Rozhoďme trochu tento svět!

03. 03. 2008, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: @rild

„Dělejte, co můžete, abyste vyprovokovali svoji dobu. Nesněte o dějinném převratu. Jenom tam, kde se právě nacházíte, způsobujte mírný zmatek. Narušujte plány, vytvářejte něco nečekaného, vyvracejte předpovědi. Procházejte společností v podstatě umírněně, aniž byste přitom byli poslušní. Můžete se občas před někým z taktických důvodů i sklonit, ale pouze v případě, že jste si absolutně jisti, že uvnitř vás se nic neohnulo. Pečlivě a s dlouhodobou perspektivou chraňte svůj manévrovací prostor.“ (Zdroj: 101 experimentů)

Můj prapradědeček byl poslušným synem svého otce. Vyrostl na statku ve východních Čechách a jako nejstarší syn převzal grunt a na něm prožil celý svůj život. I pradědek byl hodným synem svého otce. Také on se po něm stal sedlákem a život prožil na statku. Dědeček byl také způsobným následovníkem rodinné tradice. Ovšem protože nebyl nejstarším synem, nepřevzal po otci grunt a místo toho se stal knězem. Moje maminka byla do dospělosti poslušnou dcerou svého otce a stejně jako její předci pokračovala v rodinných tradicích. Já už jsem tak poslušný nebyl a vykročil jsem vlastní cestou. A věřím, že ani mé děti nebudou slepými následovníky mých přesvědčení a způsobů.

Dělejme, co můžeme, abychom vyprovokovali svoji dobu! Narušujme plány, vytvářejme něco nečekaného, vyvracejme předpovědi.

To, co si dnes žáci dovolí k učitelům, děti k rodičům, zaměstnanci k šéfům nebo pacienti k lékařům, by ještě před 15–20 lety bylo nemyslitelné. Tradiční autorita a pyramidální uspořádání společnosti se hroutí. Doba se jednoduše mění a chůze ve šlépějích jiných, tj. dodržování pradávných pravidel a rituálů jen proto, že je někdo v minulosti definoval, již není nutné. Ba naopak, lpění na nich je často nebezpečné.

Jenomže! V pyramidě jsme vyrostli a většina z nás zdaleka nedokáže využít možností současného světa. Hrbíme se tam, kde bychom mohli stát zpříma. Koktáme tam, kde by naše slova mohla volně plynout. Bolí nás břicho ze situací, kdy bychom mohli být v naprostém klidu. Proto možná stojí za to si připomenout těch pár vět nahoře: Dělejme, co můžeme, abychom vyprovokovali svoji dobu! Tam, kde se nacházíme, způsobujme mírný zmatek. Narušujme plány, vytvářejme něco nečekaného, vyvracejme předpovědi… Pomozme tomu svázanému světu se alespoň trochu rozvázat! A žijme více podle svých vlastních představ, když už je to konečně možné!