Zkopírovat! Vložit?

Jezdím rád na běžkách, nejčastěji u rodičů v Čenkovicích, na rozhraní Orlických hor a Jeseníků. Letos zkraje března mě překvapila jedna věc. Ve stopě jsem měl co dělat, abych se vyhnul psím výkalům. Místy jsem si připadal jako v pražských Holešovicích nebo na Pankráci. Vedle lyžařské stopy se nacházela stopa psí, zhruba dvakrát tak široká i hluboká než ta pro lyže. Vloni tady nic takového nebylo. Nevybavuji si, že bych tu kdy narazil na psa. Co se to stalo?

Pro mě je to ukázková ukázka toho, jak my lidé fungujeme. Aniž bychom si toho byli vědomi, neustále pozorujeme druhé a nevědomě od nich přebíráme gesta, chování, slova, způsoby oblékání, chození, mimiku… Zrcadlové hormony fungují bezchybně. Stejně jako to vykonáváme na počítači, náš mozek zvolí funkci „zkopírovat“ a my = zbytek našeho těla udělá „vložit“. Začalo to už hodně dávno, když jsme byli malí. Stejným způsobem jsem se učili dělat bábovičky nebo jezdit na koloběžce. Před lety jsme se tak učili stavět hrad z písku, dnes se učíme připravovat strategie, vést lidi či sebe sama. Jenomže firma a lidé nejsou hrady nebo koloběžky. Co funguje ve Francii, nezabere třeba u nás. To, čemu vděčí Vodafone za svůj úspěch, nesklidí nutně ovoce v T–Mobile. Co platí na Mojmíra, nemusí účinkovat na Klárku.

Opisování od druhých – kopírování je daleko častější (protože je to přirozenější, a tedy snazší) než vlastní cesta a originalita. I proto je ve firmách daleko větší poptávka po průměrnosti než po výjimečnosti.

V jakékoli oblasti lidského života vidíte, že opisování od druhých – kopírování je daleko častější (protože je to přirozenější, a tedy snazší) než vlastní cesta a originalita. I proto je ve firmách daleko větší poptávka po průměrnosti než po výjimečnosti. Ve světě firem není možné si nevšimnout, jak bezmála celý svět pravidelně surfuje na módní vlně nějakého guru, který je právě v módě. Manažeři čtou stejné knížky, chodí na stejná školení a jeden tak opisuje od druhého.

Geniálním případem je stavit se v typické japonské firmě mimo Japonsko. Člověk zjistí, že zaměstnanci před prací cvičí, často i zpívají a roboticky pod taktovkou šéfa opakují naučené sestavy. To jsou zvyklosti vycházející z 2500 let staré tradice, naprosto funkční a opodstatněné věci, které v mateřské zemi bezchybně fungují. Ve středočeském Kolíně nebo východočeských Pardubicích však vyznívají poněkud komicky – viz příklad z Brna.

Stejně jako my na počítači, jedna část našeho mozku volí funkci „kopírovat“ a druhá (bez našeho vědomí) zvolí „vložit“. Automaticky tak kopírujeme druhé bez toho, že bychom si to uvědomovali.

A tak zvažme, až náš mozek příště zvolí funkci „kopírovat“ a „vložit“, zda okopírované věci, návyky a chování opravdu uvedeme do našeho života. Ač se to na první pohled možná nezdá, všichni máme možnost se sami svobodně rozhodnout.