yvon-chouinard

O Yvonu Choiunardovi už tu byla řeč (např. zde). Společně s Vincentem Stanleyem (toho jste viděli na Svobodě Naživo) napsali naší poslední knihu Zodpovědná firma. Je to jeden z mých velkých podnikatelských vzorů. A nejsem sám, kdo se od něho a od jejich Patagonie učí. Je jedním z fascinujících příkladů toho, jak nechat lidi spolu-řídit firmu (svoboda v práci je tu výrazná) a především v tom, jak na podnikání nahlížet jako na nástroj, jak přispět k lepšímu životu na Zemi. V knize Umění zahálky (mimochodem výborné čtení) jsem našel krátký popis jeho podnikatelského příběhu. Díky Danovi z Dauphinu za možnost to sem dát k šíření. Příběh Patagonie detailněji zde.

Nikdy se nechtěl stát obchodníkem, jeho podnikatelská filozofie zní „management v nepřítomnosti“ a jeho autobiografie nese vážně míněný titul Nech své spolupracovníky surfovat. Přesto Yvon Chouinard vydělává 315 milionů dolarů ročně, v USA je považovaný za ekonomickou super-star a sám působí mimo jiné jako ekologický poradce pro podnikatelské giganty jako typu Wal-Mart.

Jen málo lidí přemýšlí tak radikálně a přitom nenuceně, jen málo jich dokáže spojit ekologickou uvědomělost a finanční úspěch jako Yvon Chouinard. Šéf firmy Patagonia, která se specializuje na outdoorové zboží, má po celém světě 1500 zaměstnanců, prodává bundy, batohy, surfová prkna nebo cepíny a potýká se s velmi tvrdou konkurencí. Nejraději je ovšem na cestách. „Rád svou kancelář klidně na šest měsíců opustím a odjedu na expedici do Jižní Ameriky,“ říká tento malý, ale houževnatý muž. Dokonce přitom u sebe ani nemá mobil. Proč také? „I kdyby nám hořela samotná centrála, nemohl bych ni- jak pomoct, když bivakuji někde v Amazonii. To ať raději zavolají hasiče,“ říká šéf firmy.

Svéhlavost je jeho program. Syn francouzsko-kanadských přistěhovalců se narodil v roce 1938 a už jako dospívající muž miloval svou svobodu. Tehdy také objevil horolezectví, cestoval na nákladních vlacích, spal pod širým nebem a celé týdny se živil ovesnými vločkami, veverkami, které sám ulovil, a žrádlem pro kočky. Dnes je živoucím důkazem toho, že se člověk jako podnikatel nemusí nechat zkorumpovat a že se firma dá úspěšně vést i s formou nicnedělání, celostního myšlení a bez neustálého pošilhávání po hodnotě vlastních akcií.

Snímek obrazovky 2015-10-01 v 16.55.26

Chouinard práci nikdy nechápal jen jako pouhé úsilí o zisk, ale hlavně jako prostředek k tomu, aby mohl žít takový život, jaký si přál. Obchodníkem se stal pouhou náhodou. Když chtěl jako osmnáctiletý horolezecký nadšenec pokořit skalní stěny v Yosemitském národním parku, potřeboval k tomu pořádné skoby. A protože se tehdy nic vhodného neprodávalo, ukoval si je prostě sám. Když se o ně zajímali jiní horolezci, začal je Chouinard prodávat po 1,50 dolaru za kus – to byl začátek jeho byznysu.

Pak už šlo všechno pěkně popořádku. Poptávka po jeho skobách vzrůstala, Chouinard najal své přátele, do firmy nastoupila i jeho žena Malinda a v roce 1970 už společnost byla největším dodavatelem horolezeckých skob v Americe. V té době si Chouinard musel připustit, že se sám stal tím, co pro něj v minulosti bylo „úplně nejhorší“ – podnikatelem. A současně se mu rozsvítilo: Jen když je člověk „v byznysu“, může ho změnit. A to také udělal.

Když si při svých horolezeckých výpravách všiml, že zatlučené skoby na mnoha místech poškozují skálu, jednoduše je stáhl ze sortimentu a začal propagovat ekologičtější vklíněnce. Když zjistil, jakou škodu páchají na životním prostředí bavlníkové plantáže, začal na výrobu oblečení Patagonia nakupovat výhradně bio-bavlnu a šel tím příkladem ostatním firmám. A když Patagonia rostla tak rychle, že musel během recese v roce 1991 propustit 120 spolupracovníků, zapřisáhl se, že už nikdy nezopakuje „chybu, které se neustále dopouštějí firmy, jejichž akcie jsou kótovány na burze. Omezil růst firmy na maxi- málních pět procent ročně, zavázal se k dodržování trvale udržitelného hospodaření a zřekl se jakéhokoli zadlužování, aby si uchoval nezávislost na bankách. Vyplatilo se to: V roce 2008, během finanční krize, Patagonia zaznamenala nejlepší obchodní rok ve své historii.

Na mrtvé planetě se obchodovat nedá. A proto je méně někdy více.

K filozofii firmy patří i „flextime“. „Když je například ideální počasí na surfování, řeknu svým spolupracovníkům: Pojďme si zasurfovat,“ vysvětluje Chouinard. „Dvě hodiny se bavíme. A pak se vrátíme zpátky k pracovním stolům.“ Když napadne čerstvý sníh, mohou jet všichni na lyže. Protože lidé, které Chouinard hledá – extrémní sportovci, individuality, nonkonformisti –, se na čtyřicetihodinový pracovní týden nedají přivábit. „Příliš milují svou svobodu a svůj sport, než aby se nechali mořit nějakými pravidly.“ Jejich celkový výkon však nakonec pochopitelně musí souhlasit. Ale Chouinard ví, že uvolněné pracovní prostředí podporuje i kreativitu zaměstnanců.

A k tomu všemu ještě připočítejte skutečnou uvědomělost a poslání. Jedno procento celého obratu firmy Patagonia je určené na podporu ekologických sdružení. V roce 2001 přišel Chouinard s iniciativou 1 Procent for the Planet (viz video níže, kde na konferenci Svoboda NaŽivo vysvětluje Martina Pavelková a Ondra Veselý fungování 1%pro planetu v ČR), ke které se připojily stovky dalších firem. A v současnosti tento sedmdesátník působí jako poradce ve firmách jako Wal-Mart a vysvětluje jim: Na mrtvé planetě se obchodovat nedá. A proto je méně někdy více.