Možná někdo víte, že moje dcera Valérie chodí do státní Montessori devítiletky, a že já tam jako dobrovolník s pár věcma pomáhám. Jak jde čas (Valča už je ve 4.třídě), dochází mi kolik bychom se toho mohli od Montessori ve světě byznysu naučit, a že vlastně právě tady bychom mohli nalézt jeden z receptů na to, jak budovat svobodnější organizace. Škola je totiž procesně to samé jako jakákoli firma. I oni mají svůj smyl, své cíle, hodnoty, kulturu, zaměstnance, procesy, zákazníky, dodavatele… A i oni mohou fungovat jako moderní byrokratická hierarchie (například většinová státní škola) nebo jako, na sdíleném smyslu a hodnotách postavená, komunita (tak, jak funguje třeba ZŠ Montessori Na Beránku).

Mirka Kellovská, která naší školu vede, vystupovala na loňské Svobodě Naživo (viz záznam přednášky nahoře). Požádali jsme jí, aby tam Montessosri a školu v kostce představila – pokud jste neviděli, podívejte se. Jestli chcete o Montessori víc, začtěte se třeba do mých postřehů z toho, jak fungují sedmáci (zde), osmáci nebo 4.-6. třída (zde) nebo k nám zajděte na některou z besed, které ve škole pořádáme (zde). Mimochodem školní blog (zde) je jedna z oblastí, o které tam pečuji. Jestli vás zajímají témata vzdělávání, školství a výchovy, mrkněte občas tam. Zde jsou k Mirčině prezentaci obrázky:

A proč o tom píšu tady u sebe na blogu? Protože řada lidí v byznysu tápe. Tápou podnikatelé, tápou zaměstnanci. A já mám obavu, že bude hůř (než bude zase líp), a že tyto tzv. alternativní školy jsou místem, kde bychom se mohli naučit tomu, jak budovat organizace, v kterých bude lidem dobře a které budou dělat dobře i svému okolí. Já byl předevčírem v Jeruzalémském Sudbury a ještě teď to rozdýchávám. O školách, které řídí děti a v kterých se nemusí učit (a přesto se učí) jsem zatím jenom četl a psal. A tak o nich vydal dvě knížky (Summerhill, Svoboda učení). Tahle byla moje první naživo.

A protože toto je vlastně takový mini-postřeh s odkazem na Mirčinu přednášku, dovolte v závěru několia PS-ek:

1) O chybě: Mirka mluví ve videu nahoře o tom, že chyba je přítel. Já dnes pracoval mimo jiné i na nové knize Jána Košturiaka, Vlastní cestou, kterou připravujeme k vydání v dubnu/květnu tohoto roku. Ten na téma knihy říká: „Buďme vděční za chyby. Pomáhají nám k poznání, hledání našich priorit a cesty, posilují náš charakter a trpělivost. Chyby nám pomáhají přijmout sebe sama i druhé. Díky za ně – chrání nás před pýchou a posouvají dále naši osobnost.

2) Jarní Důlek aneb Jak najít to správné, čím se živit s termínem 18.-20.4. má plno. Hned po uzavírce mi přišlo pět emailů od lidí, kteří se chystali, a tak jsem zkusil vypsat nový termín: 16.-18.5.2016 s uzavírkou 15.4. Detaily zde. Hlásit se můžete tady.

3) Tvrdě, kamarádsky nebo jinak? s termínem 11.-12.4. má ještě místo pro 5-7 lidí. Uzavírka přihlášek 20.3.

4) Kniha „Třináct tisíc dní – Čtyřicátníkovy postřehy z cestování životem“ je na spadnutí. Včera jsem do noci seděl nad předposledním kolem korektur. Teď nad nimi sedí naše korektorka Anička a Bohouš, který knihu sází je připravený v blocích. Stejně tak Péťa Hanuš, který je autorem obálky (viz finále níže) a který koordinuje výrobu. Když to klapne, knížka bude do 27.2. Držte palce. Potřebujeme to.

5) Důlek kniha – Předevčírem jsem byl v kavárně (viz fotka níže), kde před dvěma lety (během cca dvou měsíců) většina knihy Třináct tisíc dní vznikla. Úplně mě dostalo uvědomění, že ta knížka furt není… jak je vlastně jednoduché knihu napsat, a jak obtížné jí dokončit. Kdybyste jen věděli, co kol čtení, komentování, rešerší, přepisování, doplňování, korektur jsme s editorkou Hankou Valentovou a později korektorkou Aničkou Jurkovou zažili. Moc. Nicméně už je to za mnou a já se tento týden konečně pustil do knížky o tom, jak si vytvořit práci – takový knižní návodný Důlek by to měl být – nula filozofie, jen na příkladech druhých lidí návod – psáno primárně pro „ztracený duše“, tj. pro lidi, kteří ví, že už nechtějí to, co mají, ale neví, kam dál. Chci se snažit o max. sto stránek – ať je to fakt příručka – při ruce.

DSCN7838

6) Kafíčko končí. Nekuřácká kavárna, která byla prvním místem, ve kterém jste si mohli v Míšeňské ulici, před lety koupit naše první knihy končí. Na kafe a pro naše knihy se tam můžete zastavit do konce března tohoto roku.

IMG_0368

Toť vše. Mějte se krásně! Přepínám.