Být šťastný v práci

07. 11. 2011, TOMÁŠ HAJZLER

Poznámka editora: Pokud si kupujete Respekt, tak jste tento článek už nejspíš četli. Jestli chodíte na Facebook nebo Twitter, pak jste ho také možná viděli. Já ten text „z pera“ Silvie Lauder považuji za to nejlepší, co v našich končinách na toto téma zatím vzniklo. Proto ho dávám i do blogu. Nadchl mě samotný rozhovor s ní. Nebo to, že si kvůli tomu pročetla knihy, že vyzpovídala Traci Fenton, Šťastný jako zaměstnanec. Pokud máte po ruce mobil, platbu zvládnete nejspíš i levou zadní. A ten článek za to stojí. Na tomhle blogu je to poprvé, co je něco za víc než za 0,– Kč. Zajímalo by mě, co vás na téma zaplacení patnáctikoruny za přečtení článku v časopise Respekt, napadá. Díky za každý postřeh.

Proč se vyplatí dát lidem svobodu v práci

Dánové kvůli nim vymysleli nové slovo a nejvíc jich je zatím v Americe. Říká se jim svobodné firmy a staví na hlavu všechna klišé o práci jako otravné povinnosti, kde se musí poslouchat. A není to blouznění idealistů – ctitelé svobody v práci vydělávají hromady peněz a poslední krizí propluli bez nehody. Teď tato novinka nakukuje do Česka.

Svobodní a prosperující

Na „nástěnce nálad“ (jsme u ajťáků, takže přesněji na „mood boardu“) sice pár členů týmu kolegům zamračenými smajlíky oznamuje, že upršená říjnová středa jim náladu nedodala, ale návštěvník by to nepoznal. Za projasněnou atmosféru přitom nemůže jen jahodový dort, který se chladí v ledničce na večerní oslavu narozenin, a nakonec ani šestimilionový loňský obrat, byť to samozřejmě nikomu nevadí. Ve vývojářské firmě Inmite jsou přesvědčeni, že za dobrou náladu v jejich týmu může svoboda.

„Život je moc krátký, aby se lidi nudili v práci,“ usmívá se Michal Šrajer, jeden z trojice otců zakladatelů společnosti, která se specializuje na vývoj aplikací pro chytré telefony a tablety. „Nikoho samozřejmě nedonutíte k tomu, aby ho něco bavilo. Můžete mu ale dát prostor.“ Hned když vlastní podnik před třemi lety tito bývalí spolužáci z matematického gymnázia zakládali, věděli, že chtějí jít jinou cestou, než je běžné. Jeden z nich, Jaromír Fulnek, měl totiž praktickou zkušenost s klasickou firmou – a to hned v Exxon Mobilu, jedné z největších korporací světa. „Tam jsem bleskově poznal, že jsem jen kolečko v soukolí,“ říká. „Chtěl jsem něco jednoduchého změnit a bylo mi řečeno, že se to rozhoduje o třináct úrovní výš a celé to bude trvat patnáct měsíců.“

Více na: Šťastný jako zaměstnanec.