Kdo umí, ten umí III.
05. 05. 2008, TOMÁŠ HAJZLER
Ať telefonní operátor, řidič, manažer, učitel, recepční nebo účetní, jak dobří jste v tom, co děláte?
Sportovní terminologií – jste světová třída? Národní jednička? Krajská, okresní nebo místní úroveň? Patříte alespoň mezi ty dva z deseti, kteří tráví většinu času tím, v čem jsou nejlepší? Jak poznáte, že děláte to, na co máte talent, tj., že v tom můžete vyniknout?
Funguje mi, co radí Marcus Buckingham. Podle něho se život skládá z činností, které nás buď posilují, nebo oslabují. Čím více o konkrétní aktivitě platí následující čtyři body, tím větší je pravděpodobnost, že využíváte své vrozené nadání. Jinými slovy je to oblast, ve které můžete vyniknout. Zde jsou ty čtyři body:
- Máte úspěchy. Vidíte za sebou výsledky: nadšené zákazníky, bezchybné účty, vyřešené problémy… Ostatní vás chválí a uznávají.
- Těšíte se na to. Je to něco, čemu dáváte přednost, nemůžete se dočkat, až už se tomu zase budete věnovat.
- Když to děláte, ztrácíte pojem o času. Tak jako děti, když si hrají, činnost samotná vás naprosto pohltí.
- Když skončíte, dobrý pocit ve vás zůstává. Člověk má radost z toho, že dělal něco, co mu šlo a co ho navíc pohltilo.
Kolik činností, které splňují všechny čtyři podmínky, ve svém životě máme? Čím více, tím spíše se naše výkony mohou přiblížit borcům jako Terje Håkonsen z ukázky v úvodu tohoto článku.
Lidský život má svůj začátek a má i konečnou. Známý fakt. Třicátníkům zbývá v průměru 13 000 dní. Proč je trávit něčím, co člověku nejde? Proč si raději neudělat inventuru svého vrozeného nadání, svých znalostí a dovedností a neprodat to, v čem vynikáme?
Nevím, jak vás. Mě ukázky extrémních sportů světové úrovně vždy nakopnou k tomu, abych zkusil, co odkládám, a abych švihnul s tím, co mi nejde nebo mě nebaví.