Moje slzy pro Palestinu - jak naše mysl vnímá, co se děje v Izraeli/Palestině
03. 11. 2023, TOMÁŠ HAJZLER
“Zdá se mi, že v covidu si to na nás vyzkoušeli. Během války na Ukrajině to pak rozjeli naplno a teď s Gazou je to Ukrajina na desátou.”, řekl mi nedávno kamarád, který se právě vrátil z Izraele, kde pracuje na různých projektech, včetně mnoha míst v okupované Palestině. Shodli jsme se na tom, že jsme konsternovaní z toho, jak rychle se z českých/západních médií vytratily poslední zbytky poctivé žurnalistiky.
To, co dnes děje v Gaze a na Západním břehu, už dávno překonalo to nejhorší, co jsem dosud v životě viděl. Proto sedám k tomuto blogu, v kterém se chci zaměřit na rozpor mezi tím, co se tam skutečně děje a jak nás o tom informují naši političtí představitelé a média. Chci se zamyslet nad tím, jak to že tak snadno podléháme smyšleným příběhům, zatajování faktů a nabízím zdroje, kde si každý může zjistil, jaká je skutečnost. (Foto: "streetart" z Jaffy).
Vývoj v této části světa sleduji pozorně od roku 1997, moje druhá kniha Třináct tisíc dní vznikla v Izraeli, kam jsem se během let opakovaně vracel (včetně Západního břehu a Jordánska). V mé poslední knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti jsem zpracovával i téma mocenských struktur. Fungování masové komunikace, propagandy a dezinformací jsem věnoval část knihy. Tématu jsem věnoval lednové Zprávy ze života: Zprávy ze života #70: Al-Nakba.
Je to něco, k čemu se vyjadřuji proto, že jsem duší mírový aktivista - jsem proti násilí, útlaku, zabíjení a destrukci. Uvědomuji si, že zlu stačí, aby dobro mlčelo, každý hlas, který přidáme k míru se proto počítá. Vím, že to, co se v Izraeli děje, je jen jedním z mnoha obrazů exktrakční společnosti postavené na patriarchátu a kolonialismu, kterou už přes dvacet let studuji a jíž hledám alter-nativy.
Především ale tamní - aktuální - vraždění posouvá laťku představitelného a tolerovaného tak, že se nám před očima rozpadá to, na čem stál mír po roce 1945, tj. koncept lidských práv jako jisté danosti, na kterou jsme se mohli dovolat a o kterou se dalo opřít. Kromě toho usuzuji, že toto vraždění je jedno z dalších her mocných o další level nadvlády nad námi ostatními. Myslím, že masakry v Izraeli a Palestině jsou - po Covidu a Ukrajině další obrovskou příležitostí udělat si vlastní rešerši a pochopit, co a proč se tam děje a na tom lépe porozumět dnešním "mocenským hrám". Covid i Ukrajinu jsme si většina nechali upláchnout, toto je další šance se probudit, propojit a společně pak prosadit svět, který už nebude stát na dominanci 1% nejbohatších nad námi ostatními směřující ke zkáze.
To, co se v Izraeli děje je jen jedním z mnoha projevů exktrakční, toxické společnosti postavené na patriarchátu a kolonialismu. Aktuální vraždění v Gaze posouvá laťku představitelného a tolerovaného tak, že se nám před očima rozpadá to, na čem stál mír po roce 1945, tj. koncept lidských práv jako jisté danosti, na kterou jsme se mohli dovolat a o kterou se dalo opřít.
Dva příběhy o tom, co se v Gaze děje
Co se stalo 7.10. na jihu Izraele a co se děje od té doby v Gaze všichni tak nějak rámcově víme. Víme, že se tam zabíjelo, unášelo a že se tam dál zabíjí a unáší. Taková je realita.
Jenomže, jak to bývá, tato realita je vyprávěna různými způsoby. Základní příběhy jsou víceméně dva:
První je příběh, který slyšíme z úst dnešních politických představitelů Izraele jenž tvrdí, že v Gaze žije 2,2 milionu teroristů, které je třeba eliminovat. Nežijí tam žádní civilisté, nikdo není "nevinný". Podobné je to, podle nich, i na Západním břehu. Jde prý o "boj dobra se zlem", dokonce o boj s jakousi "osou zla", které vévodí Írán. Premiér Netanyahu hovoří o "boji za budoucnost naší civilizace", o "boji světla s temnotou", o "boji demokracie s jakýmisi pod-lidmi a/nebo s lidskými zvířaty". Tato "nebezpečná zvířata" je prý třeba eliminovat (Naftali Bennett, Jicchak Herzog, Itamar Ben Gvir, Bezalel Smotrich, Eliyahu Yosian a mnozí další představitelé tamní politické scény) - tj. vyzabíjet a zbytek vytlačit do Sinajské pouště, kde se zavřou stanových Ghett (viz např. uniklé dokumenty Wikileaks) . Vyšším smyslem "eliminace této zvěře" je "naplnění proroctví Izajáše" o věčnosti Židů a vybudování tzv. velkého Izraele (Benjamin Netanyahu). Kromě aktuální ultra-pravicové politické reprezentace státu Izrael, tento příběh vypráví i politická reprezentace USA, EU, UK, Kanada, Austrálie, Japonska a Paraguaye (Těchto - celkem 34 států označilo Hamás za teroristickou organizaci).
Druhý příběh tvrdí, že v Gaze a na Západním břehu žijí původní obyvatelé - Palestinci, na kterých je od roku 1948 (s kořeny už v r. 1917 - viz Balfourova deklarace) páchána genocida - jsou vyháněni ze svých domovů, je jim zabírána půda a voda (např. zasypávány studny), jsou zavíráni do ghett a vězení, jsou jim omezována základní lidská práva, jsou šikanováni, mučeni a zabíjeni. Protagonisté tohoto příběhu upozorňují na to, že podle platné mezinárodní legislativy, je Izrael koloniální osadnický stát, který celá desetiletí utlačuje a zabíjí původní obyvatele, kteří mají - dle mezinárodních úmluv - právo (i) na (ozbrojený) odpor. Palestinský odpor je pak - dle tohoto náhledu - národně osvobozeneckým hnutím. Tzv. terorismus, podle tohoto příběhu, vzniká z útlaku, represí a bezmoci jako poslední možnost bezmocných a zoufalých lidí, kteří už nevidí jiné východisko. Tento příběh vysvětluje, že Gaza je de facto koncentrační tábor, v kterém nyní Izrael systematicky porušuje ženevské konvence a masovým vražděním dětí, žen, starců, novinářů, lékařů a další lidí páchá těžké (válečné) zločiny. Tento příběh vyprávějí historici, sociální vědci, lidskoprávní organizace a obecně zní napříč zeměmi globálního jihu, tj. minimálně ve 134 zemích.
Z hlasování o rezolucích OSN za zastavení masakru v Gaze lze usuzovat něco vskutku pozoruhodného: Pro 34 států světa je Hamás teroristickou organizací zatímco 134 zemí světa považuje Hamás za národně osvobozenecké hnutí.
Kdo stojí za kterým příběhem lze rámcově usuzovat i z příkladu poslední rezoluce OSN za okamžité zastavení násilí v Gaze. 14 států zvedlo ruku za první příběh - tj za pokračování masakru civilistů, 120 států za 2. příběh, tj. za zastavení zabíjení civilistů. Dvě zajímavosti z tohoto hlasování pro nás: za pokračování zabíjení hlasovalo Česko, Ukrajina se zdržela.
Tolik ke dvěma výkladům toho, co se v Palestině/Izraeli děje.
Teď ale to téma na chvíli opusťme a podívejme se na to, jak se stane, že dva lidé mohou vidět jednu skutečnost až takhle rozdílně. Začněme tím, jak v našich hlavách příběhy či prostě "realita" vznikají. Po této "teoretické části" se k tématu Gazy/Palestiny/Izraele opět vrátíme.
Co vůbec vnímáme a jaký tomu dáváme smysl?
K rysům našeho druhu patří, že ze všeho, co se okolo nás děje, vnímáme každý pouze naprosté minimum. Jak to funguje, si můžete otestovat na následujícím experimentu. Zaměřte se na to, kolikrát si tým v bílém hodí míč:
Všimli jste si, jak moc je naše mysl selektivní a kolik toho v životě jednoduše "přehlédneme"?
Je to prostě biologický fakt, že ze všeho, co se okolo nás děje, o valné většině nemáme ponětí.
Tomu málu, co se nám do hlav dostane, pak každý dáváme nějaký smysl = přijímané informace vyhodnocujeme. Zde je nutné si připomenout, že nevidíme očima, neslyšíme ušima nebo necítíme nosem,... ale mozkem. Každý máme mozek nedesignovaný naší DNA a naprogramovaný našimi traumaty, výchovou, školou a kulturou. Programování naší mysli kulturou, jejíž jsme součástí, se odborně říká indoktrinace. Indoktrinace je cílená snaha o to, aby členové společnosti nekriticky přejímali dané postoje a názory.
Každý máme mozek nedesignovaný naší DNA a naprogramovaný našimi traumaty, výchovou, školou a naší kulturou. Programování naší mysli kulturou, jejíž jsme součástí, se odborně říká indoktrinace. Indoktrinace je cílená snaha o to, aby členové společnosti nekriticky přejímali dané postoje a názory. Je to právě indoktrinace, která z větší části určuje to, čeho si v našich životech všimneme a jaký tomu dáváme význam.
Je to právě indoktrinace, která z větší části určuje to, čeho si v našich životech všimneme a jaký tomu dáváme význam.
Jak moc samostatně vůbec myslíme?
Dalším aspektem fungování naší mysli je její autonomie. V moderní konzumní společnosti nám je totiž namlouváno, že jsme samostatně myslící, svobodné bytosti. Ve skutečnosti je to ale jinak. Homo Sapiens je vysoce společenský druh, který se do značné míry chová a myslí tak, jak se chová a myslí skupina, jejíž je daný jedinec součástí. Tuto vlastnost si můžete připomenout například v experimentu níže. Nic netušící paní ve fialové mikině přichází do čekárny u lékaře, kde každých několik sekund zazní pípnutí, kdy jsou všichni ostatní pacienti (herci) domluvení, že si stoupnou.
Sledujte chování paní ve fialovém:
K tématu našeho (ne-svobodného) myšlení a rozhodování více v Mýtus svobodné vůle.
Selektivnost našeho vnímání a synchronizace myšlení/chování s ostatními jsou součástí elementární biologie - jsou to univerzální vrozené vlastnosti, za které vděčíme evoluci.
Žijeme v jeskyni/Matrixu
V evoluci našeho druhu jsme - v dnešní západní společnosti - došli do fáze, kdy jsou nám výše zmiňované biologické aspekty našeho druhu (stále ještě) zatajovány. Neučíme se o nich ve škole, nejsou součástí veřejné debaty, naše instituce a systémy staví na jiných předpokladech. Jedním z rysů této fáze vývoje - postavené na oddělenosti - je to, že dáváme rovnítko mezi skutečnost a mezi to, jak skutečnost vnímáme. Naše děti učíme - jako první - podstatná jména, které spojujeme se slovesem "být". Dětem říkáme, že.. "to je pták, ...to je lev, to je xyz"... Děti tím učíme chápat, že to, co vidí, slyší, cítí je to, co je - ne to, co vnímají.
V naší kultuře se učíme chápat, že to, co vnímáme našimi smysly je to, co je, tedy realita, skutečnost. My všichni, kdo jsme prošli tradiční výchovou hodných holek/kluků, kteří by "neměli zlobit a měli by to daleko dotáhnout", kteří prošli státním školním systémem, jsme byli vrženi do "jeskyně/Matrixu".
Čím více této dogmatické výchovy, tím hlouběji se dostáváme do tzv. Platónovy jeskyně, což je snad nejpopulárnější metafora tohoho stylu výchovy, indoktrinace a následně našeho vnímání světa:
Úryvek z Platónova podobenství o jeskyni najdete zde. Nejslavnějším moderním ztvárněním Platónské jeskyně je pak tetralogie Matrix.
My všichni, kdo jsme prošli tradiční výchovou hodných holek/kluků, kteří by neměli zlobit a měli by to daleko dotáhnout, kteří prošli státním školním systémem, jsme byli vrženi do jeskyně/do Matrixu (s výjimkou těch nejsvobodnějších/nejodolnějších duší).
"Jaký film se dnes v jeskyni promítá"?
Lidé v jeskyni sedí "spoutáni do okovů" svých postojů a názorů, kterými byli naprogramování/"indoktrinováni". Na zeď jeskyně je jim non-stop promítána, celý život, stejná filmová smyčka. V moderní západní společnosti se promítá to, co je nejčastěji nazýváno "americkým snem", tj. příběh o úspěchu a důležitosti, o společenském postavení, o pohodlném životě plném radovánek a zážitků. Tento příběh se ale od 80. let začíná hroutit (ekologický kolaps, nerovnosti, extrémismus,... více viz krize). Aby se odvedla pozornost od narůstajících problémů, stále častěji se na zeď promítá i film o nepříteli, který je vždy dvojí - externí a interní - v poslední době např.: covid/"antiwaxeři", Rusko a "Russáci/Putleři", Palestinští teroristi a "Írán, osa zla, antisemité".
Aby se odvedla pozornost od narůstajících problémů, stále častěji se na zeď promítá i film o nepříteli, který je vždy dvojí - externí a interní - v poslední době např.: covid/"antiwaxeři", Rusko a "Russáci/Putleři", Palestinští teroristi a "Írán, osa zla, antisemité".
Zmatený dav a 4-10 tisíc mediálních sdělení denně
Zorientovat se v tématu "jeskyně/matrixu", tedy indoktrinace, masové komunikace a propagandy, mě osobně pomohl především Walter Lippmann. Často cituji jeho knihu Veřejné mínění z roku 1922. Lippmann v této své práci popsal, že lidé se v moderní společnosti dělí do tří základních kategorií na a) “vládnoucí elity”, b) “pomocníky elit” a nás ostatní pak označil termínem c) “zmatený dav”. Zmatený dav pak, podle Lippmanna, vládnoucí elity formou "propagandy/PR, udržují připoutané v jeskyni".
Noam Chomsky, z pohledu fungování médií, hovoří o dvou vrstvách společnosti. Tu první nazývá politická třída, což jsou lidé, kteří se do nějaké míry zapojují do fungování společnosti (intelektuálové, podnikatelé, politici,...). Jejich indoktrinace, tj. souhlas s tím, jak společnost funguje, je podle Chomského, klíčová. Úlohou zbylých, zhruba osmdesáti procent, je pak vykonávat příkazy a nepřemýšlet (zdroj). Zásadním úkolem mocenských elit je udržet "politickou třídu v jeskyni", neboť zbylých 80% tuto skupinu vždy následuje.
Podstatné je říct i to, že každý člen moderní společnosti je dnes "chodícím terčem", do kterého se denně strefuje 4-10 tisíc mediálních a reklamních sdělení. Cílem většiny těchto sdělení, je měnit (a v dospělosti pak udržovat) naše cítění, myšlení a chování směrem, který posiluje moc korporací, oligarchů a jejich politických zástupců - tj. tak, abychom zůstali v jeskyni. Rozsah indoktrinace je tak ohromující.
Každý člen moderní společnosti je dnes chodícím terčem, do kterého se každý den strefuje 4-10 tisíc mediálních a reklamních sdělení. Cílem většiny těchto sdělení, je měnit (naše cítění, myšlení a chování směrem, který posiluje moc korporací, oligarchů a jejich politických zástupců.
Kořenem našeho uvěznění v jeskyni je trauma
Důležité je uvědomit si, že (po staletí) "žijeme v traumatizované společnosti vedené těmi nejvíce traumatizovanými z nás" (Gabor Maté). Člověk traumatizovaný je člověk odpojený a zpravidla závislý. Čím odpojenější jsme od sebe sama, tj. od vlastních emocí (též od ostatních lidí a od přírody - o odpojení/odcizení více zde), tím ochotněji přebíráme cizí postoje a setrváváme v "okovech jeskyně". Jsme závislí na dramatu, nepřátelích a boji, které nám jsou non-stop servírovány našimi politiky, médii a popkulturou. Uvízli jsme v dichotomiích "agresor - oběť", "dobro-zlo", "pravice-levice", "kapitalismus-komunismus" a dalších.
My, kteří jsme prošli povinnou školní docházkou jsme v konkurenci, nedostatku a boji náležitě vycvičeni. Devět let nás odpojovali od vlastního cítění, odnaučovali samostatnému myšlení a prohlubovali tak naší manipulovatelnost, abychom se stali poslušnými kolečky mašinérie moderní společnosti.
Ideologie oddělenosti a boje se zaostalostí a zlem
Odpojený člověk je tak od-daným divákem "filmové smyčky promítané na zeď naší jeskyně".
Obrysy té smyčky najdete popsané například v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti a též i v některých dalších knihách, které se snažíme šířit s nadějí osvěty (Mýtus normálnosti, Posvátná ekonomie, Budoucnost je nerůst,...).
Základem "tohoto filmu" je princip oddělenosti, který tvrdí, že jsme každý sám za sebe, jsme od-dělené entity. Je nám tvrzeno, že jsme sobecký Homo economicus, tj. chladně racionální, soupeřivý, bezohledný tvor. Žijeme prý v nedostatku, druzí lidé jsou údajně naše konkurence, s kterou je třeba tvrdě soupeřit. Je nám tvrzeno, že svět se dělí na pokrokové a zpátečnické země. Pokrokové země jsou ty tzv. demokratické, vyspělé, zatímco zpátečnické jsou despotické a zaostalé. Demokratické země pak představují dobro, světlo, zatímco ty despotické jsou zlo a temno. Se zlem a temnem je pak - podle protagonistů našeho příběhu - třeba bojovat a porazit jej. (Jak je to opravdu, vysvětluje poslední kniha, kterou jsme vydali s názvem Propast).
Je nám tvrzeno i to, že svět se dělí na pokrokové a zpátečnické země. Pokrokové země jsou ty tzv. demokratické, vyspělé, zatímco zpátečnické jsou zaostalé a despotické. Demokratické země pak představují dobro, světlo, zatímco ty despotické jsou zlo a temno. Se zlem a temnem je pak třeba bojovat a porazit jej.
Tolik k tomu, jak v našich hlavách vzniká realita a jak je tedy možné, že "skutečností" jedné skutečnosti je víc.
Nyní se vraťme k aktuálním událostem v Palestině/Izraeli.
Ideologie boje se zaostalostí a zlem na příkladu Palestiny
Pusťte nebo přečtěte si jakékoli české zprávy o konfliktu v Palestině a zkuste je vnímat optikou těch dvou výše zmiňovaných příběhů.
Nabízím dva příklady za všechny. Prvním je ukázka zpravodajství veřejnoprávního Českého rozhlasu, který na svém serveru irozhlas informuje - skoro už po měsíci masového vraždění a teroru v Gaze - o "Útoku Hamásu na Izrael" - místy doslova i s linkou "lidských zvířat" a boje proti "zla, které je třeba eliminovat". "Rámování", čili "pojmenování tématu" patří k důležitým technikám PR, neboť především to určuje, co na konečném obraze uvidíme.
Rám "boj proti terorismu" vs. rám "genocida původního obyvatelstva" zcela mění to, jak naše mysl obsah "zpráv" vnímá.
Hlavní politický představitel našeho státu, šéf současné vlády aktivně "vystupuje za podporu našich izraelských přátel". Je v tom velmi konzistentní. O porušování ženevských konvencí, o masovém vraždění civilního obyvatelstva, o týrání zajatců,.. nenajdete v jeho komunikaci ani zmínku. Viz např. jeho včerejší tweet:
To je film, který nám na téma vraždění v Izraele/Palestině vysílají na zeď jeskyně u nás. Je jedno, kam se v českém či v evropském/americkém prostoru podíváte, neboť je prakticky všudypřítomný. Když si porovnáte, co o situaci vyprávějí velká izraelská média, je to doslova tak jako by se "zpravodajství" z izraelských (ultra) pravicových médií překládalo do angličtiny a do jazyků EU.
K pochopení toho, že to co nám v Česku vyprávějí, se zásadně liší od toho, co se kde skutečně děje - doporučuji toto video z dílny Modrého jelena. Ten si všiml přeřeknu jednoho redaktora České televize, který nevědomky prozradil, jak pracují novináři ve Velké Británii /i když i tam je to dnes velmi podobné těm našim) v kontrastu s těmi našimi:
Jen je třeba nahlas říct, že obsah našich médií není dnes z velké části zpravodajství či žurnalistika v původním smyslu těchto dvou termínů. Je to snaha posilovat indoktrinaci mas, tedy stejnost myšlení většiny a dál tak podporovat zájmy mocenských elit.
Co se děje v Gaze tu už bylo...
A jaká jsou fakta a co o dění v Gaze a Západním břehu říkají ti, kteří se z okovů většině indoktrinace utrhli a z jeskyně utekli - tj. historici, sociální vědci, lidské-právní organizace, poctiví novináři a všichni další, kteří v místech konfliktů působí a problematiku dlouhodobě studují.
To, co se dnes (a de facto už desetiletí) děje v Gaze a v jisté formě i na Západním břehu, známe dobře z historie 20. století i z mnoha jiných míst. Jedním z příkladů byla genocida Arménů v letech 1915-18, pak samozřejmě holocaust evropských Židů 1933-45 nebo v roku 1995 Srebrenica a další místa v bývalé Jugoslávii.
Oproti letům 1915 - 45 je tu dnes ale jeden podstatný rozdíl. Dnešní doba přinesla jeden velký dar, kterým jsou informace. Každý dnes máme možnost "z jeskyně vylézt" a politiky, média a korporace (včetně algoritmických a-sociálních médií ve vlastnictví techno-miliardářů, jejímž cílem je nás rozdělovat) - do jisté míry - zcela ignorovat. Místo toho můžeme číst faktické knihy, poslouchat historiky, sociální vědce a očité svědky z míst těch největších zločinů, které se v historické Palestině od začátku 20. století odehrávaly a odehrávají.
Zdroje informací:
Pokud již na této cestě jste, děkuji vám. Čím vice lidí jeskyni opouští, tím větší máme šanci, že se posledně postavíme existencí krizím, kterým na Zemi čelíme. Pokud zatím váháte a chtěli byste se též touto cestou vydat, zde nabízím pár mých osobních doporučení, kde začít. Kromě výše zmiňovaných knih to může být vyjádření Gabora Maté k tomu, co a proč se v Gaze děje - s CZ titulky to najdete zde. A tady si pusťte i jeho vypríávění k tématu z roku 2021. Mimochodem i Gabor ve svých projevech doporučuje řadu informačních zdrojů a k tématu se dál vyjadřuje - stačí sledovat jeho kanály. To samé platí i o jeho dětech - především Aaronovi a Danielovi.
Velmi doporučuji rozhovor s norským lékařem, který v Gaze působí přes 20 let. Z jeho vyprávění (před pár dny) o detailech dění v Gaze doslova mrazí:
Izraelský historik "maverick", Illan Papé je prostě "must read"/"must listen". Každá jeho kniha, přednáška, článek je jednoduše otvírák:
K pochopení tématu Izraele/Palestiny si možná stačí dát jen 30 min jakékoli přednášky Noama Chomského. Například tento rozhovor osvětluje mnohé:
Velmi dobrým úvodem do problematiky je čtyřdílný dokument o historii Izraelského státu (s CZ titulky). Dle mého je tato série must-see pro lidi, kteří raději sledují film, než že by četli knihy.
Al-Nakba - 1. díl
Al-Nakba - 2. díl
Al-Nakba - 3. díl
Al-Nakba - 4. díl
Skvělý je Chris Hedges. Třeba tahle jeho přednáška stačí k pochopení toho, co se děje:
Určitě doporučuji sledovat i nezávislé novináře, kteří se problematice věnují. K mým oblíbeným patří Richard Medhurst - neboť patří k lidem, kteří se odvažují jít hluboko za oponu oficiální "projekce filmu". Pro začátek zkuste jeho dvoudílnou, investigativní sérii skutečných důvodů genocidy v Gaze - první díl a druhý díl - dohromady je to pouhých 17 minut, které ale mohou přinést zásadní změnu optiky a mohou být prvním krokem pro opuštění jeskyně.
Neříká nic nového, než co byste nenašli v knihách jako je třeba Propast od Dr. Jasona Hickela, která nedávno vyšla v našem nakladatelství nebo třeba ve starší práci s názvem Zpověď ekonomického zabijáka z pera Johna Perkinse.
Je fascinující vyskládat si fakta, která nám jako na talíři servírují Chomsky, Pappé, Hickel, Medhurst,... a vedle toho sledovat "stream" "alternativních faktů" izraelských a amerických politických představitelů, tedy i naší vlády. Pozoru-hodný je například i nedávný tweet Petra Fialy obviňující ze stále dražších energií Andreje Babiše.
Z velkých médií v angličtině nevím - v otázce Palestiny/Izraeele - o objektivnějším serveru než je zatím Al-Jazeera - i když i oni čelí tlaku na to, aby začali "pouštět film o boji proti zlu/terorismu" (zdroj). Západní politici a média a se objektivitu AlJazeery snaží pravidelně diskreditovat poukazováním na to, že je financovaná vládou porušující lidská práva. Chcete-li, udělejte si vlastní rešerši aktivit katarské vlády a výsledky pak porovnejte s aktivitami americké, britské, francouzské vlády nebo právě izraelské vlády s ohledem na destrukci lidských (a jiných) životů. Je pravděpodobné, že budete výsledkem velmi překvapeni.
Mezi místa, kde usilují o co maximální objektivitu - nejenom v tématu Palestiny/Izraele, patří:
Democracy Now
The Intercept
Truthout
Kromě toho se - pro kontrast - občas podívám na tureckou TRT, Jordan Times (sleduji též účty jordánské královské rodiny), někdy se podívám i na "zprávy" ruské stanice 1, South China Morning Post a některá latinsko-americká média. Velmi inspirativní jsou některá média ze zemí jako jsou Brazilie, Bolívie, Venezuely, Kolumbie nebo Chile (sleduji účty prezidentů Gustava Petra, Gabriela Borice, a Nuly). Na twitteru a instagramu pak sleduji baterii účtů, které se snaží situaci osvětlovat a dávat do kontextu.
Závan českého strachu
V češtině zdrojích, které by (v tématu Palestiny/Izraele) obnažovaly pravdu a "pomáhaly člověku z jeskyně ven", prakticky nevím. V A2Alarm a Deník Referendum - jediných dvou médiích, které se v naší zemi, naplno věnují "světu mimo jeskyni", pozoruji - v tomto tématu (i v tématu Ukrajiny) - spíše strach... nejspíš strach z toho, aby neztratili předplatitele? Vidím jen opatrné našlapování nebo nejčastěji jedno velké ticho. To samé je možné pozorovat i mezi politickými stranami, které dříve tvrdily, že zastávají demokracii, práva slabších a bezbranných a jsou proti lži a manipulaci - u nás především Zelení a Piráti. Ani jedna z těchto stran se k tématu (raději) nevyjádřila. Mlčí a řeší banality. Navíc Piráti mají na starost českou zahraniční politiku, která tristně vypráví "příběh o boji proti terorismu lidských zvířat a nutnosti eliminace zla".
Musím říct, že jim rozumím. Kdykoli já napíšu něco k tématu na sociální sítě, okamžitě se mi odhlašují stovky sledujících a dostávám stovky nenávistných komentářů a zpráv, z kterých zůstává až rozum stát. Vím, že polotmo článku to bude to samé. Jenomže já jsem sám za sebe, a tak si mohu dovolit říkat pravdu. Zelení, Piráti, A2Alarm, Deník Referendum mají zodpovědnost za celé kolektivy lidí, a tak... se bojí a mlčí. Bohužel vše má své důsledky, a tak tyto entity tímto mlčením ztrácejí kredibilitu.
V Česku se ve velkém vyvěšují izraelské vlajky. Vraždění tisícovek dětí, žen a dalších civilistů je nám prodáváno jako spravedlivý boj proti terorismu/zlu. Za práva bezbranných lidí se tu prakticky nikdo nestaví. Mezi mikro-ostrůvky lidství patří snad jen spolky Sdružení přátel Palestiny, Druhá směna a Prague4PalestineYouth, pak už jen jednotlivci. Noam Chomsky vždycky říkal, že "je zodpovědností intelektuálů mluvit pravdu a odhalovat lež". V českém prostoru nevím o žádném široce známém intelektuálovi, který by se tohoto držel. Všichni mlčí nebo dokonce aktivně vyprávějí "příběh spravedlivého boje státu Izrael, tj. demokracie a svobody proti totalitním, temným silám" - viz např. Tomáš Sedláček - Právě Sedláček je jedním z lidí, kteří v různých dichotomiích nadobro uvízli (zlý komunismus vs dobrý kapitalismus, dobrý západ, zlý východ, atd... Je to další traumatizovaný muž, další kolečko v soukolí globalizace.
V Česku se vyvěšují izraelské vlajky. Vraždění tisícovek dětí, žen a dalších civilistů je nám prodáváno jako spravedlivý boj proti terorismu/zlu. Za práva bezbranných lidí, proti kolonizaci a útlaku se tu prakticky nikdo nestaví.
A co se v Gaze tedy (opravdu) děje?
Kromě zdrojů, které jsem uváděl, sleduji řadu lidsko-právních organizací, lékařů, nezávislých novinářů působících přímo v Gaze. Celkově se tak ke mně dostávají informace a obrazy, které jsou natolik strašlivé, že tento článek píši s velkou bolestí v srdci a částečně v slzách.
To, co se stalo 7.10. v Izraeli byl strašlivý, odsouzení hodný zločin. Bohužel, ať se nám to líbí nebo nelíbí - byl to zločin, který se dal očekávat. A můžeme jen spekulovat o tom, zda o něm Mosad opravdu nevěděl. V mecce šmírovacích technologií přece neexistuje, že by izraelské tajné služby o něčem tak velkém nevěděly. Z historie zároveň víme, že každému velkému "záboru půdy" předcházela přesně nějaká takováto záminka.
To, co se 7.10. skutečně stalo se dozvíme, až se odtajní archivy tajných služeb nebo až/když nám je nějaký odvážný whistleblower zveřejní.
Buď jak buď - to, co se ale následně rozpoutalo v Gaze, je nezávislými odborníky označováno za etnickou čistku a čirý sadismus. Jak jinak nazvat to, když 2,2 milionům lidí v (de facto) koncentračním táboře, odkud nemají šanci nikam utéct, vypnete vodu, elektřinu, mobilní sítě, zamezíte jim přísun léků, potravin a pomoci? Jak jinak nazvat kobercové bombardování těch nejhustěji obydlených oblastí na této planetě, včetně nemocnic a škol plných nemocných, bezbranných, dětí,..? Představte si, že by izraelská armáda bombardovala třeba Jižní město v Praze, které by bylo navíc mnoho let obehnané vysokou zdí/plotem, lidé by měli zakázáno Jižní město opustit a byla by tu vypnutá voda a elektřina.
Obrazy, které chodí z Gazy i ze Západního břehu jsou vskutku strašidelné... ať už to jsou zcela vyčerpaní, stále častěji už i nemocní zdravotníci, kteří už nemají ani vodu k pití, natož aby si umyli ruce,... popálená miminka, která se ošetřují bez anestezie, stejně tak císařské řezy, které se provádějí na těžce poraněných nebo dokonce na mrtvých matkách, inkubátory nebo dialýza, které už nemá co pohánět, které se proto vypínají a kde umírají další a další "teroristi",... celé vyvražděné rodiny od miminek až po starce,.. ostřelování sanitek, bombardování domů novinářů, útulků pro uprchlíky, střílení po utíkajících uprchlících, mučení palestinských zajatců je horší než mučení Iráčanů americkými vojáky v Abú Ghrajb - svlékání lidí do naha, močení na ně, kopání, přejíždění zabitých i zraněných těl autem, nucení do toho, aby zpívali izraelské dětské písničky, vlna ponižujících tik tok videí z produkcí obyčejných Izraelců na adresu Palestinců (Tyto obrazy záměrně neproklikávám, neboť jsou natolik odporné, že je nebudu šířit - stačí se podívat na pravidelné zpravodajství Democracy Now).
Ano, všude slyším, že "v jeskyni se promítá film" o tom, že teroristé používají ostatní obyvatele jako "lidské štíty" a schovávají se právě ve školách a nemocnicích. Jenomže stačí vylézt z jeskyně a zjistíte, že tato prohlášení jsou jen Lippamnnovým PR s cílem ještě víc zmást dav, ještě více upevnit okovy v jeskyni. Např. Al-Jazeera dělá pravidelný "fakt check", kdy bere jedno prohlášení izraelské propagandy a porovnává ho s důkazy a realitou. Podívejte se.
Oči-otevírajcí může být statistika zabitých civilistů za 563 dní války na Ukrajině vs. za 25 dní zabíjení v Gaze, z toho dětí. Tato čísla se mění každou hodinou.
Izraelci mohou eliminaci teroristů v Gaze sledovat v přímém přenosu jako sportovní klání. Ze 7500 tísíců eliminovaných teroristů bylo eliminováno 3000 + dětí. V době, kdy čtete tyto řádky, tato čísla už samozřejmě neplatí.
Když jsem byl na Mírově, v nejtěžší věznici v Česku, překvapila mě informace o tom, že vrazi dětí se z Mírová většinou nedostanou živí. Zabíjení dětí se totiž prý nepromíjí. Bude to tak i nyní v případě izraelských vojáků, kteří zabijí každých dost minut jedno palestinské dítě? A bude to tak i v případě vyšinutých politiků, kteří toto inscenují?
Všechno zlé by mohlo být i k něčemu i dobré
Jak už jsem psal v úvodu, všechno zlé by mohlo být i k něčemu dobré. Pozoruji totiž, že to masové vraždění probouzí mraky lidí po celé planetě. Sleduji obrovský nárůst snah zjistit si, co se to tam vlastně děje vs. co nám o tamním dění vyprávějí naši politici a média. Přeci jenom žijeme stále ještě ve společnosti, kde je možné kritizovat mocné. Každý z nás se může rozhodnout, že bude opakovat to, co říkají politici/média a naše "sociální bublina" na a-sociálních médiích nebo se rozhodneme si zjistit, jaká je pravda. Je to na každém z nás. Chce to jen odhodlání a odvahu - dvě kvality, kterých je ale v naší zemi zatím jako šafránu. Možnosti opustit jeskyni" ale jsou. Jak jsem psal, po coviu, Ukrajině je Palestina naše další šance.
K tomu chci citovat Juliana Assange - člověka, který měl obrovskou odvahu kritizovat mocné a který světu ukázal, jak v Iráku, v Afghánistánu a dalších místech planety američtí a britští vojáci vraždí "na potkání". Proto už léta sedí ve vězení a v USA mu hrozí 175 let odnětí svobody.
V projevu výše říká: "Lidi se často ptají... Co můžu já dělat? Odpověď není tak složitá: Učte se, jak svět funguje. Zpochybňujte tvrzení, aktivity a záměry těch, kteří se nás - za fasádou demokracie - snaží ovládat. Sjednoťte se okolo společného smyslu a principu navrhovat, budovat, dokumentovat, financovat a bránit. Učte se, zpochybňujte, konejte".
Boj zlých proti dobrým neexistuje, je to nástroj našeho zotročení
Kamarád, jehož citací tento dnešní blog začíná mi vyprávěl, že se léta baví s obyčejnými lidmi v Izraeli, na Západním břehu i v Gaze. Většině je jedno, jaká kde visí vlajka. Většina chce jen žít v míru, bez strachu, že je někdo zabije nebo sebere a zavře, chtějí žít bez separačních zdí a ponižujících "checkpointů" a dalších a dalších forem šikany ze strany státní moci. Z evolučních teorií víme, že jsme - jako druh - stále ještě ve fázi patriarchátu, kde živení starých dichotomií a vytváření nepřátel patří k základním nástrojům, jak rozdělovat lidi, a tím je ovládat. Divide et Impera/Rozděl a panuj je tisíci lety osvědčená strategie.
Většině obyvatel Izraele nebo Palestiny je jedno, jaká kde visí vlajka. Většina chce jen žít. Většina chce jen funkční stát.
"Z teorií o vývoji našeho druhu víme, že na přelomu tisíciletí se objevila nová fáze vývoje Homo Sapiens - tzv. celostní/tyrkysová, která už opět chápe naší vzájemnou propojenost, tj. to, že jsme jedno. Počet lidí, kteří se dostávají do této fáze vědomí exponenciálně roste a každý další velký konflikt, do kterého nás naši traumatizovaní, po moci prahnoucí lídři/muži vrhají, jen urychluje naše zrání a zvyšuje množství lidí, kteří se uzdravují, zpětně napojují na sebe sama, na ostatní a na přírodu. Tito lidé jsou pak už vůči příběhům boje proti zlu imunní, propojují se a požadují změnu - směrem od boje k harmonii, od lži k pravdě, od nenávisti k lásce. Toto zrání, tato proměna, tito lidé jsou mojí nadějí.
Poslem tohoto světa/této fáze vědomí je pro mě například izraelská zpěvačka Yael Deckelbaum. Pokud neznáte, poslechněte si některé její písně nebo i její TED Talk. Její hudba jde k samé podstatě lidství, k našim kořenům. Např. "What about the women?"
Tolik můj hlas k míru v tématu dalšího konfliktu, který nám naši mocní naservírovali.
Psáno z části v slzách, a tak odpusťte mnohé překlepy.
P.S.: A kdyby se tu někdo pohoršoval nad tím, proč pláču nad Palestinou a ne nad Izraelem tak vězte, že já pláču nad útlakem a násilím obecně a je mi jedno, jaké se k tomu kdo používá podstatné jméno nebo kde se to násilí děje. A kdyby někomu takováto odpověď nestačila, pak Palestina jako historická oblast s původními obyvateli je oběť a Izrael jako sionistický koncept je agresor, a to je historický fakt. Stačí jen historii studovat.
_______________________
PS: Kdo píše tento blog?
Abyste rozuměli, proč píšu to, co píšu: Pocházím ze Sudet, z oblasti zpřetrhaných kořenů, závislostí a exekucí. Moje rodina je po generace ničená nenávistí, alkoholismem a domácím násilím. Základní dorozumívací technikou u nás byly vždy domněnky. To je myslím důvod, proč k mým vášním patří mezilidská komunikace, jejímž cílem je porozumění.
Kromě dětství v Sudetech jsem v první třídě jsem zapálil svou základku, dva a půl dnes jsem lhal, že to udělal někdo jiný, než se lež provalila a já dostal sec mazec. Od té doby snáším lež jen se skřípěním zubů.
V dospělosti jsem pak pracoval 8 let v marketingu tří nadnárodních korporací, kde jsem nahlédl hluboko za oponu toho, jak se dnes lidem podsouvají myšlenky, jak se manipulují přes jejich nejvnitřejší strachy, úzkosti a mindráky do kupování zbytečných věcí, do volení sociopatických politiků, do přejímání životního stylu, které je ničí a dnes opět i do schvalování masového zabíjení. Teprve potom, co jsem z toho vystoupil, mi došlo, čeho jsem byl součástí.
Od té doby se stavím za slabší, věnuji energii osvětě manipulace nás běžných lidí ze strany mocných. A také se snažím si vyčistit karmu. Už přes 20 let.
Moje cesta z jeskyně
Bod zlomu pro mě nastal v roce 1997. Tenkrát jsem studoval MBA a měl jsem to štěstí, že se jedním z mých učitelů stal americký disident, jménem Douglas Pressman. Jednou z věcí, kterou při hodinách dělal bylo to, že nám na hodiny nosil noviny z různých částí světa, abychom si nejprve porovnali, jak kdo o čem informuje a potom se společně pustili do rešerše historie, kulturního, ekonomického a sociálního kontextu tématu. Vedl nás k tomu, abychom šli tak blízko původním zdrojům, jak jen dokážeme. Profesor Pressman kladl obzvláštní důraz na to, aby nám pomohl odkrýt mocenské zájmy, které se skrývají za “zprávami”. Vzpomínám si na jeden z momentů, kdy se mi rozsvítilo. Tehdy nám přinesl výtisk Jerusalem Post, New York Times a Jordan Times. Dostali jsme za úkol porovnat části, které pokrývaly tehdejší americkou okupaci Iráku. Zatímco New York Times a Jerusalem Post psali o osvobozování, o boji demokracie s despotismem, autoritářstvím a terorismem, v Jordan Times se psalo o zabitých dětech, ženách a starých lidech o tom, že v důsledku americké blokády chybí v zemi ani ty nejjednodušší léky a lidé tak umírají na banální choroby.
Během Pressmanových hodin jsme poslouchali hodiny a hodiny Noama Chomského, největšího žijícího amerického disidenta, který je ještě dnes, v 95 letech stejně aktivní jako byl před půlstoletím. Četli jsme jeho knihy, analyzovali jeho eseje,… Cílem bylo zjistit, jak skutečná je skutečnost a jak a v čem se liší od mediálního obrazu, který je cíleně vytvářen. Hlavní však bylo porozumět tomu, čí a jaké zájmy za touto výrobou reality stojí. Byl to profesor Pressman, který mě vytáhl z jeskyně na světlo, ven.
Svojí cestu z jeskyně (i to, jak jsem zapálil svou školu) jsem popsal v knize Třináct tisíc dní. Mimochodem tuhle knihu jsem napsal v Izraeli a je tak plná příběhů, které se vztahují k oblasti blízkého východu. Tohle je naše Valentýna na pláži pár km severně od Gazy. Tato fotka se stala předlohou obálky knihy.
Nezávislost médií
Pokud bych si z MBA neodnesl nic, potom jen ten rok s Pressmanem mi změnil život. Od té doby vím, že zprávy, zpravodajství či noviny jsou jedna věc a skutečnost je věc zcela jiná. Došlo mi, že za velkou částí těch tzv. zpráv stojí mocenské zájmy - tj. zájmy miliardářů, korporací a mocných rodin. Je přitom jedno, jestli dané médium vlastní miliardář, korporace nebo je to médium tzv. veřejno-právní. Jak můžeme velmi názorně vidět i na příkladech České televize nebo Českého rozhlasu od covidu dál, i tato média nemají dnes už nic společného s “nezávislopstí” a jsou ovládána mocenskými zájmy, často více než média zprivatizovaná. Pokud nevěříte, doporučuji cvičení, která jsme dělali s Presssmanem. Vezměte si hlavní zprávy z ČR, ČRo a porovnejte je s tím, jak o stejných tématech informují v latinské Americe, v Asii, v arabském světě nebo v Číně. Pokud zaznamenáte zásadní rozdíl (což je velmi pravděpodobné), jděte do zdrojů. Pokud jste si tento experiment ještě neudělali, garantuju vám, že budete žasnout.
Doporučuji následující cvičení: vezměte si hlavní zprávy z ČR, ČRo a porovnejte je s tím, jak o stejných tématech informují v latinské Americe, v Asii, v arabském světě nebo v Číně. Pokud zaznamenáte zásadní rozdíl (což je velmi pravděpodobné), jděte do zdrojů. Pokud jste si tento experiment ještě neudělali, garantuju vám, že budete žasnout.
Moje první cesta na globální jih
Znáte rčení “Učitel se objeví, když je připravený.”? Myslím, že mě na hodiny s prof. Pressmanem připravilo především to, že jsem rok předtím vyjel poprvé za hranice “našeho světa”, mimo tzv. globální sever, a to konkrétně do Mali a Senegalu. Tam jsem se pak opakovaně vracel i do dalších (bývalých) evropských kolonií Francie. Oči se mi otevřely na cestě z Kalifornie do Ohňové země, kdy jsme na každém kroku naráželi na pozůstatky předkolumbovských civilizací, pozůstatky kolonizace a především mocenské hry USA napříč latinskou Amerikou. Jak jsem psal výše, opakovaně jsem pobýval i v Izraeli, Jordánsku a Palestině. Své zkušenosti jsem popsal opět v knize Třináct tísíc dní a naposledy třeba v předmluvě k naší novince Propast - skutečný příběh toho, jak se svět rozdělil na bohatý sever a chudý jih.
____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.