Bushmen-Dance-Art

Napsal jsem dnes ráno předmluvu (1.draft) ke knize Svoboda učení, kterou připravujeme s kamarády ze stejnojmenného spolku. Mrkněte na ní. Snažím se říct, jak a v čem moc se mění (nejenom) svět práce – viz např. Bez práce, bez rodiny, bez naděje. Pro někoho může být překvapivé, že se vracíme zhruba 12 tisíc let v historii zpět tam, kde už jsme jednou byli k něčemu, v čem jsme všichni přirozeně dobří. Jak se nám to podaří záleží do velké míry i na tom, jak budeme přistupovat k našim dětem a k jejich učení.

Russel Wallace (1823-1913), britský badatel prohlásil: “V 19.století pracovala většina Evropanů a Američanů se zvířaty a rostlinami venku. Ve 20.století trávili čas utahováním součástek a posunováním papíru uvnitř. V 21.století bude většina pracovat s lidmi na zlepšení jejich životů.”

My lidé máme za sebou 8-12 miliónů let jako lovci a sběrači. 10-12 tisíc let práce na poli, 250 v továrnách, 30 – 40 v kancelářích. Nás, kteří jsme se narodili ve 20.století připravovali ještě na utahování součástek a posunování papírů. Změnit lidské zvyky je obtížnější než vylézt na Mt.Everest, a tak většinový vzdělávací systém je ještě dnes  přípravkou znalostmi napěchovaných, poslušných, přesných a dochvilných továrních dělníků.

Většinový vzdělávací systém je ještě dnes  přípravkou znalostmi napěchovaných, poslušných, přesných a dochvilných továrních dělníků.

Žijeme v době, které se přezdívá Druhý věk strojů, Průmysl 4.0 či Čtvrtá průmyslová revoluce. Naše schopnost nahradit lidskou práci technologiemi bere dech. Většina prognóz se shoduje v tom, že do deseti let přestane existovat přes polovinu pracovních pozic tak, jak je dnes známe. Nebudou to ale zdaleka jen dělnické profese. Roboti vítězí i v oblastech jako jsou žurnalistika nebo medicína. Určujícím znakem mizející práce je míra rutiny. Právě v rutinně opakovaných činnostech jsou totiž stroje produktivnější a zpravidla dlouhodobě i levnější než lidé. Navíc, stroje se neunaví, nemají výkyvy nálad, nebývají nemocné, nedožadují se vyšší mzdy či lidského zacházení. Zaměstnání tak, jak ho známe přestane existovat. Bude ho méně a bude vyžadovat zcela jiné dovednosti než dnes.

Žijeme v době, které se přezdívá Druhý věk strojů, Průmysl 4.0 či Čtvrtá průmyslová revoluce. Naše schopnost nahradit lidskou práci technologiemi bere dech.

Kromě změn na trhu práce se do pohybu dává celá planeta. Ekonomický systém postavený na nekonečném růstu, kterému se přezdívá Závod ke dnu se blíží hranicím svých možností, stejně tak politické systémy postavené na pravo-levých politických stranách. Mění se klima. V mnoha částech světa dochází voda. Vzrůstající počet lidí si proto začíná hledat nový domov. Znalosti o fungování světa přestávají platit. Jedinou jistotou se stává permamentní změna. Zygmunt Bauman používá pro neustálou a pro člověka těžko snesitelnou proměnlivost a nestálost současného světa termín “tekutá modernita”.

Abychom se těmto změnám dokázali postavit a aby si naše děti mohly v budoucnosti vůbec zajistit nějaké živobytí, je nutné vybudovat diametrálně nový vzdělávací systém. Systém postavený na svobodě a zodpovědnosti, který bude děti skutečně rozvíjet tak, aby se většina lidí mohla ve svých životech věnovat tomu, k čemu mají vztah a v čem jsou ostatním nejužitečnější.

Je třeba vybudovat diametrálně nový vzdělávací systém – systém postavený na svobodě a zodpovědnosti, který bude děti skutečně rozvíjet tak, aby se většina mohla věnovat tomu, v čem jsou jejich přednosti.

Není to ani zdaleka taková utopie a dlouhodobě to nebude nejspíš ani tak obtížné, jak by se mohlo na první dojem zdát. V knize, kterou držíte v rukou se dočtete, že přesně tak tomu bylo valnou část lidské historie, a že to tedy máme všichni v sobě. V lovecko-sběračských skupinách bylo minimum rutinní práce, lidé se proto dokázali motivovat sami. Vzhledem k omezenému počtu lidí ve skupině bylo otázkou přežití, aby se každý věnoval tomu, v čem byl ostatním nejužitečnější. Práce lovce-sběrače, nomáda byla často velmi kreativní a jako taková vyžadovala vysokou míru autonomie a zodpovědnosti. Proto i přístup k dětem a jejich učení stál na principech rovnosti a partnerství.

Práce lovce-sběrače, nomáda byla často velmi kreativní a jako taková vyžadovala vysokou míru autonomie a zodpovědnosti. Proto i přístup k dětem a jejich učení stál na principech rovnosti a partnerství a děti vedl především právě k zodpovědnosti.

Teprve před 10-12 tisíci lety se člověk začal usazovat a oštěp vyměnil postupně za pluh. Nomádský styl a tudíž relativně pestrý styl života se změnil na, do velké míry, monotónní práci na poli. Převaha rutinní práce znamenala, že člověk se sám motivoval stále obtížněji. Bylo ale více jídla, lidé si tak mohli dovolit více dětí. Měli i více majetku, který bylo třeba začít chránit. Ti, kteří vlastnili půdu se stali mocnějšími než ti bez půdy a navíc zjistili, že mohou být ještě bohatší, když pro ně budou ostatní pracovat. Tak se objevily první hierarchie s pod- a nad- řízenými, s nimi kontrola a důraz na poslušnost. Když se pak před 250 lety objevily první továrny přibyl ještě požadavek na naučené znalosti, přesnost a dochvilnost.

Před 10-12 tisíci lety se člověk začal usazovat. V souvislosti s tím se začaly objevovat první hierarchie s pod- a nad- řízenými, s nimi kontrola a důraz na poslušnost.

21.století se začíná podobat světu před zemědělskou revolucí. Utahování součástek, přesunování papíru a další rutinní práce mizí. Přiznejme si – robotům jde líp. Pracovat s lidmi na zlepšování jejich životů vyžaduje celého, autentického člověka, který si je vědom sám sebe, svých předností i nedostatků, umí samostatně myslet, komunikovat, spolupracovat a poprvé v historii i sou-žít s jinými kulturami. Není poslušný, ale zodpovědný. Většina práce, která nám tu po čtvrté průmyslové revoluci zbyde bude vyžadovat tolik kreativity, že hierarchický systém nad- a pod-řízených, který nám sloužil posledních 10-12 let bude ne zbytečný, ale začne zásadně překážet. Je třeba se s ním rozloučit a naší společnost (vzdělávání, veřejnou správu, podniky) začít organizovat opět na lovecko-sběračských principech svobody a zodpovědnosti. Za ty milióny let je máme všichni v sobě. Pokud nevěříte, podívejte se na malé děti.

Poslušnost funguje tam, kde převažuje rutinní práce. Rutinu však v dnešním světě přebírají roboti, na člověka zbyde jen ta kreativní. Pokud má být člověk kreativní, potřebuje – tak jako před lety v pralese – na prvním místě svobodu.

I proto je na prvním místě změna našeho přístupu k učení dětí a obecně k dětství. Je třeba opustit tlak na poslušnost a pocit, že my dospělí víme nejlíp, co je pro naše děti dobré. Houby víme. Tam, kde je to možné, je nutné nechat dětem tolik svobody, kolik unesou a místo strachu z formální autority je vést ke schopnosti zodpovědně dostát svým závazkům.

Texty Petera Graye a tato výjimečná kniha může být pro tyto změny prvním krokem. Mně osobně otevřela v mnoha oblastech oči a je mi ctí, že se na její tvorbě mohu podílet.

P.S.: Pokud chcete dostávat info o zprávách zde na blogu, nechte na sebe kontakt: přihlášení k newsletteru.