Co nám teče z kohoutku aneb Proč problém řešit, když je na něm možné vydělat?

Kvalita pitné vody se týká každého z nás. Nikdo bez ní nepřežije. Ti bohatší si ji mohou koupit v PET lahvích (v mylné naději, že je čistší než ta z kohoutku nebo ze studny) nebo si doma naistalovat filtr (v bláhové naději, že si kohoutkovku očistí od pesticidů, hormonů, reziduí léčiv nebo mikroplastů). My ostatní jsme odkázání na to, co nám přiteče kohoutkem z veřejných zdrojů nebo z vlastní studny. Dozvědět se, co pijeme může člověka vylekat, ale zároveň nás to může probudit, abychom zatlačili na naše zákonodárce a požadovali okamžitou instalaci uhlíkových filtrů na hlavní veřejné zdroje vody a urychlené zavedení zón ekologického zemědělství v dostatečné vzdálenosti od zdrojů pitné vody. 

„Jedy ve vodě? Spící katastrofa, zamořená je většina podzemních rezerv, upozorňuje expert (2018).“ (zde) „Podle ČHMÚ je většina podzemní vody u nás znečištěna pesticidy (2017).“ (zde) „Varovná studie ČHMÚ: Většina podzemní vody v Česku je znečištěna nebezpečnými pesticidy. Experti je našli i ve zdrojích pitné vody (2017).“ (zde) To jsou jen tři titulky z českých médií týkající se kvality pitné vody ve druhé dekádě 21. století v Česku. Ze zprávy z rozsáhlého testování podzemních vod v letech 2013 až 2016 vyplývá, že ve 40 % zdrojů podzemních vod, dokonce i v těch, které slouží k zásobování pitnou vodou, nalezli experti z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) cizorodé, pro zdraví člověka buď prokazatelně nebo potenciálně nebezpečné pesticidy, farmaka a další chemické látky (Přehled nejčastěji nalézaných pesticidních látek a jejich metabolitů v povodí Želivky a Úhlavy: 1) dusíkaté pesticidy: terbutylazin, acetochlor, metolachlor, atrazin desethyl, metazachlor, dimethachlor, alachlor, metamitron, metribuzin, mancozeb, propiconazol, tebuconazol, hexazinon, chloridazon; 2) uronové pesticidy: diuron, isoproturon, chlorotoluron, linuron, nicosulfuron; 3) totální herbicidy: glyfosát, AMPA; 4) insekticidy: DEET. Zdroj: Liška, M. Seminář Potenciál ekologického zemědělství v ochraně environmentálně citlivých oblastí, 11. 11. 2019, Praha).

Poté, co tyto informace získaly v roce 2017 jistou publicitu, si řada lidí v mém okolí najednou koupila vodní filtr. Vzhledem k tomu, že jsem své děti už jednou otrávil (zdezde & video níže), jsem také podlehl panice. Trávil jsem hodiny proklikáváním internetu, vyptával jsem se odborníků i kamarádů, dokonce jsem psal i prosby na Facebook, zda by mi s tím někdo neporadil. Sešly se mi snad desítky, možná stovky nabídek filtrů na vodu, z nichž každá slibovala zaručené řešení, nějakou extra výhodu, nejvyšší možnou kvalitu, za cenu od pár set korun do několika desítek tisíc. Dokonce se mi nabízeli různí dealeři, že by za mnou přijeli domů a vše předvedli na místě. Měl jsem z toho hlavu jako meloun. Dokonalá rozhodovací paralýza.

Zde vysvětluji, jak jsem otrávil své děti:

Zjistil jsem, že podobně jako v jiných oblastech lidského života, ani v oblasti pitné vody neexistuje žádná funkční, skutečně zodpovědná centrální autorita, instituce, která by nás ostatní konzistentně a srozumitelně informovala o tom, jaká je u nás skutečná kvalita vody, jaký dopad má její znečištění na naše zdraví a co je třeba udělat, abychom kvalitu vody dostali na přijatelnou úroveň. Nic takového tu není, neboť by to bylo stejně jako v jiných oblastech v rozporu s pravidly neoliberální „volnotržní soutěže“. Jsme svobodní, a tak ať si každý dělá, co chce. V tomto případě, ať si každý, kdo chce, udělá dva doktoráty z chemie a doma si vybuduje profesionální laboratoř (Přesněji řečeno: V ČR existuje Státní zdravotní ústav, jehož úlohou je chránit veřejné zdraví. Jenomže tato instituce, v problematice kokteilu pesticidů, hormonů, reziduí léků, hormonů a mikroplastů ve veřejných zdrojích pitné vody, nevidí větší problém - zde).

Vzhledem k tomu, že jsem své děti už jednou otrávil, jsem také podlehl panice. Trávil jsem hodiny proklikáváním internetu, vyptával jsem se odborníků i kamarádů, dokonce jsem psal i prosby na Facebook, zda by mi s tím někdo neporadil. Sešly se mi snad desítky, možná stovky nabídek filtrů na vodu, z nichž každá slibovala zaručené řešení, nějakou extra výhodu, nejvyšší možnou kvalitu, za cenu od pár set korun do několika desítek tisíc. 

Napadlo mě napsat o radu mimo jiné i Vítu Kodešovi, vedoucímu odboru jakosti vody v ČHMÚ, který byl pod některými studiemi podepsaný a se kterým jsme se shodou okolností v minulosti seznámili při dni otevřených dveří u nich v ústavu (viz rozhovor v úvodu v rámci projektu Zpátky k jídlu).

Toto mi odepsal:

„Jediný způsob, jak tyto látky odstranit, jsou filtry na bázi granulovaného aktivního uhlí (GAU). Já osobně nejsem příznivcem domácích úpraven vody z několika důvodů: Provozování takového zařízení vyžaduje údržbu a renovaci filtrů, v případě zanedbané údržby hrozí naopak zhoršená kvalita vody např. v důsledku pomnožení patogenních organismů. Tato zařízení jsou navíc poměrně drahá, provoz je také nákladný, jelikož se musí obměňovat filtry, čas od času by se měla zkontrolovat účinnost analýzou vody v laboratoři, která je docela drahá, navíc si vůbec nejsem jist, zda je takovéto zařízení na trhu. Já osobně piji kohoutkovou vodu a doufám, že v dohledné době proběhne investice na úpravně vody na Želivce (instalace technologie na bázi granulovaného aktivního uhlí se již projektově chystá, takže je to jen otázka času). ČHMÚ se snaží problematiku pesticidů řešit s odpovědnými úřady, tj. ministerstvy, plánujeme tuto problematiku publikovat na našich webových stránkách (každoroční vyhodnocení situace), zájem ze strany tisku také nějaký je. Problém s médii je v tom, že mají sklony »malinko« přehánět, tím ovšem nechci říci, že situace není znepokojivá. Pokud se nezmění přístup k používání pesticidů, tak to také může skončit tak, že na mnoha úpravnách vody bude muset být nainstalována technologie GAU, což se zcela jistě neobejde bez navýšení ceny vody, kterou budou muset občané zaplatit.

Děkuji za Váš zájem a přeji pěkný den. S pozdravem Mgr. Vít Kodeš, Ph.D.“

Musím říct, že jeho e-mail mě na nějakou dobu ukonejšil a já jsem se přestal proklikávat nabídkami. Dál jsme pili kohoutkovku, i když musím přiznat, že pokaždé, když otočím kohoutkem, někde v hlavě mi na okamžik problikne zpráva o tom, že s vodou napouštím pesticidy, hormony, rezidua léků, drog a dalších zdraví neprospěšných látek.

Uběhly dva roky, bylo léto 2019 a já jsem si povídal s kamarádkou, která se profesně věnuje ekologickému zemědělství a biopotravinám a má díky tomu informace o tomto tématu z první ruky, mimo jiné i z vládních kruhů. „Jednalo se teď na ministerstvu zemědělství o tom, že by se v okruhu několika set metrů okolo Želivky muselo hospodařit už pouze ekologicky, tj. bez použití jakékoliv zemědělské chemie. Jenomže se to smetlo ze stolu,“ řekla mi. Napadlo mě, že už je to dva roky, co mi psal pan Kodeš, a připomnělo mi to, že doma dál pijeme zředěné pesticidy. Vyhledal jsem si fotky vodní nádrže Švihov (která je zdrojem pitné vody pro 1,5 milionu Čechů; říká se jí Želivka) a při pohledu z výšky mě šokovalo, že nádrž je lemovaná „pruhovanými poli“ (mrkněte níže). Asi jste si též všimli, že to je jeden ze základních „identifikačních prvků“ moderního průmyslového zemědělství, který vzniká tak, že traktory s postřikovači jezdí vzrostlým porostem sem a tam, takže vytvářejí v poli symetrické pruhy. Právě podle pruhů poznáte, že se stříká. Podívejte se na jaře a v létě z výšky na Želivku a „pruhovaná pole“ uvidíte ze všech stran. Zjistil jsem, že Želivku dlouhodobě znečišťuje právě především splach z okolních polí, na kterých se pěstují na pesticidy a průmyslová hnojiva náročné technické plodiny jako je řepka, kukuřice nebo řepa. Podle České technologické platformy pro ekologické zemědělství překračují rezidua pesticidů limity i několikanásobně. V ochranném pásmu vodního zdroje Želivka přitom nenajdete ani hektar půdy, na které by se hospodařilo v režimu ekologického zemědělství (v celém Česku jsou ze 430 tisíc hektarů zemědělské půdy v ekologickém zemědělství pouze 4 %). Odborníci považují tento stav znečištění za alarmující, mnozí hovoří dokonce o ekologické havárii.

Tvorba symetrických pruhů na našich polích: 

Pole okolo Želivky z ptačí perspektivy (zdroj):

Napsal jsem panu Kodešovi znovu, tentokrát s otázkou, jak to s těmi filtry na Želivce vypadá. Poslal mi odkaz na projekt EU, kde bylo napsáno, že nové uhlíkové filtry budou spuštěny 1. června 2022 (zde). První zprávu o pesticidech v Želivce a nutnosti nasazení nové filtrační technologie jsem v médiích našel v roce 2016. Co z toho plyne? Studie Státního zdravotního ústavu z roku 2018 ukázala, že se pesticidní látky nacházejí už v 75 % české kohoutkové vody. „Jde o velký problém: Náš organismus je neustále vystaven jejich působení a nikdo vlastně neví, s jakými účinky,“ řekl v rozhovoru pro LN Martin Pivokonský, ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR, a dodal:

„Pesticidy mají řadu nežádoucích účinků. Jedná se především o účinky akutně toxické (od určité koncentrace mohou způsobit akutní otravy), rakovinotvorné, mutagenní (způsobují změnu ve struktuře DNA) a teratogenní (poškozují plod). Uvádí se také, že mohou být příčinou řady civilizačních chorob, působí na centrální nervovou soustavu, ale i hormonální a imunitní systém člověka. Navíc řada těchto látek působí takzvaně bezprahově. To znamená, že lze jen velmi těžko říci, od jaké koncentrace jsou škodlivé a kdy ještě bez následků. Další vliv těchto látek na lidské zdraví lze spatřovat v jejich vzájemném synergickém působení, kdy třeba i velmi nízké koncentrace jedné látky mohou stimulovat účinky látky jiné. Při koktejlu látek, které se dnes ve vodách vyskytují, lze jen velmi těžko odhadnout jejich celkový dopad na zdraví.“ (zde).

Zhruba 1,5 milionu lidí ze Želivky a několik milionů dalších obyvatel naší země pije zředěné pesticidy, hormony, rezidua léků, nitráty a další látky, které se do vody dostávají především ze zemědělství a průmyslu a také z domácností. Víme, že pesticidy nezabíjejí jenom brouky, plevel a včely, ale také ostatní živé organismy, tj. i lidi.

Zhruba 1,5 milionu lidí ze Želivky a několik milionů dalších obyvatel naší země pije zředěné pesticidy, hormony, rezidua léků, nitráty a další látky, které se do vody dostávají především ze zemědělství a průmyslu a také z domácností. Víme, že pesticidy nezabíjejí jenom brouky, plevel a včely, ale také ostatní živé organismy, tj. i lidi. Martin Pivokonský k tomu říká: „Musíme si položit otázku, co je pro nás důležitější. Zda řepkové pole, nebo ochrana vodních zdrojů.“ (zdeA to je ono: v neregulovaném laissez-faire kapitalismu jde o maximalizaci zisku s tím, že každý problém je na prvním místě příležitost pro byznys. Voda ze Želivky pro 1,5 milionu lidí je tak jen jedním z mnoha příkladů toho, co vidíte na každém kroku: Špinavý vzduch ve městech? Kupte si čističku! Jídlo s pesticidy? Kupte si bio! Nedostatek pohybu? Kupte si permanentku do fitka! Máte rakovinu? Kupte si protonovou léčbu! ... a najdeme i naprosto absurdní příklady, kdy se ve špinavých čínských městech prodávají láhve se stlačeným novozélandským vzduchem (zde).

V neregulovaném laissez-faire kapitalismu je každý problém na prvním místě příležitostí k zisku: Špinavý vzduch ve městech? Kupte si čističku! Jídlo s pesticidy? Kupte si bio! Nedostatek pohybu? Kupte si permanentku do fitka! Máte rakovinu? Kupte si protonovou léčbu! 

V našem ekonomickém systému platí, že zisk z prodeje řepky, obilí či z čehokoliv jiného pro několik málo lidí je víc než čistá voda pro nás ostatní. Co vyděláte na čisté vodě? Nic. (pokud nevlastníte korporaci, která tento vodu se ziskem přeprodává - např. zde). A navíc snížíte zisk hned několika branžím najednou – agrochemické, zemědělské, farmaceutické, zdravotnické, a taky pohřebnické. A HDP – tedy naše hlavní měřítko kvality života – klesá a politici u moci přicházejí o politické body.

Co to znamená pro nás, běžné lidi?

Pokud chceme mít vodu, vzduch a jídlo bez přidané toxické chemie, pokud chceme skutečně řešit skutečné problémy dnešního světa včetně těch, které nás přerůstají, jako jsou klimatická změna, nekontrolované zbrojení nebo neregulovaný rozmach umělé inteligence, bez zásadního upgradu systému to nepůjde. V neoliberalismu představuje každý problém především podnikatelskou příležitost, na níž se dá vydělat, a z principu tak není zájem na jeho řešení. Motiv zisku samozřejmě řadu problémů vyřešit pomůže, ale pouze pokud se to vyplatí. V mnoha případech však bohužel takové „ziskové řešení“ způsobí nové problémy, které jsou opět na prvním místě příležitostí k zisku...

V našem ekonomickém systému platí, že zisk z prodeje řepky, obilí či z čehokoliv jiného pro několik málo lidí je víc než čistá voda pro nás ostatní.

Co se týče řešení znečištění Želivky, Lucie Nemešová z platformy ekologického zemědělství dává za příklad německé Lipsko: „Tamější vodárna, zhruba srovnatelná s tou na Želivce a zajišťující pitnou vodu pro zhruba 700 tisíc obyvatel Lipska, už před lety zřídila na své náklady dceřinou společnost, která má hospodaření na orné půdě v jejím sousedství na starosti. Veškerá zemědělská činnost na této půdě smí být ovšem pouze v režimu biozemědělství.“ 

Soudě podle tohoto příkladu mě napadá otázka: proč nám, Pražanům, potažmo Středočechům, pesticidy a další cizorodé látky v pitné vodě nevadí, zatímco lidem v Lipsku ano? Ta dvě města jsou od sebe, coby kamenem dohodil (250 km). Dokážeme něco takového někdy i u nás? Pokud ano, kdy?

Chceme-li zdravější vodu, PET lahve ani filtry do domácnosti nám nepomohou. Je nutné zatlačit na naše zákonodárce a požadovat okamžitou instalaci uhlíkových filtrů na hlavní veřejné zdroje vody a urychlené zavedení zón ekologického zemědělství v dostatečné vzdálenosti od zdrojů pitné vody. 

P. S.: Toto mi k tématu napsal v červnu 2020 Jannis Samaras, zakladatel Kofoly: „Po několikaletém úsilí a spolupráci s místními zemědělci, lesáky a obcemi jsme ocertifikovali velkou část Rajecké doliny na BIO oblast. Usilujeme tím o ochranu tamního zdroje vody.“ Musím říct, že z toho jsem zalapal po dechu... Soukromá korporace, která vodu těží a balenou ji rozváží stovky kilometrů sem a tam, aby ji se ziskem prodala, prosadí ochranu vodního zdroje raz dva. Miliony běžných občanů se prostřednictvím volených zástupců, neziskovek a médií zatím nedomohly ani filtru, natož zákazu postřiků pesticidy v bezprostřední blízkosti jejich zdroje pitné vody.

Jak je tohle možné?

P.S.2: Téma pitné vody je rozsáhlé. V tomto projektu se dozvíte o dalším obřím tématu: Pravda o vodě.

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Zdroj: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.