Staňte se věřícími křesťany

15. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: Sator Arepo

V zásadě existují dva druhy firem. Ta první se hemží čerty, v druhé najdete lidi, kteří vyznávají křesťanství. V obou firmách ale naleznete základní křesťanský symbol – kříž.

Asi vás nepřekvapí, že čerti se kříži vyhýbají. Vyhnutí se kříži patří dokonce mezi hlavní cíle tohoto druhu firem. Srážka s křížem se trestá. Nejčastěji tzv. „vyhazovem“. A proto čerti sázejí především na jistotu. Neriskují. Co kdyby se s křížem střetli?! I čerti přece platí hypotéku! Ovšem, jak už to bývá, i mistr se utne, a tak občas k nějaké srážce dochází. Co potom? Tak především se ten, který narazil, snaží srážku zatajit nebo nějak zakamuflovat, aby si jí ostatní nevšimli. Když už není zbytí a je třeba jít s pravdou ven, hledá se viník a ten se zpravidla veřejně pranýřuje. Nejvyšší trest představuje již zmíněný vyhazov. V křesťanské firmě, jak si asi dovedete představit, panují zcela jiné poměry. Kříž visí na každé zdi, veřejně se o něm mluví, je možné (minimálně to nikdo nezakazuje) se ho kdykoli dotknout. Samozřejmě se u něho zaměstnanci – křesťané pravidelně sházejí a modlí.

Tím křížem jsou chyby.

Buď se jim vyhýbáte tzv. „jako čert kříži“ a jejich výskyt se snažíte omezit hrozbou trestu, nebo je považujete za důležitou součást fungování vaší organizace. Dvě cesty. Nic víc, nic míň. Záleží pouze na vás, kterou se vydáte.

Člověk snad nepotřebuje ani vysokou školu na to, aby si všiml, že chybování je přirozenou součástí lidského života. Zdá se být zcela normální, že si v hlavě vytvoříme představu a realita je pak jako kapitola z úplně jiné knížky. Otázka vždy zní: Co s tím? Rychle zapomenout? Strčit pod koberec a předstírat, že se nic nestalo? Trestat? Nebo se z toho poučit, a chybujícího za chybu třeba ještě odměnit?

Zástupce křesťanů, agentura Brogan praktikuje už bezmála dvacet let tzv. „Chybu měsíce“. Celá firma má dvanáctkrát do roka možnost nominovat kohokoli za cokoli nepovedeného. Na konci pak vyhlásí vítěze, který dostane padesátidolarovou prémii. Pro inspiraci se podívejte na pár příkladů vítězů a jejich poučení.

Fakt je ten, že pokud člověk nedělá chyby, potom pravděpodobně nedělá nic nebo dělá to, co už dělal, a co tedy umí.

V PeopleCommu jsme tuto „soutěž“ provozovali několik let, a myslím, že nám pomohla k mnoha neotřelým nápadům. Jak jsme na to šli? Jednoduše jsme pořídili tabuli, zavěsili ji na zeď a stejně jako v Broganu pak během měsíce nominovali chyby. Poslední den v měsíci jsme se všichni u tabule sešli a formou čárkování hlasovali, jaká chyba pro nás měla největší význam.

Došla nám u toho ale jedna věc. Naše kultura chyby nesnáší, a proto se většinou začínáme potit už při pomyšlení na toto slovo. Diskuze o chybách se tak občas zvrtla do obviňování a bránění. Časem jsme proto z „chyb“ přešli na tzv. „poučení“.

Zároveň jsme si byli dobře vědomi toho, že je nutné sdílet jak chyby, tak úspěchy. A tak jsme měsíčně vyhlašovali i tzv. „zásekáře“ (úspěch). Zásekář i ten, který nás poučil, si pak zpravidla odnášeli knihu. Tomáš Kostkan z agentury Anfas si vedl virtuální účet s názvem „školné“, na který si připisoval náklady na všechny chyby, které on i celá jeho firma dělali. Z obávaných chyb tak umně vytvořil celofiremní vzdělávací program.

Obecně si myslím, že nejde o zavedení chyby měsíce nebo něčeho podobného. Jde o postoj k tomu, co je naprosto lidské. Buď tomu budeme bránit jako „čerti“, nebo to využijeme jako „křesťané“. Fakt je ten, že pokud člověk nedělá chyby, potom pravděpodobně nedělá nic nebo dělá to, co už dělal, a co tedy umí. To ovšem staví na minulosti. A pokud člověk dlouhodobě dělá pouze to, co už umí, leniví a krní.

P. S.: Mimochodem, i francouzská cizinecká legie uděluje medaile za zranění, což v konečném důsledku podporuje odvahu jít do rizika. To obvykle znamená chyby.