Vesnická humna byla za dávných časů tou nejexotičtější destinací. Člověk obvykle prožil život v místě, kde se narodil, a cesta dál byla pouze pro otrlé. Pravděpodobnost zabití byla až dvacetkrát vyšší než je tomu dnes.

Šance na přepadení se rovnala jistotě. To, zda naši předci přežili, záviselo často na tom, jak se při přepadení zachovali. Pokud odevzdali lupičům své cennosti, obvykle si mohli ponechat svůj život.

Středověké cesty se s trochou nadsázky v mnohém podobaly dnešním firmám a současní manažeři (jako zástupci ziskuchtivých korporací) jakoby se vyučili u dávných loupežníků. Tak jako bandité dávali svým obětem vybrat ze dvou možností, tak i manažer zástupce nabízí buď peníze nebo život.

„Peníze nebo život!?” ptali se pradávní loupežníci. „Peníze nebo život!?” ptá se nás dnes a denně život. Na tom, jak dokážeme odpovědět, záleží to, jak šťastní budeme.

Na tuto otázku odpovídáme dnes a denně, ať jsme kde jsme. Není před ní úniku. Svět okolo nás (nákupní centra, reklama, obecně média, celebrity,…) se zaměřuje na to, abychom toužili po tom, co nemáme. A vede nás k tomu, abychom volili peníze. Proto trávíme v práci devět a více hodin denně, bereme si ji domů a nezřídka ji neopouštíme ani o víkendu. Vzdáváme se života.

Jestliže bylo člověku třicet let, s velkou pravděpodobností nemá do smrti více než 18000 dní. Z toho 6000 prospí a 6000 stráví prací. Pár let prostoná a několik let se dopravuje do zaměstnání. Navíc, devět z deseti z těch, kteří pracují, netráví čas tím, co je baví.

Život není dlouhý. Většinu té bdělé části strávíme prací, která nás nenaplňuje. Bereme si hypotéky a jiné úvěry, stavíme domy, kupujeme auta. Volíme peníze a vzdáváme se života. Přitom stačí několik málo věcí a odpověď na otázku: Peníze nebo život!?“ může být výrazně snažší. Naše Cesta kolem světa může být jedním z kroků.