Suma ekologická: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti
06. 04. 2021, TOMÁŠ HAJZLER
Kniha Dobrý život ve stínu konzumní společnosti byla míněna jako můj nejdůležitější příspěvek do celospolečenské diskuze o stavu světa, kořenech našich problémů a hledání cest, kudy dál. Od začátku prodeje se šíří stále stejným tempem a objevují se první ohlasy, podle kterých se zdá, že by k diskuzi přispět mohla a snad i spolu-zažehnout nějakou revoluci. Občas si někdo dá práci a své dojmy z knihy popíše detailněji tak jako například básník, literární teoretik a pedagog Josef Peterka. Jeho recenze se čte jako báseň.
Narozdíl od svého středověkého jmenovce, autora Sumy teologické, vydává Tomáš Hajzler ve věku svých padesátin sumu ekologickou: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.
Podtitul Život v souladu se sebou samým s ostatními lidmi a s přírodou, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí možná pro čtenáře, který nic netuší o vnitřní opravdovosti autorova hledačství a jeho neúnavné reformní aktivitě, zní až bombasticky.
Po pročtení spisu (trvalo mi tři týdny, musel jsem se totiž každou chvíli zastavit a rozdýchat podněty) proto zodpovědně prohlašuji: Podtitul nepřehání, je oprávněný a zcela přesný.
I navrhované označení "suma" adekvátně vystihuje výjimečné, u nás unikátní kvality tohoto životního díla: rozsah (624 stran), tematické rozpětí, důkladnost provedení (půl druha tisíce odkazů!), obsažnost, autentický reformní étos, který zasáhne každého čtenáře bez rozdílu jeho světonázorové orientace.
Kolik vlastně talentů potřebuje autor, aby tak monumentální souhrn sepsal ? Čím se nápadně vymyká konvenční (byť úctyhodné) kompilaci a popularizaci?
Tomáš je empirik, vycházející ze svých nepřenosných osobních zkušeností - studijních, rodinných, kariérních, cestovatelských. V tom ohledu hojně zúročuje předchozí spis Třináct tisíc dní, ovšem teď autobiografickou mozaiku překonává obecnější, systémová dimenze.
Tomáš je také systematik. Deset kapitol díla představuje kognitivně náročnou makrostrukturu, obdivuhodně vygradovanou dvěma kapitolami závěrečnými: existenciálně ukotvující je předposlední kapitola o smrti, objevně aktuální pak poslední : "Gigantická svítilna koronaviru". S důrazem na systémová spektra aspektů jsou taktéž propracované desítky subkapitol, až se zdá, že některé z hlavních kapitol by měly být publikovány jako samostatné knihy.
Tomáš je rozený pedagog. Dokáže stručně a přístupně vysvětlit i nejsložitější věci třeba kolem bankovnictví nebo podprahových manipulací. Učí kritickému myšlení, poctivé argumentaci. A k tomu je literát s darem slova, invenčních titulků, metafory, aforismu, podobenství, příkladů, detailu, přemýšlivého vyprávění: Žasnu např. kolik jen dokázal vytěžit z tří rozdílných pohřbů...
Tomáš je misionář/ reformátor, začínající nápravu světa sám u sebe a svých nejbližších. Důsledně se vždy snaží řešit otázku "co s tím". Vede nerovný zápas s egoisticky rozpínavým, dál neudržitelným životním stylem korporací i jedinců. Cítím v tom, aniž chci zlehčovat, i tradici kichotismu a mesianismu, je přesvědčen, že každý disent předpokládá i obětavost ne-li osobní oběť.
V neposlední řadě je ovšem Tomáš idealistický romantik. Nejde jen o to, že vidí dokonce v programově a účetnicky vágním Minářově Milionu chvilek světlo v temnotách. S Rousseauem je přesvědčen, že lidé jsou od přírody šlechetné bytosti, leč kazí je společenské poměry, autoritářským školstvím počínaje. Ve spravedlivějším, férovějším světě bez sociální frustrace, nouze a křivd by se zákonitě mělo zlepšit i lidské chování. Tomášovou iluzí je tu antropologický optimismus, stírající fakt, že v každém z nás, bez ohledu na vnější determinanty či společenské pozice, se díky svobodné duši permanentně střetá dobro a zlo, láska a nenávist, odpovědnost a zpupnost. Je to jen má (neomluvitelná a trestuhodná) volba, jestli ukradnu kanalizační kryt, zničím zastávku veřejné dopravy, odhodím do lesa pytel odpadu, ohrožuji bližní agresivitou, kvůli adrenalinu či nezřízené konzumaci mám za samozřejmost bezplatnou záchranu na účet ostatních. Souběžným Tomášovým pokušením je zároveň humanismus bez břehů, který ovšem při dlouhodobé absenci vstřícné odezvy se stává celosvětově kontraproduktivní, antipedagogický, utopický. Případně v tom směru Tomáš cituje (ale zdá se, že jinak v knize nesdílí) oprávněně skeptický hlas amerického enviromentalisty G. Spetha:
Myslel jsem si, že hlavními ekologickými problémy jsou ztráta biodiverzity, kolaps ekosystémů a změna klimatu. Po třiceti letech vědecké práce jsem si myslel, že se těmto problémům dokážeme postavit. Ale mýlil jsem se. Hlavními ekologickými problémy jsou sobectví, chamtivost a lhostejnost. Abychom tyto výzvy vyřešili, potřebujeme duchovní a kulturní transformaci. Jenže s tou si my vědci nevíme rady.
Trochu zahanbeně přiznávám, že Tomášovým výzvám nedokážu dostát. Jím maso, držím auto, řadový domek v Praze, chalupu, nezvládám nakupovat jen u farmářů. Ale utěšuju se: žijem v zásadě lokálně, nevyhazujeme staré nářadí natož jídlo, nekupujem zbytečnosti, nelyžuju na umělém sněhu, nechci bazén - koupáme se v lomu, opravuju amatérsky, co se dá zachránit, běžné nákupy obstarávám postaru s ranečkem na zádech, nikdy v životě jsem nevyhodil plastovou láhev do přírody. Vím, je to málo, ale lepší něco nežli nic. Cítím, že i pro takové osoby v půli cesty či na rozcestí Tomáš píše.
Takže díky, Tomáši Hajzlere: Za nemilosrdné zrcadlo dnešní civilizace, za tvrdou lekci, z níž se nemůžem nikdo s klidným svědomím vykroutit. Díky za výzvy, které sice už nedokážu splnit, jimž bych ale nikdy zpupně neodporoval a jimž vycházím dle svých skromných možností aspoň pár pěších kroků vstříc !
Josef Peterka 4/4 2021
____________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky!