V ostravské Vivě jsem byl zatím dvakrát v životě. Minule už jsem se ale tak nadchnul, že o tom nyní potřebuji napsat. Aspoň pár řádků. Dostala mě tam hromada věcí. Úplně nejvíc však ten obří kontrast, který z oken Vivy nemůžete nezahlédnout (viz pár fotek výše). A myslím, že právě při těchto pohledech může člověku dojít úloha a význam míst jako je právě VIVA.

Dopředu musím říct, že vcelku s obavami sledujii mapu České republiky z pohledu znečištění ovzduší, nezaměstnanosti, hazardu, alkoholismu a dalších otazníků moderní doby. Jaksi se nemohu ubránit dojmu, že Ostravsko je v mnoha těchto paramatrech v popředí. Nejspíše proto mám už dopředu vyladěnější optiku (říkáme jí před-sudky?) především právě na tyto jevy.

V Ostravě jsem byl naposledy zkraje dubna a už když jsem ve Svinově vystoupil z vlaku, začal jsem se dusit. Po relativně svěžím vzdoušku ve Zlíně to byl vážně náraz. Od vlaku jsem měl asi 6 minut na to, abych doběhl nahoru na most odkud jezdí tramvaje a málem jsem to neudýchal. Bylo něco okolo osmé večer a já měl pocit, že je leden a stojím v pražské Legerově ulici. Okolo nádraží máte pocit nesporného ekonomického rozmachu (nebo štědré ruky Evropské unie?), ale když přijedete tam, kde sídlí Viva, do městské části Hrabůvka a vystoupíte na zastávce “Hotelový dům Hlubina”, dominuje starý dobrý socialistický panel a převládají odstíny šedé (možná začátek dubna?). Projdete temným podchodem (možná proto, že je 20.30?), míjíte vytrhané dlažky, periferním viděním zahlédnete levné asijské bistro, ještě levnější oděvy a úplně nejlevnější tretky všehochuť. Narazíte na povinný “prodej na splátky” a minete pobočku nějaké banky. Jdete dál a ohromí vás obří casino. V duši poděkujete Matěji Hollanovi, že si vzal hazard jako téma. Jdete dál. Minete pohřební službu a nakonec bazar a zastavárnu. Obojí za mřížemi a navíc obehnané ostnatým drátem… Nemůžu se ubránit tomu, abych si potvrdil své předsudky…

Ve Francii svého času volali: „Vive la Republique! Vive la France!“ V Ostravě volají „Vive Ostrava! Viva Ostrava!“

O tom, co jsem ve Vivě zažil, jsem se už rozplýval zde. Možná ale právě především kvůli zmiňovanému kontrastu vynikne jejich krása a především úloha. Pro mě je VIVA v té nejobecnější rovině nádherné místo, kde se člověku chce tvořit, spolu-pracovat, debatovat, podílet se na něčem větším, velkém… třeba na nové velké Ostravě (??). Miluju ty jejich barvy, Kukyho, lidskost, vstřícnost a otevřenost Jany, Katky, Renaty a všech dalších lidí, které člověk ve Vivě potkává. Samozřejmě Ivovu Laura Coffee (která je součástí celého prostoru). Především proto, že Ivo je pro mě příklad kavárníka, o kterém jsem mluvil na několik a svých posledních přednáškách. Člověk, který kafe miluje a žije tím. Mimochodem Ivo se jmenuje Ptáčník. A Renata, zakladatelka Vivy je též Ptáčníková. Žádná shoda jmen. Manželé. Miluji, když se partnerům daří zkloubit své životy tak, že mohou společně tvořit, pečovat o děti (momentálně čekají druhé) a žít naplno. Oni dva jsou pro mě příkladem, jak na to. A VIVA je pro mě důležitým místem, které pomáhá budovat novou Ostravu, město, které by se mohlo propadnout do nezaměstnanosti a závislostí nebo se stát jedním z center tvořivosti a inovací, ukázkou toho, jak přistupovat k životu (nejenom pracovnímu) v 21.století. Samo se to ale nejspíš nestane. Proto potřebujeme Vivu a jí podobné. Mimochodem, až teď mi došlo, že to co píšu je ukryté v samotném jméně: Viva Ostrava! (Ať žije Ostrava). Byl to záměr, Renčo? Byla a je „vzkvétající Ostrava“ vaší úlohou?

Viva je především coworkingový prostor. Místo pro propojení, tvorbu, práci a spolupráci. Základna pro volnonohaře, místo pro schůzky, prostor pro inspirativní jednání. Kromě toho fungují ale i jako jakési kulturní, obzory rozšiřující centrum. V tomto ohledu mě fascinuje Renatina schopnost pořádat diskuze, přednášky a setkání, která mění životy. Pokud sledujete jejich kroky víte, že ve Vivě už debatovali Jaroslav Dušek, Táňa Fischerová, Jan Hnízdil, Květa Fialová a desítky nebo spíš stovky dalších inspirativních lidí.

Dost bylo rozplývání. Chci říct, že pro mě je to místo natolik přitažlivé, že mi kvůli němu stojí zajet do Ostravy. Možná víte, jak moc mě přitahují lidé, kteří se (místo typického brblání) chytí práce a jdou změnit, co jim nevyhovuje. Renata a lidé okolo ní jsou pro mě jedním z nejsilnějších příkladů aktivní snahy ovlivnit život okolo nás, na který jsem letos natrefil. I když je znám už dlouho, až před měsícem mi to došlo.

Zde je sestřih z poslední debaty v rámci projektu „Peníze, nebo život?“ z dílny Metanart.com. Už jsem šířil přes FB. Prima víkend!