Dva bratři
21. 06. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Byli dva bratři – jeden starý mládenec, druhý ženatý. Společně vlastnili farmu, z jejíž úrodné půdy měli každoročně pohádkově bohatou úrodu.
Nejdřív všechno klapalo jako na drátkách. Za nějaký čas se však ten ženatý začal v noci s trhnutím probouzet a přemítat: „Není to spravedlivé. Můj bratr není ženatý a má půlku z celkového výnosu farmy. A já mám ženu a pět dětí, takže mám jistotu, že se o mne ve stáří někdo postará. Ale kdo se postará o bratra, až zestárne? Měl by proto spořit mnohem víc než dosud. Jeho potřeby jsou mnohem větší než moje.“
S tím vstal z postele, přikradl se k sýpkám a nasypal pytel svého obilí do bratrovy sýpky.
Ve vztahu k druhému člověku máme vždy na výběr ze dvou možností. Buď s ním budeme soupeřit ve snaze být „úspěšnější“ („já“ bude lepší než „on“). Nebo „soucítit“ ve snaze být s ním v harmonii (potom se ze dvou „já“ stane „my“).
Ten svobodný začal mít noční záchvaty také. Každou chvíli se probouzel se slovy: „To není žádná spravedlnost. Bratr má ženu a pět dětí, a přesto má polovinu úrody. Já se kromě sebe nemusím starat o nikoho. Vůbec to není fér, když se s bratrem dělíme na půl, vždyť jeho potřeby jsou mnohem větší než moje.“ Pak vždy vstal a vysypal pytel obilí do bratrovy sýpky.
Jednoho dne vstali ve stejnou dobu a potkali se. Oba nesli pytle na zádech.
(Zdroj: Anthony de mello, Cesta)
No řekněte, není to krásný příběh?!