Do práce psa, dítě, partnera,…

01. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: kmf221

Záleží na tom, kde pracujete. Možná si říkáte, že je přece normální si do práce přivést psa, dítě nebo manželku. Pokud ano, nejspíš děláte v agenturním světě, menší nebo v nějaké svobodnější firmě.

V mnoha organizacích je to však nemyslitelná stresující věc. Rodinní příslušníci lidí, kteří v takových firmách pracují, znají místo, kde jejich partner nebo rodič tráví většinu dne, jen z vyprávění. Psi a jiní domácí mazlíčci jsou na pána nuceni čekat, až se vrátí z práce. Přitom je to tak snadné!

Osobně jsem byl trochu v šoku, když nám poprvé na naše setkání dorazili lidi se psem. Odvádělo to pozornost, ale o to víc bylo nutné se snažit lidi zaujmout. Psi nebo lidi zvenku většinou ubrali na vážnosti, kterou mnozí z nás potom, co přijdou do práce, trpí. Osobně si myslím, že výhoda návštěv z domova člověku dojde teprve potom, co ji sám zažije na svou kůži.

Psi nebo rodinní příslušníci zaměstnanců většinou uberou na vážnosti, kterou mnozí z nás v práci trpí. Přinesou odreagování, radost a svěží energii, kterou mnoho našich pracovišť potřebuje jako sůl.

Pokud máte pádný důvod, proč k vám do firmy psi, děti a manželky/manželé nesmí, položte si třikrát otázku proč. Dal bych ruku do ohně, že se vaše důvody rozplynou. A když odpovíte poctivě, tak mi neuhoří. Já se za svůj život totiž setkal pouze s dvěma pádnými argumenty. Prvním je ten, že někdo z přítomných má těžkou alergii na psy a už pobyt v jedné místnosti pro něj může být ohrožující. Pak také existují místa, kam nemůžeme přivést nikoho, kdo by mohl ublížit sobě nebo tomu, co se tam děje – například potravinářské nebo farmaceutické provozy.

Ale jinak? Nevidím důvod jiný, než je strach a zvyk. Opět tito dva nerozluční kamarádi!

P. S.: Zajímavý názor na tohle téma přidala Jindra: „Pracuji na vysoké škole, kde si lidé berou psy běžně do práce a studenti na výuku. Nemám s tím problém, ale když jsem si vzala párkrát do práce děcko, problém to byl. Přestože jsem v kanceláři sama a syn si celou dobu četl nebo hrál na počítači. Přemýšlím, jestli nejsou v naší společnosti pokřivené hodnoty, když na psy bereme větší ohled než na vlastní děti.“