říká, když na stánek s párky nestačí napsat „párek“. Proč před to píšeme „poctivý“ a proč „z masa“? Přijde mi to trochu jako třeba název „biopotraviny“ pro něco, čemu naši prarodiče říkali jednoduše „potraviny“. Obecně to chápu jako ukázku jevu, který se jaksi vplížil do našich končin a je dnes naprosto normálním jevem naší společnosti. Normálním, ale podle mého názoru velmi zhoubným, kterého bychom si měli začít všímat a pustit se do celospolečenské diskuze o jeho řešení.

číst více

Tenhle pán přistupuje ke své práci jinak než většina z nás. Pokud jste z Brna určitě ho budete znát. Myslím si, že podobné příklady potřebujeme jako sůl proto, aby se náš přístup k práci začal měnit směrem od obživy k vyššímu smyslu. Rendův příklad mi navíc přijde výjimečný v tom, že dokázal v řízení tramvaje (pro mnohé lidi obyčejné zaměstnání) nalézt vyšší smysl. Více viz metafora stavitelů katedrál.

číst více

Tohle video jsme dělali před časem s Martinem Rumanem (z hnutí ZaHRádkářů). Je to klasické „povídání na lavičce“ o jednom z podstatných rysů nové práce, kterým je péče o vlastní renomé. Alespoň já jsem přesvědčený, že bude stále důležitější, aby byl člověk nejenom opravdu dobrý v tom, co dělá, ale aby byl dobrý i ve schopnosti to dát druhým vědět (nebo si na to někoho najít). Právě ale ten druhý bod znamená v naší post–komunistické společnosti pro mnoho lidi velký nekomfort. Alespoň to je moje zkušenost.

číst více