Snowboard na hřebíku aneb konec zasněžovaných skiparků s umělohmotnou zábavou

Seknul jsem letos už nadobro s lyžováním, respektive se snowboardem.
Byli jsme minulý týden ještě naposledy s mými rodiči a dětmi v italském Bormiu (na přání maminky) a já se v těch místních skiparcích, s umělým sněhem, stejně umělým jídlem, hromadou odpadků, hlasitým italským popem a se zástupy nablýskaných lyžařů-konzumentů, necítil vůbec dobře.

Prostě to hodnotově už nedávám. Popisoval jsem to už ve své knize Třináct tisíc dní - viz článek otištěný v Pravém domácím časopisu v úvodu tohohle blogu.

A tak jsem dal snowboard do bazaru zde (boty se prodaly obratem), lyže a lyžáky taky a v zimě už budu jezdit jen na běžkách. To mě stejně bavilo víc už v dobách, kdy skiparky bývaly ještě obyčejné sjezdovky a jezdilo se jen když napadl sníh.

Co vy?