12 klíčových pracovních otázek

Foto: temp13rec

Myslím, že pokud se chceme v životě rozhodovat sami a neopisovat od druhých, potřebujeme si klást otázky. Ty nás pak dovedou k odpovědím, které budou naše a hlavně originální. Jak se ale člověk dozví, které jsou ty správné? Řekl bych totiž, že špatné otázky přinesou zpravidla špatné odpovědi.

Jaké otázky si položit v práci, kde průměrný člověk tráví až třetinu svého bytí, a špatné odpovědi tak často nesou tragické následky pro celý život? Za dobu, co se životem v práci zabývám, jsem nenarazil na správnější, než je tzv. „Q12 od výzkumníků z Gallupu. Jejich inženýři se léta hrabali v miliónech výsledků analýz spokojenosti zaměstnanců firem více než šedesáti zemí. A velmi povedeným výsledkem je právě těchto dvanáct hierarchicky řazených otázek (vycházejí z Maslowovy pyramidy potřeb) a systém, který stojí za nimi.

Tento nástroj detailně „pitváme na našich Dannyho parťácích a samozřejmě i na Cestě kolem světa. Stejně tak na stopy tohoto modelu narazíte v mnoha článcích zde v blogu. Velmi zjednodušeně: Naplněná potřeba (tedy odpověď „ano) znamená spokojenost a nasazení (Gallup tomu říká „engagement neboli angažovanost, čili jak moc se v práci angažujeme). Nenaplněná potřeba (odpověď „ne) potom vede k nižší angažovanosti, apatii a nechuti.

V tomto článku chci každou otázku doplnit několika málo souvislostmi, které snad pomohou alespoň zčásti pochopit význam otázek pro případ, že byste je chtěli položit sobě či svým kolegům.

Špatné otázky přinesou zpravidla špatné odpovědi. Jaké otázky jsou tedy ty správné?

1. Vím, co se ode mne v práci očekává? Potřebujeme vědět, co máme kdy dodat a jak to navazuje na ostatní lidi okolo nás. A také to, jakým způsobem se daná očekávání (cíle) upraví v případě, že se změní okolnosti. Jak se skutečnost, že budete dělat dobře svou práci, projeví na cílech vaší firmy? Fungující první otázku přirovnávají k fungování jazzového ansámblu, kde si každý hraje po svém, ale zároveň navazuje jeden na druhého. Stejně tak basketbal nebo tým chirurgů. Podle Gallupu tato naplněná potřeba zvyšuje produktivitu v průměru o 5–10 procent.

2. Mám všechny podklady a výbavu pro to, abych mohl/a dělat svou práci, jak nejlépe umím? Nenaplnění této potřeby může být zdrojem pracovního stresu číslo 1. Přičemž podle psychiatrů je stres související s prací nejdůležitější problém naší civilizace. Stres v zaměstnání zpravidla znamená stres doma. Co všechno tedy potřebujeme, abychom se mohli na sto procent pustit do práce? Mimochodem, chemicky se stres projevuje zvýšením hormonu kortizolu nebo cukru. Následkem toho je mimo jiné i snížení imunity. Zajímavá je také informace, že třetina Američanů přiznává, že stres související s prací způsobil jejich zlé nebo neslušné chování k jejich rodině či přátelům.

3. Mám v práci příležitost dělat každý den to, v čem jsem opravdu dobrý/á? Pokud vedete lidi, jak často si pokládáte otázku: „Kdo je nejlepší na tento úkol? A jak často se s nimi bavíte o jejich vrozených darech a hlavně o tom, jak je v práci využívají?

4. Pochválil mě někdo upřímně nebo mi poděkoval během posledních sedmi dní za mou práci? 92 % českých zaměstnanců na tuto otázku nedovede odpovědět: „Rozhodně ano. Přitom upřímné uznání a pochvala vylučuje dopamin, látku, kterou všichni potřebujeme k dobrému pocitu a také ke schopnosti učit se a soustředit.

5. Záleží mému nadřízenému na mně jako na člověku? Pro mnohé lidi je překvapením, že tato nenaplněná potřeba je nejčastější příčinou krádeží zaměstnanců, kteří si tím onen nezájem kompenzují. Takže až se přistihnete při tom, že si z práce odnášíte kafe, záchodový nebo kancelářský papír, budete lépe vědět proč.

6. Je v práci někdo, kdo mě podporuje v tom, abych se učil/a nové věci? Co se chcete naučit? Kam směřujete? Jak vám v tom může vaše firma, šéf, kolegové pomoci? To jsou jen tři příklady otázek, které pomohou uspokojit potřebu učení.

7. Berou se v práci v potaz mé názory? Pokud jste šéf, jak moc se zajímáte o postoje svých lidí? A mají na věc stejný názor? Pokud máte šéfa – zajímá se o to, co si myslíte?

8. Mám pocit, že moje role je pro celkový výsledek naší firmy opravdu důležitá? Udělejte si malý test. Zeptejte se všech vašich lidí, jaká si myslí, že je vaše vize firmy, nebo co je hlavními cíli pro tento rok. Pak jim položte otázku, jak chápou význam své role pro naplnění této vize nebo cílů. A uvidíte, nakolik naplněnou mají tuto potřebu.

9. Podávají mí spolupracovníci ten nejlepší výkon? Tolerance nejslabších členů týmu určuje obvykle maximální nutnou míru výkonu celého manšaftu. Tolerování tzv. „stopařů, tj. těch, kteří se vezou, způsobuje stres a ničí spolupráci.

10. Mám v zaměstnání opravdového přítele? Když jsme byli dětmi a chodili do kroužků, těšili jsme se tam hlavně na kamarády. Čím lepší kamarádi, tím raději jsme tam chodili. V práci je to stejné. Odpovědi na tuto otázku společně s otázkou číslo 4 patří mezi nejhorší ze všech dvanácti.

11. Mluvil se mnou někdo během posledních šesti měsíců o mém rozvoji? Klíčová otázka pro sebehodnocení, a tedy třeba i spokojenost s výší odměny za práci. Důležitá otázka pro přemýšlení o další cestě (kariéře).

12. Měl jsem během posledního roku možnost naučit se nové věci a vyrůst? Základní lidská potřeba – pouze „hákovat nám nestačí.

Člověk do nové práce nastupuje většinou s tím, že chce odvádět dobrou práci. Časem však většina o tuto chuť a nasazení přichází (např. zde). Pokud chcete vědět proč, pročtěte si ještě jednou výše uvedených dvanáct otázek. Míra negativních odpovědí zpravidla znamená míru nechuti a naopak.