Odjeli jsme na dva týdny otestovat „svobodu pracovat na dálku“ podobně jako jsem se jí pokoušel popsat ve videu (staršího data) výše. Do Barcelony. Všímám si, že u stále většího počtu profesí je práce z jiného místa než z jednoho „definovaného pracoviště“ realitou. Obávám se ale, že u obrovské podmnožiny těchto lidí je však ještě spíše neprozkoumanou a tudíž neotestovanou hypotézou. Proto považuji za důležité rozšířit povědomí o této (staro)nové koncepci práce, která stojí na „důlku“ a tedy čtyřech (ve videu výše) zmiňovaných potřebách (do detailu popisuji v knize Peníze, nebo život?).

Jsme tu (s Lukášem Plíhalem a Michalem Turlíkem – viz níže fotka z dnešního brainstormingu na pláži ) proto, abychom se zaměřili na některé projekty, které jsem popisoval zde, mimo jiné obálky pro připravované knihy Sedmidenní víkend a Na čem dnes záleží, web TomasHajzler.com a další generaci webu peoplecomm.cz.

Následující fotografii chlapíka s kompem uprostřed pláže jsem tu udělal už před měsícem (dával ji i také na FB). Pro mě je to též krásná ukázka zmiňované svobody „práce na dálku“. Každé ráno, když jsem šel běhat na pláž, narazil jsem tam tohohle chlápka, který si vždy okolo osmé hodiny roztáhl stolek, židli, nasadil kapucu, rukavice (zrána tu je něco k pěti stupňům Celsia) a kus dopoledne ťukal cosi do počítače.

A když jsem šel Barcelonetou „domů“, dost často jsem narazil na lidi jako je třeba tento člověk, který si sedl na chodník úpřed domem, asi aby se nechal prohřát ranním sluncem nebo jen tak pro změnu prostředí a přitom (možná) vyčistil příval mailů či probrouzdal soc. sítě.

Pokud máte vy své příklady této svobody, sem s tím – fotky, videa, pár slov, cokoliv. Víte proč… příklady jsou to hlavní, co většina z nás potřebuje. Mnozí z nás se učí tak, že vezmeme cizí příklad a přizpůsobíme ho svému životu. Děkuji!