Zmenšete firmu

Podle většiny antropologů jsme se jako druh živili až devět miliónů let lovem a sběrem. Poté jsme se zhruba 300 generací věnovali farmaření. Celou tu dobu jsme žili v menších skupinách, nejčastěji o 5–15 lidech. V porovnání s lovem a farmařením je průmyslová a dnešní informační doba dlouhá jako polknutí jednoho sousta.

Tento fakt, který nám koluje v žilách stejně jako potřeba dýchat čistý vzduch nebo jíst zdravé a výživné jídlo, v dnešních firmách naprosto ignorujeme. Jak může firma očekávat, že se zaměstnanec přizpůsobí skupině o velikosti 1 000 nebo třeba až 10 000 lidí?

Člověk dokáže využít svůj potenciál naplno pouze tehdy, když zná prakticky všechny lidi okolo sebe. Podle mnoha zdrojů se maximální počet lidí, které známe, pohybuje někde mezi 100–150 lidmi. Pokud chcete od lidí lepší spolupráci, a tedy i lepší výkony, zdá se být nutné firmu o 155 lidech rozdělit na dvě menší. Otázkou je vždy asi hlavně, podle jakého kritéria firmu dělit – podle produktů, trhu, strojů, lidí…? Ale to je trochu jiná kapitola.

Důležitou otázkou každé firmy nad patnáct zaměstnanců je způsob, jak společnost zmenšit do té míry, že lidi porozumějí tomu, co se děje, a podle toho začnou naplno přispívat. Konečným a hlavním cílem je přebudovat firmu s ohledem na individuální potřeby.

Co se velikosti týče, je tu ještě jedna věc, která hraje roli: Tušíte, ke kolika lidem si dokážete vybudovat blízký vztah? Tak, že vám na těch lidech záleží podobně, jako vám záleží na sobě samém? Abyste to zjistili, udělejte si malý test. Sepište si všechny lidi, jejichž smrt vás hluboce zasáhne. S největší pravděpodobností dáte dohromady okolo tuctu lidí. Podle antropologů jako např. Margaret Mead je za tím opět evoluce, kdy jsme celou dobu našeho vývoje žili v tzv. nukleární rodině, která obsahovala nejbližší příslušníky: otce, matku, děti a prarodiče. Tato rodina o sobě věděla všechno a samozřejmě nepotřebovala řídit nebo vést.

Rozdělme tak firmu o 5 000 zaměstnancích na jednotky o maximálně sto padesáti lidech a ty dál na skupiny o deseti až patnácti lidech. Kromě výrazně lepších vztahů a výsledků se tak sníží i obvyklý strach z toho, co může 5 000 lidí provést (proto sepisujeme směrnice). Podívat se na tu skupinu jako na 500 krát deset lidí už přece není tak strašidelné.

Jestliže jsme sedm miliónů let nežili ve skupinách větších než 5–15 lidí, nesmíme se divit, že se ve větších skupinách necítíme sví, neotevřeme se a nespolupracujeme tak, jak bychom mohli.

V Semcu říkají procesu zmenšování „Ameba treatment“ (na základě podobnosti s dělením améby). Tvrdí, že jediná možnost je zmenšit každou výrobní jednotku do té míry, že lidi porozumí tomu, co se děje, a podle toho začnou naplno přispívat. Konečným a hlavním cílem je přebudovat firmu s ohledem na kmenové potřeby každého člověka.

Na závěr pár čísel na téma velikost firem:

  • Ze sta největších ekonomik světa jde pouze o 49 zemí. Počet 51 představují firmy (porovnání HDP a objemu prodejů firem).
  • Suma prodejů 200 největších firem světa je 18× větší než součet příjmů 1,2 miliardy (25 % populace) nejchudších lidí na této planetě.
  • Zatímco prodeje 200 největších firem tvoří 27,5 % světového obratu, zaměstnávají 0,78 % světových zaměstnanců.
  • Americké firmy zabírají v žebříčku dvou set největších firem světa 82 míst (41 %), druhé místo patří japonským firmám (42 míst).

Zdroj: Death by PPT

P. S.: Rozsekání firmy na menší jednotky pomůže také významně eliminovat tzv. Ringelmanův efekt – viz stopaři.