Už jste četli Ruhnamu?

14. 04. 2008, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: Kalle Kniivilä

O Ruhnamě jste možná slyšeli. Jedná se o dílo, které v roce 2001 sepsal tehdejší vládce středoasijského Turkmenistánu Saparmurat Nijazov. Jedná se o směs myšlenek, názorů, veršů, historických příběhů jejichž smyslem je dát řád chodu turkmenské společnosti. Od svého vydání se kniha dostala nejdříve do škol a knihoven. Dnes na ní, v Turkmenistánu, narazíte na každém kroku.

Žáci a studenti mají za povinnost Ruhnamu nastudovat nazpaměť, v médiích probíhá její pravidelné čtení a například i při skládání řidičských zkoušek je nutné odrecitovat vybrané pasáže. V centru hlavního města Ašchabadu stojí, v čest toho díla, ohromný pomník. Jeho součástí je multimediální show, která se spouští každý večer po setmění.

Nijazov, který se nechal nazývat Turkmenbaši (otec všech Turkménů) a jehož zlaté sochy zdobí Ašchabad, je dnes již dva roky po smrti. Ruhnama však dál určuje chod této striktně autokratické společnosti a dává tak věcem potřebný řád.

Při skládání řidičských zkoušek v Turkmenistánu, je nutné odrecitovat vybrané pasáže z Ruhnamy.

Mimochodem, toto dílo pochybných kvalit, dnes existuje v 41 jazycích. Pro někoho, možná překvapivě, i v češtině (proto i ta otázka v názvu článku). Pokud vás zajímá, jak se tato knížka ze zapadlého Turkmenistánu stala světovým bestsellerem, vřele doporučuji výborný dokumentární film: Shadow of The Holy Book.

Zjistíte, že recept na vydání mezinárodního trháku je banálně jednoduchý. Potřebujete splnit pouze dvě podmínky:

1. Stanete se neomezeným vládcem oblasti bohaté na přírodní zdroje,
2. Určíte, že podmínkou pro podnikání ve vaší zemi bude překlad vašeho díla do jazyka země, z které daný podnikatel nebo firma přichází.

Za lavinovité rozšíření manuálu předního světového autokrata vděčíme firmám jako je Siemens, DaimlerChrysler, Caterpillar, John Deere nebo Bouygues. Ty ve snaze získat obchod, Ruhnamu  masově překládají do jazyků země svého původu. Bez jakéhokoli ohledu na to, že Turkmenistán patří mezi pět zemí, které nejvíce porušují lidská práva.

Příběh Ruhnamy je tak nádhernou ukázkou pokrytectví dnešních firem. Snad už každá nadnárodní korporace přijala pravidla pro to, jak přistupovat k zákonům dané země, životnímu prostředí, přírodním a jiným zdrojům nebo lidským právům. Jak to, že ale firemní weby (např.: Siemens) nebo brožurky rozdávané zaměstnancům či zákazníkům přetékají velkými slovy a realita je často naprosto opačná? Jak to, že Ruhnamu, dílo předního světového autokrata  a utlačovatele překládají světové korporace těch nejzvučnějších jmen?

Nevím. Myslím, že hlad po zisku a růstu je prioritou (přestože firemní weby říkají něco jiného).

Napadá mě však jednoduchá paralela. Zdi se skládají z cihel (i když už ne tak často jako dříve), které drží pohromadě malta. Když je mizerná malta, zeď se sype. Firmy se zase skládají z lidí, které pospolu drží důvěra. Čím horší důvěra tím více smluv, směrnic, pravidel, zákazů a vyhrožování. Když hlásáme, že krást se nemá a ukradneme, na co přijdeme, ostatní jsou zmatení. Nejistí. Nedůvěřiví…

Jak je to u vás ve firmě?