Lámu si hlavu...

Foto: Daz* |

Před nedávnem se tu objevil článek, o němž jsem měl za to, že spustí mohutnou vlnu zájmu, srovnatelnou s nyní už legendárními 18 kritickými postřehy. Jedná se o možnost zúčastnit se semináře Peoplecommu za 20% jeho ceny a zbytek doplatit až po jeho absolvování podle spokojenosti.

Zbylou částku, či její část, lze doplatit posléze podle pocitu prospěšnosti, užitečnosti z dané akce. Bomba! Jakoby automobilka nabídla svůj model běžně prodávaný za půl milionu za 50 000 s tím, že zbytek zákazník může, ale nemusí, doplatit podle spokojenosti s vozem. Čekal jsem desítky ohlasů, názorů, zájmu… a nic. Krom několika málo odezev článek prošuměl bez větší pozornosti. Jak to? Zaskočilo mě to. Taková úžasná možnost, tímto krokem se vlastně semináře Peoplecommu staly naprosto otevřenými opravdu pro každého. Je to velkorysá, laskavá nabídka, je to krok směrem, který u nás není vůbec běžný, k otevřenosti, k důvěře, k vědomí, že jsme dospělí zodpovědní lidé se schopností dokázat sami ocenit přínos daného semináře, zkušenosti, prožitku …

Přemýšlel jsem pak, proč to tak je. A pár věcí mě napadlo. Je asi velice snadné sedět na netu, napsat ke článku nějaké moudro, hodit tam zajímavý odkaz, vše hezky pohodlně od stolu, „uvelebený v křesílku“, rozhořčeně reagovat na názory, které jsou přece tak pitomé a broukat si s těmi, které ladí s mými vlastními. A že se zde objevují opravdu zajímavé, podnětné, upřímné, hluboké příspěvky, o tom není pochyb.

Nesmírně oceňuji každého, kdo na sobě skutečně pracuje, kdo se zvedl z pohodlí svých (většinou naprosto domnělých) jistot a vydal se na cestu poznání.

Ale tady jde nejspíš o něco jiného. Udělat si čas, zvednout zadek a myšlenky, ideje, názory, pohledy na věc, které se na stránkách Peoplecommu prezentují, si přijít vyzkoušet, osahat, poslechnout od živého člověka, pobýt a sdílet s dalšími skutečnými lidmi… Internet, blogy, diskuze mají bezpochyby svou sílu a účinnost, ale mám za to, že praktická, skutečná změna se děje ve skutečné interakci, v praktické vnitřní práci, v přímé zkušenosti. Je moc hezké podělit se přes síť se svým poznáním, ale je ještě hezčí (a mnohem náročnější) pokusit se jej předávat prakticky. Čtení knih, článků, diskuze, debaty, tříbení názorů mají svůj velký význam, ale je to jen úvod. Zde se nabízí možnost, pokud nás to skutečně zajímá, opravdu si osahat přístupy, o nichž se na těchto stránkách píše. Měl jsem za to, že právě o to spousta lidí, kteří sem chodí, má zájem. Nejen si o nich povídat. Znáte asi to rčení o šedé teorii a zeleném stromu praxe.

Nesmírně oceňuji každého, kdo na sobě skutečně pracuje, kdo se zvedl z pohodlí svých (většinou naprosto domnělých) jistot a vydal se na cestu poznání. Třeba se na této cestě někdy sejdeme, skuteční lidé, nejen jména v diskuzi, a navzájem si něco zajímavého předáme. Některé z vás jsem už potkal a jsou to moc zajímavá setkání, díky za ně! Pěkný den všem.