snimek-obrazovky-2016-10-28-v-15-40-00

Tento týden pomalu ale jistě spouštíme nejdůležitější projekt letoška.
Jmenuje se Slušná firma (www.slusnafirma.cz) a je nadstavbou nad všechny naše dosavadní aktivity s tématikou svobodného a zodpovědného podnikání. Naším hlavním cílem je detailně pojmenovat to, jak podnikat, aby to prospívalo všem zainteresovaným (ne pouze vlastníkům) a především pomoci českým a slovenským organizacím s transformací směrem k slušnějšímu fungování. Důležitým cílem je nalézat ty slušné, propojovat je, pomáhat jim a společně tak přispět ke změně toho, jak se u nás podnikání směrem k větší lidskosti a udržitelnosti.

P.S.: Chcete-li zůstat v kontaktu – nejlepší se zdá být fejsbuk nebo newsletter. Pokud se chcete potkat naživo – zde jsou aktuální možnosti. Např. příští po/út budu v Brně.

Ve chvíli spuštění www.slusnafirma.cz se jedná o prázdý web. Já píšu tento blog jako informaci o tom, že ten projekt existuje a též jako žádost o to, abyste nám pomohli prázdné stránky proměnit v místo, které dokáže propojovat, informovat a inspirovat. Zde je to s čím nám můžete momentáoně pomoci nejvíce:

  1. Mouchy – Web je ještě jistě plný much – překlepy, možná nefunkční tlačítka, nejasná logika, nenavazující kroky, nejasné formulace. Sem s nimi!
  2. Organizace – Pokud víte o organizaci – ziskové, neziskové či jakékoli jiné, pro kterou jsou peníze prostředkem ku prospěchu ostatním a která bere v potaz zájmy všech zainteresovaných, propojte nás!
  3. Partneři – Sdílíte-li s námi vizi slušné, lidské společnosti, ve které ctíme jiné hodnoty než pouze sumu vydělaných peněz, hodnoty (jako poctivost, upřímnost, ohleduplnost nebo ona slušnost) prověřené našimi předky, napiště nám též.
  4. Setkání – Jak říkáme na stránkách – virtuální svět internetu slouží k tomu, abychom se propojili. Člověk jako společenský tvor ale potřebuje skutečné lidi sdílející smysl a hodnoty. Proto, pořádáte-li jakoukoli sešlost s tématikou nové práce a nového podnikání, zadejte ji i na Slušné firmě.
  5. Blog –  Součástí stránek je i blog, kde chceme psát a diskutovat o tématech budoucnosti organizací, o tom, jak stavět organizace na svobodě a zodpovědnosti. Máte-li chuť přidat názor, budeme rádi.

… No a když už to tu píšu, napadlo mě k tomu připojit jeden z rozhovorů z letošního červnas Věrou Šimonovou, který vyšel ve Zpravodaji pro mzdové účetní a personalisty. Možná tak bude lépe rozumět, proč jsem se já konkrétně do tohoto projektu pustil a jak Slušná firma navazuje na naše předchozí aktivity:

Čtenáři Vás znají jako propagátora konceptu svobodných firem. Jak jste přišel na stopu tomuto tématu?

Pocházím z rodiny, kde se razilo heslo: „Nesmíš jen tak sedět.“ A tak jsem neseděl, ale studoval a pracoval. Když jsem sledoval dění ve firmách, zjistil jsem, že spousta činností postrádá smysl – a navíc čím nesmyslnější práce, tím lépe honorovaná. A tak mě začala zajímat otázka, jak si vytvořit práci, která by byla užitečná, prospěšná a která by člověka naplňovala a bavila. A protože nejsme solitéři, ale potřebujeme fungovat v lidské skupině, zaměřil jsem se na firemní oblast.

Když jsem začal mluvit o svobodě, vydávat knihy o tomto tématu a organizovat konference Svoboda Naživo, hodně lidí na to slyšelo. Svoboda je totiž koncept, který milujeme. Ale když jsem sledoval praktickou aplikaci těchto principů, bylo mi z toho smutno. Svobodě nesmí chybět odpovědnost, není to o setkávání s kolegy u kulečníkového turnaje, o společných obědech a dalších firemních akcích, ale především o tom, zda má naše práce smysl a jaký má vliv na zákazníky, komunitu a potažmo na životní prostředí.

Takhle jsem se v roce 2011 škrábal na hlavě a lámal si hlavu nad tím, co dál se Svobodou v práci jako s hnutím za lidštější uspořádání našich organizací…

6332333156_621c654e7a_o

Takže jste přešel od svobodných firem k odpovědným?

Vlastně ano. Přispěl k tomu také můj osobní zážitek. Když se nám narodily děti, došlo mi, že bydlení v centru Prahy u dálnice není pro jejich zdraví zrovna optimální, a tak jsme se odstěhovali do domu v malém satelitním městečku. Pokud jsme od jara do podzimu žili na zahradě, ještě to šlo. Sice mě štvalo, když jsem viděl lány řepky, které nás obklopovaly a byly pravidelně „zavlažovány” pesticidy, ale děti byly zdravé. Horší to bylo na podzim a v zimě, kdy jsme se ze zahrady přesunuli do bytu. Celou zimu jsme strávili po dětských ordinacích a doma skladovali antibiotika. Protože podobné problémy měli i naši sousedé, nechali jsme si v bytě změřit škodliviny, které mnohonásobně překračovaly povolené limity. Zdrojem byly laminátové podlahy. Reklamace nepomohla, protože podlahy prý splňují české normy, a nám se dostalo pouhého doporučení často větrat.

Přemýšlel jsem o tom, čí je to zodpovědnost, že jsem přiotrávil svoje děti? Moje, nebo za to může výrobce podlah, ti, kteří dům postavili, naše legislativa? Kde to vlastně začíná? U výrobců? A kdo to vlastně je? V dnešním komplikovaném světě, kdy nevím, odkud je materiál, jaké chemické látky obsahuje, kdo výrobek vyrobil, bych potřeboval čtyři doktoráty z chemie a nekonečný čas, abych tomu alespoň z části porozuměl a mohl se fundovaně rozhodnout.

A tak jsem začal pracovat na projektu, který jsme nazvali „slušná firma“. Celá svoboda totiž stojí na elementární lidské slušnosti. Na tom, že firma nemůže sledovat jen zájmy akcionářů, ale také zájmy ostatních skupin. Jsou tu zaměstnanci, kteří by neměli odcházet z práce nemocní a vyčerpaní nesmyslnou otročinou, zákazníci, kteří by neměli onemocnět z našich výrobků a být manipulováni komplikovaným systémem slev, příroda, která nás obklopuje a jejíž jsme součástí, a tak bychom mohli pokračovat.

Zde je pět entit, vůči kterým skládá každá organizace účty. Vůči vlastníkům je náš současný legislativní rámec velmi benevoltní. Zájmy dalších skupin však do velké míry přehlíží: 

snimek-obrazovky-2016-10-29-v-11-59-17

Dovedu si představit, že jedinci i firmy spíše uslyší na slovo svoboda než na slušnost. Nebo se mýlím?

Samozřejmě, zejména svoboda bez zodpovědnosti je přitažlivá. Uvedu nedávný zážitek z cesty po Srí Lance, kde neexistuje odpadové hospodářství tak, jak ho známe my. Množství plastu tam jednoduše zametou, zapálí a Vy pak dýcháte toxický vzduch. Tam Vám hned dojde, co vlastně s životním prostředím děláme. Učím se proto hledat malý díl odpovědnosti, kterým mohu přispět sám ke zlepšení situace.

A když se rozhlédnu kolem sebe, tak doufám, že situace není tak bezvýchodná. V místě svého bydliště vidím, že existují firmy, které podporují sousedské aktivity, starají se o prostředí, ve kterém sídlí. A pak jsou jiné, například developerské společnosti, které tato otázka vůbec nenapadne. Chtějí místo jen vytěžit a odejít. Kolik je těch prvních a kolik těch druhých, to si netroufám odhadnout.

S kým podle Vás bude koncept slušné firmy rezonovat?

Slovo slušnost se objevuje v různých formách v korporátním „desateru“. Může být označována jako CSR (z anglického Corporate Social Responsibility), zodpovědnost či udržitelnost, sociální podnikání a podobně. Jde o pojmy nadužívané a obsahově prázdné. Mají podobu odpustku za škodlivé firemní aktivity, které okolí škodí. Uvedu jeden příklad – a tím je tabák. V dnešní cigaretě se dnes nachází kolem 500 přídatných látek, které zvyšují závislost na nikotinu a neprospívají zdraví. Taková firma založí nadaci s cílem pomáhat starým lidem a dětem a následně sbírá medaile v soutěžích o nejzodpovědnější firmu.  Mnohé soutěže o nejzodpovědnější firmu, nadační aktivity – to je jen zástěrka, nikoliv skutečná odpovědnost, často je to doslovný výsměch ostatním.

Napadá mě k tomu metafora z historie. V době, kdy se ukazovalo, že otroctví je špatné, vznikly dva tábory. Ten jeden se snažil zreformovat otroctví, zlepšit ubytování, stravování, ale ponechat tento institut. Druhá skupina poukazovala na neudržitelnost tohoto systému. A s firemní zodpovědností je to dle mého stejné. Ta by se měla projevovat tím, že společnost převezme odpovědnost za důsledky svého podnikání na život a zdraví lidí, nikoliv jen v PR aktivitách.

Velmi dlouho a pečlivě jsme skládali tento seznam branží a chování, které za slušné nepovažujeme. Jsem totiž přesvědčení, že slušnot pochopíme v obou extrémech: jak na příkladech slušnosti tak i ne-slušnosti.

snimek-obrazovky-2016-10-29-v-8-45-50

A koho koncept slušných firem může oslovit?

Větší šanci vidím u menších organizací, kde lidé cítí a přemýšlejí podobně. Anebo u větších firem typu Goretex nebo Patagonia, které jsou uvnitř strukturované na malé, samostatné celky a nefungují v mocenských hierarchiích. Možností je celá řada – některé firmy se věnují důsledkům podnikání na přírodu a snaží se jí neškodit, jiné zdůrazňují péči o zaměstnance, další ztransparentňují svoji činnost pro zákazníky. Jsou to malé střípky, které chci dát dohromady a ukázat hlavní zásady slušné firmy, které v praxi skutečně fungují.

Existuje například v zahraniční literatuře nějaký návod?

Dle mého je nejlepším dostupným návodem kniha Zodpovědná firma od zakladatelů americké firmy Patagonia Yvona Chouinarda a Vincenta Stanleyho. Vedle toho v současné době připravujeme knihu Budoucnost organizací, která vyjde na přelomu listopadu a prosince. Její autor Frederic Laloux vysvětluje na příkladech deseti firem zásady, které umožňují firmám fungovat jinak, než je běžně zvykem – a fungovat úspěšně. Domnívám se totiž, že slušnost a úspěšnost se navzájem nevylučují, naopak.

P.S.: Chcete-li zůstat v kontaktu – nabízí se fejsbuk nebo newsletter. Pokud se chcete potkat naživo – zde jsou aktuální možnosti.