The Best of 2011

25. 12. 2011, TOMÁŠ HAJZLER

Patřím k lidem, kteří si každoročně koncem prosince potřebují srovnat noty. Letos to potřebuji mnohem víc než v letech minulých. Stalo se mi toho letos totiž tak nějak moc. Mrkněte na to (a klidně jen na fotky, protože je to dlouhý, jak ten rok). Prima 2012 a díky, že tu jste!

1. Mexiko – Začalo to Mexikem, kam jsme se přesunuli počátkem roku. Užili jsme si tam hromady strachu, neboť nám tam marodily děti. Ale jak už to v životě bývá, většina věcí, které nás straší, se nikdy nestanou. A tak to nakonec byla jedna z nejlepších Honzíkových cest.

2. Srdcovky – Léta mi ležely v šuplíku. Letos se nám podařilo je dostat ven. Na Cedulart.cz je bezmála 900 cedulí. NaplnKbelik.cz pilotujeme. Vlastninazor.info je na začátku. Každý z těch projektů má mikro–ambici přispět k lepšímu světu, a tak jsem rád, že už existují. Kromě těchto tří věcí, se ale letos narodila i pěkná řádka dalších, newebových srdco–projektů (viz níže).

3. Knihy – Tohle byla slušná srdcovka, maraton a mega–škola. Už vloni nám definitivně došlo, že bez knih se o svobodě v práci u nás nikdo nedozví. A tak jsme vydali (podle našeho soudu) to nejlepší, co na toto téma ve světě vyšlo. Udělali jsme tomu web a rozhodli se dostat je k lidem tzv. mimo systém. Přes zdánlivé utajení si ale lidé (minimálně v ČR) ke knihám cestu nacházejí (dokonce rychleji) než jsme čekali. Díky, že nám s tím pomáháte!

4. Snídaně – V březnu se mi ozval Petr Mára, že už nemůžeme odkládat naše setkání (po letech, co se známe jenom z netu). A že bychom spolu mohli zkusit videocastování o životě. A tak vznikl projekt snídaní, pro mě parádní „kostel“, tj. jakási připomínka principů svobodného života. V roce 2011 jsme natočili 11 dílů (z čehož tři jsou ještě v šuplíku). A protože nás to spolu začalo dokonale bavit, připravili jsme na 29. – 30. 3. „Den čili 86400 vteřin“ a dokonce spolu povedeme i Cestu kolem světa, která startuje v březnu 2012.

5. Principy – O principech svobodné společnosti (z dílny Worldblu) vím už pár let. Ale teprve až po naší květnové návštěvě Zapposu a konference v San Franciscu mi to do sebe zapadlo. Letos jsem tak tohle desatero začal využívat jako kostru pro design svobodných firem. Je radost si zase jednou uvědomit, že není nutné vymýšlet vymyšlené.

6. Tango – Už je to pár let, co jsme byli s Péťou v Seattlu u Johna Gottmana. Tam jsme si řekli, že potřebujeme začít pravidelně pracovat na našem vztahu. Tak vznikla „Lekce tanga“, kterou jsme si letos dali už třikrát a další bude 24. – 25. 3. Jsou to vždycky fascinující dva dny skvělého povídání ve dvou a hromady „AHA momentů“. Dva dny, po kterých si člověk říká, jak snadný to partnerství je a vlastně chvíli nechápe, proč se polovina dnešních manželství rozvádí.

7. Kurzy – jsou nejspíš to hlavní, čím trávím svůj profesní čas. Letos nejvíc tématem Svobody v práci s pěknou řádkou firem. Sám jsem zvědavý, jak se to časem projeví. Cesta kolem světa byl letos opět zážitek, stejně tak Silné stránky, které jsme si letos zkusili poprvé.

8. Jinak – už před třema lety jsem se radoval z projektu firmy Vodafone s názvem „Rok jinak“. Letos jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku a v rámci možností pomoci s věhlasem této věci. Došlo mi na tom, že je důležité, aby si každý (kdo usiluje o autentičtější a svobodnější život) dal svůj vlastní „rok jinak“.

9. Média – Začalo to v lednu příběhem uhnaného manažera, pokračovalo to reportáží o cohousingu a najednou jsem měl pocit, že se s redaktory roztrhl pytel. Byla to zajímavá zkušenost. Bavilo mě to a měl jsem tím i pocit, že je tématu svobodnější práce víc rozumět, a že nám tak média mohou pomoci se změnou, o kterou usilujeme. Zároveň jsem ale začal mít trochu obavu, aby toho nebylo příliš… viz „Buzzwordizace“. Čas ukáže.

10. Hub – Už v loňském roce jsem byl několikrát v tramvaji směr Smíchov, ale nakonec jsem vždy vystoupil. Až letos jsem tohle parádní místo objevil, zaplatil si členství a moje produktivita a radost z práce (jak říkají američtí přátelé) „skyrocketed“ – viz zde.

11. Peoplecomm – Poprvé od roku 2005 se opět snažím stavět funknční firmu. Po několika pozvánkách do busu máme dnes okolo sebe tým lidí, se kterým se snažíme budovat peoplecomm jako společenství lidí sdílejících stejné poslání, hodnoty a rituály a jako firmu s produkty, značkami a zdravými financemi, které nám zajistí důstojný život. První lednový víkend máme už třetí sraz :–).

12. Naživo – Nikdy v životě jsem nespoluorganizoval nic tak velkýho jako byla listopadová Svoboda NaŽivo. Bez peněz, bez zkušeností se nám v partě amatérů (z latinského „amare“) podařilo vyprodat Vzlet a zažít den, na který bude mnoho lidí ještě dlouho vzpomínat (já určitě). Snad se nám tím i podařilo nakopnout hnutí, a tak postupně měnit to, jak v naší části světa pracujeme. Opět, čas ukáže :–).

13. „Svobodomyslné firmy“ – Dlouho mi bylo líto, že nevím o víc než desítce společností, které se v ČR/SR snaží o to, aby jejich lidé většinu času dělali to, v čem jsou nejlepší a co je baví. Ty, jejichž lidé „staví katedrálu“. Jedním z cílů Svobody NaŽivo bylo právě první propojení těchto společností.

14. Běhání – Tohle byl pro mě počin roku. Zkusil jsem si 1/2 Maraton v Praze a Budapešti, maraton a jeden kratší běh v Praze. A chytlo mě to za srdce. Dojal jsem při každém doběhu. Tak silný to pro mě je :–).

15. Homeforexchange – Kromě Mexika jsme letos zajeli ještě na pár míst do bytů či domů, které jsme si vyměnili s jinými lidmi. A mně každá taková výměna připomene, že je možné si věřit, vyhnout se papírům, právníkům a penězům – viz „Spotřeba stojící na spolupráci“. Teď si dáme na rok pohov (viz bod 16), ale já už si to bez „home for exchange“ nedovedu představit.

16. Cohousing – U tohohle projektu si přijdu jako potok. Už tři roky obtékám překážky a hledám „cestu nejmenšího odporu“. Po celé té době života života mezi polema jsme se rozhodli na podzim vrátit do Prahy. V souvislosti s tím jsme vzdali i projekt školy. Místo toho plánujeme věnovat nadcházející leden intenzivnímu hledání té správné školy (pro Valérii) v Komořanech nebo Modřanech. Držte nám palce, prosím! Zatím to vypadá na dost tvrdý ořech. A taky prodáváme náš byt na Vyšehradě, ze kterého to všechno chceme zaplatit.

17. Kniha – Už pět let píšu knihu :–). Zpravidla, když jsem v zahraničí. Doma mi to nejde. V Mexiku se mi to podařilo dokončit. Pak začal tenhle perný rok a já proto až teď před Vánocemi dostal upravený text od Karolíny, se kterou na tom pracujeme. S Jardou (který kreslil Svobodu NaŽivo) se bavíme o ilustracích a já si vyhradil letošní leden a únor na dokončení. Tak snad to po těch letech letos :–) vyjde. Pracovní název je: „Nejprve porušte všechna pravidla“.

18. Štěstí – Snažil jsem se letos (výrazně víc než dříve) držet i motta „Happiness is hand–made“. Totiž už nějakou chvíli si uvědomuji, že jsem mnohem šťastnější, když si něco udělám/vyrobím sám (vs. když si to koupím). Proto se rád hrabu v zahradě, proto jsme letos po letech vyráběli povidla, pampeliškový med, nebo proč často a rád peču chleba…

Tak to je, myslím, všechno. Vybral jsem intuitivně těchhle 18 bodů, i když se stala/děla hromada dalších věcí. Naše mladší dcera Valentýna se například naučila chodit a mluvit a také jí narostla spousta zubů, Valérii zase spousta zubů vypadala :–), já potkal víc fascinujících lidí, než kolik si moje hlava hlava dokázala zapamatovat, učím se mluvit před kamerou a taky jsem se naučil stříhat filmy :–) a tak dál…

Místy jsem letos dost slušně nezvládal příval projektů/zájmu a koncem roku jsem začal házet ručník do ringu :–(. Letos mi bylo 40 a to už je věk, kdy by k člověku některé věci mohly dorazit. Tak bilancuji, co mi vlastně už došlo a na co ještě čekám. Vím už například, že rodina a přátele jsou pro mě na prvním místě. Příští rok se tím chci „už konečně“ řídit. Rozhodně bych si přál koukat míň času do monitoru a víc lidem do tváře. Jsem zvědavý, jak mi to půjde.

Také odešel Steve Jobs a Václav Havel (a samozřejmě řada dalších lidí). Ani jednoho jsem neznal, ale oba mi byli inspirací a jsem jim za mnohé vděčný. Myslím, že za víc než dokážu domyslet.

Na Zemi je nás od r. 2011 už sedm miliard. Tu poslední miliardu jsme zvládli za mrzkých dvanáct let. Navíc jsme přes všechny snahy o změnu zase o kousek líp zaizolovali ten náš velký skleník (do ovzduší jsme vypustili rekordní množství CO2 a spol). Toho se bojím.

Co se týče tohohle blogu, oproti minulosti jsem se letos v mnoha oblastech přesunul od teoretizování do praxe. Výsledkem toho bylo na osmdesát článků/videí, které jsou o poznání míň teoretické a které o to víc informují, hledají, navrhují nebo propojují. Řekl bych, že i příští rok v tom budu pokračovat. Snad neva?

No a na závěr mrkněte na tuhle fotku ze San Francisca. Bůhví, co nás nás příští rok čeká… Ale ať už je to cokoliv, děkuji vám za inspiraci, podporu, nápady, názory a všemožnou pomoc. Letos jsem ji potřeboval mnohokrát a nevím, co bych si bez tohohle blogu/bez vás počal. Takže díky a jak radí v Harvey's: Treat yourself!… volně přeloženo: „Pečujte o sebe“… přece jenom jste to nejdůležitější, co máte :–).