Malá a velká krabička
20. 09. 2007, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: archiv
Narazil jsem na zajímavý příběh, který se odehrál před zhruba deseti lety v jednom malém kostele na středozápadě Ameriky. Tamní kněz, starší pán, začal svoje kázání neobvykle: v každé ruce držel jednu krabici. Jedna větší, červená se zlatými květy. Svým vzhledem slibovala mnohé. Ta druhá byla docela malinká, z obyčejného bílého papíru.
Kněz se dětí zeptal: "Kterou z těchto dvou krabic byste si chtěli otevřít?" Děti si samozřejmě vybrali tu velkou, barevnou. Kněz ji otevřel. Uvnitř nebylo nic.
Pak otevřel i tu druhou – malou, bílou. K překvapení všech z ní vypadl svazek jednodolarových bankovek.
"Každá věc skrývá nějaké překvapení," řekl ten kněz, "dost často ale soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první pohled. To, co je skryto uvnitř bývá často v rozporu s tím, co vidíte na povrchu." Pak vzal balíček bankovek a každému v kostele dal jednu na připomínku toho, aby se dívali pod povrch věcí.
Dost často soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první pohled. To, co je skryto uvnitř bývá ale často v rozporu s tím, co vidíme na povrchu.
Moc se mi líbí způsob, jakým tento muž vysvětlil tuto banální, přesto však důležitou věc. Žádné mravokárství nebo poučování. Místo toho poutavý příběh se sladkým rozuzlením. Přestože jde o velmi jednoduché poselství, kolik z nás se jím v životě opravdu řídí? Také máte občas tendenci myslet si, že hezký člověk je chytřejší než ošklivý? Nebo že lepší značka auta vám odvede spolehlivější službu než ta méně zvučná? Myslím si, že dívání se pod pokličku denních věcí je klíčem k porozumění a nacházení zlatých nugátů tam, kde je jiní nečekají.
P.S.: Na tomto příběhu je vidět i typické americké uvažování. Kněz mohl skrýt do krabice bonbóny nebo barevná sklíčka. On tam dal bankovky, protože bonbóny jsou jen bankovky směněné na zboží.