Kdybyste měli udělat jednu věc…
23. 02. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
„Kdybyste měli udělat jednu věc, která vám změní život, co by to bylo?“
Mám pocit, že tato otázka hraje v mém životě naprosto zásadní roli. Proto si ji čas od času pokládám. A odpovědi mi pak pomáhají dostat do života více toho, co chci. Stejně tak se díky ní zbavuji toho, co nechci. A hlavně se mi z haldy možností daří vybrat to podstatné.
Když jsem se ptal naposledy, přišel jsem na jednu věc, která se mi už více než deset let nedaří (fakt!). Nebudu chodit okolo horké kaše. Jednoduše nemám dost pohybu. Je to jako tvrdý ořech. Mám na něho chuť, snažím se louskat a nic. Bez úspěchu.
Podle mnohých lékařů si prý ale poškozujeme zdraví, když denně nepropotíme tričko. Jinými slovy méně než 30 minut pohybu denně znamená vyšší pravděpodobnost infarktu, mrtvice a jiných podobných radostí. Já jsem vloni navíc párkrát marodil. A tak jsem dostal strach. Došlo mi, že není vyhnutí. Odpověď tentokrát bude: „Alespoň jedno zpocené tričko denně.“
Zjistil jsem ale, že jsem člověk v zásadě líný. Abych se dokázal každý den pohybovat, potřebuji své tělo naočkovat závislostí na pohybu. Prostě si z toho udělat zvyk, zautomatizovat to. To se mi v životě už párkrát podařilo, a tak si říkám, proč by to nešlo i nyní. Vím (na základě předchozích zkušeností), že na to potřebuji zhruba měsíc každodenního pohybu.
Jenomže bydlím v centru Prahy. Pohyb na čerstvém vzduchu je tak často nebezpečnější než sezení doma (viz např. Nová data o ovzduší nebo Vzduch v Praze). A že bych jeden měsíc den co den odjížděl mimo město mi nepřijde reálné. A tak jsem si chvíli lámal hlavu a napadlo mě udělat dvě věci:
Na leden/únor odjet za čistým vzduchem. To se mi podařilo (jsme na Floridě), i když to nebyl jediný důvod (viz. U známých, které neznáte). Každopádně už přes měsíc chodím denně běhat. Navíc na krásnou pláž.
A kromě propoceného trička musím říct, že je to hotová meditace probíhat hejny racků a třeba mezi nimi i vyhlížet Jonathana Livingstona. Stejně tak mě fascinují pár centimetrů nad hladinou kroužící pelikáni, kteří jakoby z oka vypadli třetihorním ptákům, které tak dobře známe z kreseb Zdeňka Buriana. Stejně tak mi přijde geniální poslouchat křupání lastur nebo uskakovat před blížící se vlnou. Prostě parádní pocit.
Člověk by řekl „blbá otázka“. Ale nepoložit si ji, sedím teď na Vyšehradě a nadávám na smog…
Ten zvyk si chci přivést domů. Ovšem v centru Prahy narazím na svůj starý problém – nedýchatelný vzduch. A proto se od května stěhujeme do čistšího prostředí. To je ta druhá věc, kterou udělám jako odpověď na tuto otázku.
Člověk by řekl „blbá otázka“. Ale nepoložit si ji, sedím teď na Vyšehradě a nadávám na smog… Místo toho sedím u moře a dávám dohromady tyhle řádky. Zjišťuji, že člověku se rozhoduje (a tedy žije) snadněji, když má příklady druhých lidí. I proto tuto svou historku popisuji.
Jedna příhoda však není dost. Proto vás chci požádat, abyste si tuhle otázku také položili. A prosím samozřejmě o vaše odpovědi. Možná pomůžeme druhým změnit, co jim nevyhovuje, a sobě lépe formulovat to podstatné.
Tedy, co je ta jedna věc, kterou když uděláte (začnete dělat), změní vám život?
Děkuji moc za všechny odpovědi.