Naši miliardáři

23. 06. 2014, TOMÁŠ HAJZLER

Peníze, nebo život? čili Mít nebo být? Zatraceně obtížné otázky v systému, který zvolil peníze za hlavní měřítko lidské hodnoty. Většině z nás by se i chtělo žít, ale v našem světě ne-mít, znamená do velké míry ne-být. Na toto téma mě proto vždy zaujme glorifikace těch "hodnotnějších", tj. movitějších jako připomínka toho, oč v našem světě skutečně kráčí. Mrkněte se na několik fotek z jednoho z čísel českého vydání časopisu Forbes.

Peníze byly přitom původně výborný vynález. Měly zjednodušit situace jako je například handrkování se o tom, kolik jablek má hodnotu jedné kachny či kolik sádla je ekvivalentem hodiny práce řeznického tovaryše. Dnes ale, podle odhadů, slouží původnímu významu pouhá 2% peněz, které na této planetě obíhají. Ano, čtete správně. Pouze 2% veškerých peněz slouží ke směně zboží a služeb. Zbytek je dluh, deriváty, bublina. Jak píše Petr Šimůnek z Forbesu - "Peníze jsou nejuniverzánějším měřítkem úspěchu." - tedy měřítkem toho, jaký je kdo pašák.

Už nejsou nástrojem pro směnu, ale pro budování si osobní hodnoty a poměřování. Tuto hodnotu poměřujeme v nespočtu žebříčků nejbohatších a nejziskovějších lidí a firem. "Naštěstí" pouze jen pro pár lidí. Valná většina světové populace si může o penězích jako o měřítku úspěchu pouze číst (miliardáři-nemiliardáři) a dál je používají k původnímu účelu. 85 lidí dnes vlastní tolik, kolik polovina obyvatel této planety. Ano. Opět čtete správně. 85 vs. 3 500 000 000 lidí. Píšou o tom třeba i kolegové Petra Šimůnka (zde).

Mě na tom překvapuje to, kolik lidí tento systém přijalo za svůj. Podivuji se, jak obdivně píšeme o majetku těchto lidí bez hlubšího zamyšlení o tom jakým způsobem ke svým latifundiím přišli a přicházejí. Přijali jsme fakt, že stačí, když podnikání bude legální. Nepotřebujeme, aby bylo morální - viz např. citát Luďka Sekyry z únorového Respektu - níže. Lobista je dnes zcela normální a respektované zaměstnání a "zohýbání" zákonů ve prospěch byznysu v Praze i v Bruselu zcela běžným jevem.

Bohatí lidé si kupují média a my se už nepodivujeme ani tomu. "Výroba souhlasu" se stala  i naší realitou.

Pokud si - v naší části světa - chce někdo "vyměnit život za vydělávání na život" - do určité míry je to jeho/její volba. Vidím v tom jen dvě potíže. Zaprvé - rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými s logickými důsledky pro celou společnost - (viz např. zde). Zadruhé - vlivu byznysu na planetu a sociální vazby říkáme v dnešním systému stále "externality". Nezapočítáváme je do výsledků podnikání. Je dnes proto jedno, zda podnikatel zbohatne na nových technologiích dramaticky zlepšujících životní prostředí a životy lidí či třeba na výrobě nášlapných min či na devastování deštných pralesů (o důsledcích např. zde).

Tolik k "našim miliardářům". Ocením debatu - zde pod článkem či třeba i na fejsbuku. Přepínám.