Zdravím ze slovinského Piranu. Mám tu, v návaznosti na markety, téma bez-odpadovosti. Už jsem o tom psal v článku „O dvou nákupech„. U nás doma se snažíme už nějakou dobu fungovat bez obalů,  obecně bez jednorázovosti (tj. bez modelu „použít a vyhodit“) a s minimem odpadů. Proč? Chci se ohlédnout za sebe a nemuset se přitom stydět. Byla to dlouhá cesta a ještě bude. Vlastně ani nevím, kde začala… možná v roce 2007 v Mali? Tam jsem se po deseti letech zhrozil, jak jsou zasypaní v plastech (viz fotka dole). Nebo v roce 2001, když jsem poprvé v Mexiku zakopl o velkou mořskou želvu uškrcenou v plastových držácích od plechovek Coca-Coly (zde)? Nebo po shlédnutí Ceny za trvanlivost (viz níže) či Human experiment (též níže)? Určitě během práce na projektu Zodpovědné firmy? Roli sehrálo i dětství u babiček, kde prakticky žádné obaly ani odpady neexistovaly. Nejspíš to bylo všechno dohromady.
O souvislostech používání obalů mluví hezky Petr Hanzel z Bezobalu (viz výše – jen jsme mu jeho skvělou řeč krapet zničili nefunkční technikou, za což se mu budu omlouvat vždy, když ho uvidím).

K duchu doby patří to, že co se jeví jako levné či zdarma, to bývá zároveň i snadno nahraditelné. Běžné je používat to tzv.  jednorázově (= použít a vyhodit), a to se netýká zdaleka jenom obalů.

Nejde o to recyklovat, ale nevytvářet odpad. Recyklovat umí každý, nevytvářet odpad jenom mistři.

My doma – kromě toho, že se snažíme fungovat bezobalově, nahrazujeme i ony jednorázové věci těmi, které lze použít opakovaně. Tak například – já osobně jsem se místo jednorázových břitů vrátil k žiletkám. Místo spreje s pěnou používám štětku (po dědovi) s mýdlem. 100 procent kosmetiky je u nás dneska přírodního původu, buď zcela bez obalu, v papíru či v už dříve použitých obalech. Momentálně podporujeme např. Naturinku a Yellow & Blue. Co se týče potravin, většinu jich dnes nakupujeme bez obalu – buď přímo od sedláků (KPZ), v Bezobalu a v podobných místech. Nepoužíváme žádné jednorázové nádobí. Týká se to i nenápadných věcí jako jsou ubrousky nebo kapesníky. Papírové se snažíme nahrazovat textilními, hadřičky vystřídaly houbičky na nádobí, jednorázová plastová brčka jsme nahradili kovovými nebo žádnými. Do města chodím s textilní taškou a s lahví na vodu. Neberu si igelitky (ani jiné jednorázové tašky) a nekupuji PET lahve. A když už něco kupujeme, snažíme se vyhýbat šmejdům s kurvítky uvnitř.

Jednorázové břity jsem nahradil žiletkami. Místo spreje s pěnou používám štětku s mýdlem. Místo houbiček na nádobí používáme hadřičky, jednorázová plastová brčka jsme nahradili kovovými nebo žádnými.Většinu potravin nakupujeme bez obalu.

Roli hraje i to, že se snažíme nakupovat pouze to, co spotřebujeme, případně to, co nám vydrží celý život. Před lety jsme vyhodili mikrovlnku a dnes vaříme jen, co s sníme. O co míň kupujeme, o to víc sami vyrábíme (například už dlouho si vyrábíme domácí prací prostředek), více než dřív vyměňujeme, jak o tom píše Katka Wildová v Manifestu disfrutalismu. Když se nám něco rozbije, snažíme se si to buď opravit sami, nebo na to najít opraváře – výbornou zkušenost mám s Opravárnou. Odpad z kuchyně jde na kompost. Ve výsledku tak máme mnohem méně obalů, použitých, nefunkčních či rozbitých věcí a obecně odpadu.

Tady (video níže) jsem se před třema lety podivoval nad tím, jak mě na pražské Letné nutili s každým pivem použít nový plastový, jednorázový kelímek. Stejný zážitek jsem si zopakoval nedávno i v Lucerna Music Baru. Výčepní mi tam vysvětlil, že doporučení dávat s každým dalším pivem nový kelímek má ze školení od SABMiller. Legrační je přečíst si na jejich webu sekci „společenská odpovědnost“ – to já si vždycky lámu hlavu a říkám si – lžou nebo jen nevidí? Více o tom v „Válka je mír. Svoboda je otroctví.

Takhle dnes třeba doma skladujeme suché potraviny:

IMG_9295

Další police:

IMG_9296

A ještě jedna:

IMG_9297

Zmiňovaná vzpomínka na Mali 2007 (jeden z důvodů pro změnu):

IMG_9979

Dokumentární film „Cena za trvanlivost“, který jistojistě sehrál roli v tom, že se dnes obalům (především těm plastovým) snažím u potravin vyhýbat jako čert kříži:

Tady trailer na (pro mě přelomový) dokument „Human Experiment„:

A tohle je můj ideál – domácnost bez odpadu. Pro sýr se sklenicí jsme sice ještě nebyli, ale už máme našlápnuto… Každopádně ukázka, že to jde, a že se kvůli tomu člověk nemusí odstěhovat do lesa:

Všiml jsem si, že pro mnoho našinců je toto téma stále UFO (přitom v mém dětství bývalo normální). Pokud vám to přijde směšné, chápu vás. Jestli se vám ale zdá, že na tom něco je, zajímalo by mě, jak na to jdete vy. Napište. Vyměňme zkušenosti. Zajímá mě to ještě o to víc, jestli podnikáte. Máte odvahu, alespoň zčásti podnikat bezobalově? Nejednorázově? Jak to děláte?

P.S.: Kdo se chystáte: 25.9. je uzavírka přihlášek na Důlek a Tvrdě, Kamarádsky nebo jinak. 22.9. se v Žilině těším na téma Slušná firma. Celkový plán na podzim je zde.
Pokud chcete dostávat info o zprávách zde na blogu, nechte na sebe kontakt: přihlášení k newsletteru.