Proč je třeba, abychom se setkávali Naživo

Posílal jsem Zprávy ze života #57. Zde je jejich blogová verze. 
Minulá čísla najdete pod tagem "Zprávy ze života".

Přátelé ahoj! 

Příští úterý se konají dvě důležité sešlosti, a tak vám u té příležitosti píšu i o všech dalších, na kterých se můžeme zatím během jara vidět. Přijde mi, že potkávat se a diskutovat je jedna z nejlepších forem, jak trávit čas. Zároveň v dnešní roz-atomizované společnosti čelící několika krizím najednou je to možná i to nejdůležitější, co bychom měli dělat. 

Možná jsem už starej, neboť mě techno-optimistická vize naší budoucnosti (která je dnes tolik v kurzu) upřímně děsí. Představa, že přeneseme naše životy do onlinu, že většinu života strávíme někde v interiéru, vsedě, před nějakou destičkou,... mě leká. Nebo možná chápu lidskou biologii natolik, že vím, že člověk potřebuje přírodu, blízkost dalších lidí, doteky, spolu-tvorbu,... a samozřejmě čistou vodu, vzduch a půdu. A vím, že "přesun života do Metaverse" a jinam do onlinu (na Rohlík, Alzu, Zoomy,..) přírodu, blízkost, doteky, vodu, vzduch a půdu ničí. 

Vím, že máme-li dětem předat domov k žití (mimochodem skvělá kniha, kterou pomáháme šířit). Naše budoucnost musí být znovu lokální, má-li nějaká být. 

Když jsme se před lety pouštěli do pořádání Svobod NaŽivo, bavili jsme se opakovaně o tom, proč se vlastně s lidmi občas zavřít v jeden čas do jednoho prostoru. Vždyť bychom mohli napsat pár článků, nahrát videa, podcasty a bylo by... mudrovali jsme tenkrát. Pak jsme to ale zažili poprvé, podruhé a pak furt... tu slovy těžko popsatelnou energii přicházející z toho, že je člověk součástí davu sdílejícího smysl, hodnoty a vizi, když má pocit, že může něco změnit. Navíc hromada inspirace ve smyslu původního významu toho slova (z latinského in-spirare, na-dechnout) - člověk se tam prostě nadechl :-). I proto se asi furt chodí na koncerty, na fotbal, do divadla... i když by se na to dalo koukat na obrazovce. 

To, že je člověk bytost multi-dimenzionální, která potřebuje cítít, dotýkat se, debatovat, být součástí něčeho většího, sou-znět je prostě oči-vidné. V covidu jsme si na to sáhli. Mnohým z nás z té izolace, sezení uvnitř a koukání do obrazovak doslova hráblo a pokud ne nám samým, tak někomu, koho známe. Mojí rodinu (ze strany táty), ta izolace rozbila na kusy. 

A tak, já už chci ven. Chybí mi lidi. Chybí mi debaty, polemika naživo, doteky, vůně, naděje, že ten dnešní zmar můžeme ještě zastavit. Furt jen něco píšu, už jsem z toho utahaný. Fejsbuk a spol se snažím používat jen jako nástěnku, ale i tak mi z toho není vůbec dobře (mrkněte dnes). 
Prostě, pojďme ven se zase začít bavit. 

Zde jsou ty dvě důležité sešlosti zmiňované v úvodu (obojí v Praze): 

22.2. - 19.00 - 21.00, Občanská shromáždění
Dal jsem k tomu včera do blogu text vysvětlující, jak důležité to téma je: Volby jako problém demokracie. Demokratický únavový syndrom.

22. 2. od 17.00 pořádá Restorativní justice u příležitosti Evropského dne obětí trestných činů tzv. Den obětí, den objetí s velmi zajímavým programem. Též obrovsky důležité téma. Jen termínová mikro-kolize.

_________________________________

A kde se potkat spolu? 
Co se vyvrbí, dávám do kalendáře. Zatím je tam toto: 

28.3. od 17.30 budu na besedě v komunitním centru Zahrada ve Vlašimi

20.4. od 17.30 je beseda v Ostrově pro rodinu v Olomouci

21.4. od 18.00 v coworkingu na Návrší v Litomyšli 

U tohoto typu besed píšu toto: Beseda nejspíš o dobrém životě, o smysluplné, radostné a uzdravující práci, o důležitosti drobných místních podniků a dalších aspektů lokální ekonomiky, o potřebě obklopit se blízkými lidmi a o tom, jak na to v dnešní atomizované, konzumní společnosti... a/nebo o čemkoli jiném/dalším, co bude kdo chtít probírat. Obsah besedy určují její účastníci.

6.4. Svoboda v práci 3.0 - 17.00 - 20.30 v pražské Kotlasce - moje přednáška a pak následná panelová debata o tom, jak podnikat v dnešní době, s lidmi, kteří toto téma žijí či zkoumají. Pro mě nejdůležitější sešlost tohoto jara. 

27.4. budu v Žilině na tradiční konferenci Jána Košturiaka o tom, zda je etika slučitelná se ziskem a jak podnikat tak, aby to měnilo svět k lepšímu - Podnikatelia spojtě sa 

12.5. 13.00 - 18.00 - Alternativní měny - zveme několik řečníků, kteří mají s místními měnami osobní zkušenost s prosbou, aby se s námi podělili o to, co se naučili. Tahle sešlost bude v Česku unikát, navazujeme na Nerůst.

8.6. 17.00 - 20.30 - Postmareketing aneb Mattering naživo diskuzní podvečer, též v Praze na téma marketingu bez maniplace s Míšou Thomas, s kterou točíme seriál Mattering Talks.  

15.-18.5. se tradičně u Bertholda v Moravském Karlově koná Důlek - tří-denní intenzivní workshop s tématem toho, co v životě dělat tak, aby to člověka naplňovalo, těšilo a uživilo. 

18.6. v Malenovicích pod Lysou horou na konferenci Lidé v rovnováze

Toť zatím vše. Aktuálně viz kalendář.

Zde je druhý roz-hovor s Honzou Bímem - o globálním propojování stařešinů a napojování se na sebe, jeden na druhého a na přírodu. 

Na Peoplecommu pomáháme šířit knihu Třetí rodič popisující fenomén rodin, kde se původní partneři rozejdou a vznikají vztahy nové a pak už zmiňovanou unikátní kolekci rozhovorů ze Sedmé generace: Předat dětem, co je k žití.

Já teď trávím většinu času v knihách. Předevčírem jsem jich 600 naložil - to je takový hezký fyzický aspekt práce nakladatele, tj. že často knihy skládám a nakládám. 

K našim letitým rodinným rituálům patří tzv. kostka (= zápisník vděčnosti) + na Důlek potřebuji pomůcku pro hledání silných stránek (viz kapitola z mé první knihy). Rozhodli jsme se proto vytvořit Jeden odstavec denně.

Začali jsme sázet Sláma v botách - první díl vyprávění o návratu domů, ke skutečnému životu. Této knihy vyšlo jen 800 ks a od té doby není.  

Hostinu už máme komplet nafocenou, sepsanou. Texty jsou na korektuře a už i sázíme. Přesázeli jsme V říši hladových duchů, ty posíláme do tisku, pak jdeme na Roztěkanou mysl - u obou knih jsme nebyli spokojení se sazbou, a tak to děláme znovu. Aktuálně mě nejvíc zaměstnává práce na 2. vydání Dobrého života, kde jsou pasáže, které (na základě ohlasů) komplet přepisuji tak, aby jim bylo lépe rozumět. Mojí nadějí je knihu i prosekat, aby to nebyl takový tlouštík. 

Dění ve světě raději nekomentuji. Mám stažený zadek z té válečné rétoriky všude kolem. Můj ruský kamarád Petrovič vždycky říkal: "V káždom mužčině soldat" neboli "V každém muži je voják." Zaposlouchejte se do toho válečného ryku a všimněte si pohlaví těch, kteří bijí do zbroje. "Ti, kteří zažili poslední velkou válku pomalu vymírají a pro ty mladší je to další počítačová hra.", říká Naděžda Azhgikhina, autorka Otevřeného dopisu ruských a amerických žen. Mojí nadějí je lokalizace, neboť lokalizace znamená to, že ženy se z dnes podřízené pozice začnou vymaňovat a s tím začne hrozba válek klesat. 

_________________________________

Minulá čísla Zpráv ze života

#56 Síla příběhu a mytologie moderní společnosti
#55 V čem mě dostala Služka od Netflixu
#54 Proč se nenechat rozdělovat COVIDem a film "K Zemi hleď"
#53 Opovržení jako forma komunikace

Hodně sil! 
Tomáš

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Nebo, moc prosím, podpořte Slušnou firmu na misi za svobodné, zodpovědné a místní podnikání proti dnešní hegemonii green a dobrowashingu ZDE. Díky!

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje knihy: zde