Rád bych vám představil své tři známé. Pozměnil jsem jim raději jméno, i když oni se stejně poznají. Chci vás seznámit, protože i vy pravděpodobně znáte podobné lidi. Lidi, kteří jsou trochu jiní než vy. Něco vás na nich těší, ale spíše vás štvou a některé věci, které dělají, vám přijdou divné.

Dal jsem si práci s tím, abych je lépe poznal. Následkem toho mě postupně přestali znervózňovat. To, co dělají mi už nepřijde tolik divné. Lépe jim rozumím. Možná i vy díky tomuto seznámení lépe porozumíte (těm divným) lidem, které kolem sebe máte.

První je Mojmír. Ten právě oslavil své padesáté narozeniny. Je to člověk se silně vyvinutým smyslem pro zodpovědnost, poctivě dochází do zaměstnání, kde pracuje už dvacátý rok. Za ta léta se propracoval do středního managementu. Život v práci striktně odděluje od toho doma. Ze své mzdy pravidelně ukládá část na stáří a část věnuje dětem. V životě by se nezadlužil. Současnou módní vlnu půjček, úvěrů, leasingů a hypoték nechápe. Uctívá společenská pravidla a řád. Snaží se vyhýbat konfliktu. Mojmír je zástupcem generace, kterou často popisujeme písmenem „X“. Zde je jako příklad video plné rad pro Mojmírovu generaci.

Robert, můj druhý známý, si chce především užít život. Mimo jiné i proto ve svých třiceti dvou letech vystřídal už tři zaměstnání. Nebude přece celý život sedět v jednom zaměstnání! Se svojí přítelkyní si koupil dům za Prahou. Na hypotéku. Jak jinak?! Nedávno se byl potápět v Karibiku. Na podobné cesty jezdí i několikrát do roka. Pět týdnů dovolené využije vždy na maximum. Víkendy na horách jsou samozřejmostí. Chce založit rodinu a mít děti, ale na to je přece ještě moře času. Zároveň však má velké ambice v práci. Robert na rozdíl od Mojmíra říká, že lepší je požádat o omluvu, než žádat o dovolení. Patří do generace, u které se nejčastěji objevuje písmenko „Y“.

A nakonec Filip. Tomu je dvacet. Říká, že od pěti let sedí u počítače. V sedmi hrál své první počítačové hry. Většinu volného času stráví u počítače, ať už ve škole, nebo doma. Má profil na facebooku, myspace, žije v second life, píše vlastní blog, na youtube věší videa a chatuje s desítkami kámošů, kteří také visí na síti. Škola mu nedává smysl. Přijde mu stará a zkostnatělá. To, co slyší od učitelů, zná už dávno z netu. Filip je součástí generace „N“. Sociologové sem řadí lidi, kteří se narodili mezi rokem 1977 a 1990. Na světě jich v současnosti žije miliarda. Zde je příklad:

Tuto skupinu naleznete i pod jinými písmeny – nejčastěji „Z“ nebo také „We“.

Mojmír, Robert a Filip. Tři lidé, kteří žijí vedle sebe. Tři lidé s naprosto jinými hodnotami. Faktem dnešní doby je totiž to, že nikdy v historii lidstva spolu nežilo najednou tolik různých generací. Tím, že se dnes běžně dožíváme osmdesátky, je obvyklé, že dítě má rodiče, prarodiče i praprarodiče. Co generace, to však zpravidla jiné hodnoty a tím i jiný způsob uvažování. Navíc je tu internet a jiné technologie, které vývoj ještě zrychlují. A kromě toho také to, že dříve žila rodina pohromadě a prarodiče tak mohli ovlivňovat přemýšlení svých vnoučat a naopak. Rozdíly v hodnotách tak nikdy nebyly rozdílnější než je tomu dnes.

K čemu to může být? Jak jsem psal v úvodu, třeba k lepšímu porozumění, že člověk, který ctí jiné věci, nemusí být zákonitě blbý nebo divný. Prostě má jenom jiné hodnoty. Například naše zájezdy navštěvuje především generace Y. Když pustím například nějaké video z dílny pana Špačka, často vidím nevěřícné kroucení hlavou, často i opovržení. Teprve debata o „iksech“, „ypsilonech“ a „enkách“ pomůže lidem získat potřebnou dávku empatie a nadhledu a tím pochopit, že jiný neznamená špatný.

P. S.: Chci jenom připomenout, že lidi není možné jen tak hodit do škatulky. Protože ovlivňujeme jeden druhého, většina z nás vyznává určité hodnoty X, Y i N. Záleží pouze na poměru. Jakékoli škatulkování má ambici zjednodušit a pomoci tak porozumění.