Strávil jsem včera parádní den s jedním hyper-zajímavým týmem z IKEA a nějak si tu radost nechci nechat pro sebe. S Ikeou spolupracuji už léta a nemám ve svém životě korporaci, se kterou bych natolik souzněl v hodnotách. Baví mě sledovat, jak se ta firma vyvíjí, miluji historky o Ingvaru Kampradovi (a toho pána neskonale obdivuji). Těším se na každou možnost přiložit u nich ruku k dílu. Mám je rád a lituji jen jediné věci (kromě toho, že s nimi nepracuji častěji). A to, že málo mluví o tom, jak fungují. Jednou z jejich hlavních firemních hodnot je pokora. Možná se nechtějí chlubit..? Škoda pro nás ostatní, myslím si já.

Když se podíváte mimo firmy typu IKEA a nalejete si čistého vína vidíte, že dnešní většinový byznys existuje proto, aby maximalizoval výnosy pro vlastníky (takové strojky na peníze). Nic víc. Nic míň. Teprve potom přichází (možná) úvaha o skutečné užitečnosti (ne re-klamou vytvořené) pro zákazníka. Pak dlouho nic a pak se možná (zcela výjimečně) někdo zamyslí nad důsledky svého podnikání pro společnost, ostatní lidi a planetu. Tento, mnoha lidmi nazývaný „závod ke dnu“ není v žádném případě „udržitelný“. Prostě se tu „ne-udržíme“. Jednoho dne nás to odfoukne. Otázka zní, jak zdrancované (a tedy pro lidské bytosti obyvatelné) to tu v té době bude.

IKEA je pro mě naděje, že i obří nad-národní byznys může stavět vyšší smysl nad peníze, a že tedy ve své podstatě skutečně zlepšuje život a mění svět k lepšímu. Že své chování podřizuje vyšším principům. A přesto je to 43. (!!!) nejmocnější značka světa (podle Fortune) a Kampradovic rodina patří mezi deset nejbohatších na světě. A pak, že svoboda, lidskost, poctivost a zodpovědnost v práci a v podnikání nefunguje…

“Sustainability has gone from a nice-to-do to a must-do.” Steve Howard, IKEA

Včerejší den jsem strávil s partou deseti lidí, kteří si říkají „Sustainability team“ (sustainability = udržitelnost). Jejich misí je šířit zmiňované principy u dodavatelů IKEI a dokonce i u dodavatelů jejich dodavatelů. Dlouhou jsem nepotkal tak zapálené lidi. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem na srazu Greenpeace nebo spíš nějaké aktivistické organizace typu 350.org. Tak moc byla cítit snaha o radikální snížení emisí, využívání energií z udržitelných zdrojů, všudypřítomnou recyklaci, hospodárnost, lidskou důstojnost, užitek a radost z práce.

Je to asi dva roky, co IKEA celosvětově vyhlásila tzv. „People & Planet“ strategii a na její rozšíření najala celoživotního ekologického aktivistu Steva Howarda (podívejte se na video výše nebo si počkejte na jeho vystoupení na TEDGlobal 2013 zde). Na základě tohoto kroku vznikl i tento tým zaměřující se na střední Evropu.

“Vote with your wallets. Be a discerning consumer – search out the companies that are acting on this,” says Howard. “If we get it right, we can make sustainability affordable for many people and not just a luxury for the few.” Steve Howard, IKEA

Když za mnou kolegové z IKEi přišli, že bych měl strávit den s touto partou, nadchnul jsem se. Doslova. 43.nejmocnější značka světa, která žije svobodu v práci (i když poslední léta též trochu „korporátní“ – snad dočasně?) se více než kdy v minulosti opřela do udržitelnosti. Ve střední Evropě nyní funguje zmiňovaný tým lidí, kteří mění desítky (spíš ale stovky) dalších firem směrem k lidskosti a radosti. Došlo mi, že jejich roční práce může mít větší efekt než třeba svoboda naživo, 100 článků zde na blogu či nespočet mých přednášek. Nevím, možná přeháním. Ale to hlavní, co potřebujeme pro změnu, jsou příklady. Příklady firem, pro které jsou peníze prostředkem, ne cílem. Firem, jejichž zaměstnanci jsou spolu-pracovníci – lidé, kteří mají právo žít i v práci důstojný život. Firem, pro které jsou zákazníci lidé, kterým se skutečně slouží. Firem, kteří jsou přes veškerou péči o lidi, planetu a všudypřítomnou pracovní svobodu mnohem úspěšnější než konvenční hierarchické byrokracie. A přesně to je výsledkem práce tohoto týmu.

„Pokud se se budete věnovat práci, kterou nemáte rádi, proplýtváte třetinu svého života.“  Ingvar Kamprad

Začal jsem přemýšlet o tom, že den s touto partou má pro mě hodnotu stovek hodin prosezených u počítače nad psaním článků nebo nespočet času stráveného v přednáškových sálech nebo na workshopech. Bez nadsázky. Myslím si, že pokud oni budou dělat svojí práci, jak nejlépe umí (= budou dělat, co opravdu milují), svět podnikání se začne skutečně měnit. Začnou se objevovat další a další firmy, stavící na principech svobody.

Vzal jsem si tedy otázku: Co je třeba udělat proto, aby člověk mohl dělat svoji práci, jak nejlépe umí? (tak, jak se tomu věnuji v tématu Peníze, nebo život?) A na základě toho jsem pak sestavil celý den. Myslím si, že svoji práci můžeme dlouhodobě dělat, jak nejlépe umíme, pouze pokud dokážetme žít, jak nejlépe umíme (tj. v souladu se svým vnitřním nastavením). A aby člověk dobře žil (a tedy i dobře pracoval), potřebuje pochopit na čem v živote (i tom profesním) skutečně záleží. A když to pochopí, je třeba nalézt způsob, jak podle toho žít. O tom byl ten včerejší den. Podívejte se pro představu na pár obrázků, které byly jakousi kostřičkou celého dne. Bylo to super. Děkuji IKEi za to. Přál bych si víc takových projektů :-).