Toto bude jedna z nejdivnějších věcí, na které narazíte 20.11. na letošní Svobodě NaŽivo. Projekt Zuzany Ondrášové člověku umožní osahat si, co zažívají pouze křečci v kleci a dokonale si nasimulovat životní styl známý pod termínem „krysí závod„. Myslím, že by to mohlo být  pěkné memento – natočit či vyfotit se, jak v tom člověk pádí a následně si to dát někam před oči (do mobilu/počítače/na zeď) jako připomínku marnosti takového snažení … které je ale v našem dnešním světě realitou až devíti lidí z deseti. Pokud máte o podobný suvenýr z Bratislavy zájem, oblékněte si 20.11. něco slušivého a my vás rádi zvěčníme :-).

Asi je zbytečné připomínat, že Svobodu NaŽivo pořádáme letos už potřetí proto, abychom se podívali na nové úhly pohledu problematiky práce, která lidi naplňuje a druhým (včetně planety) je skutečně užitečná a abychom se společně zamysleli, jak dál, seznámili a propojili se a obecně zažili den, na který se nazapomíná. Je to hlavní, největší a nejnáročnější událost, kterou připravujeme.

Svobodu NaŽivo pořádáme proto, abychom se podívali na nové úhly pohledu problematiky práce, která lidi naplňuje a druhým je skutečně užitečná a abychom se společně zamysleli, jak dál, seznámili a propojili se a obecně zažili den, na který se nazapomíná.

Ač byly oba minulé ročníky (2011 a 2012) více než parádní, po loňsku jsem se zařekl, že já už se do příprav dalšího roku nezapojím. Jsou to pro mě vždy 3-4 měsíce života u počítače (vč. hromady činností, v kterých nejsem dobrý – např. schůzování na skypu). Tvoří to velký díl z mé denní dvoustovky mailů v tomto období – mrkněte pro příklad na printscreen aktivit za poslední hodinu – jenom v tomto projektu:

Jenomže ihned potom, co jsem se zařekl (a napsal to i do blogu – bod 7) se roztrhl pytel s lidmi, kteří mi začali vysvětlovat, že „to přece nemůžeme neuspořádat! Vždyť je to to hlavní a nejlepší, co děláme! Vždyť je to mega! A co zodpovědnost vůči komunitě? To přece není jen nějaká konference, je to ta hlavní součástka celé snahy o to, aby se tu pracovalo jinak! Mrkni se aspoň na ohlasy! To pude!….

Nakonec přišel Matúš se Zuzkou s tím, že to MUSÍME udělat na Slovensku, a že sestaví manšaft lidí, kteří jsou na podobné vlně a hlavně umí podobné „eventy“ organizovat (levou zadní :-)). A už to jelo… Já si bláhově myslel, že pomůžu s ideou, řečníky a trochu s dramaturgií a občasnými otazníky. Místo toho, jsem v tom (stejně jako vloni a předloni) až po uši. Těžko si pomoct! Je to až příliš fascinující na to, to nechat být a přijet až 19.11. večer.

„Svobodu Naživo prý nemůžeme neuspořádat.. je to prý to hlavní a nejlepší, co děláme. Mrkni se na ohlasy! To pude…“ říkali mi ostatní potom, co jsem vyhlásil, že na „SNŽ 3“ už nemám sílu.

Jenomže! Já si poslední týden lámu hlavu s tím, že tam máme „5,5 přihlášených lidí“ s tím, že moje přání je pozvat minimálně 400 účastníků (aby to mělo požadovaný efekt). Za ta léta vím, že je normální hlásit se na poslední chvíli (uzavírka registrace je 18.11.). Vy, kteří jste ale něco podobného někdy organizovali víte, jaké potíže to organizátorům způsobuje – do poslední chvíle nevíte, jak uspořádat sál, kolik potřebujete židlí, visaček, jídla nebo, jak zkoordinovat dopravu, zesložiťuje to registraci,… Kolegové, kteří pořádali Svobodnou firmu měli 14 dní před uzavírkou registrace též „5,5 přihlášek“ a já najednou koukám, že lidem odepisují, že místo už je pouze „na polštářku na okně“ a nakonec odepisovali, že bohužel už místa nejsou vůbec. Nerozumím tomu, jak to funguje na Slovensku. Nevím, pro kolik Čechů je Bratislava „daleko“ nebo jim přijdou slovenské názory neinspirativní. Berouc v potaz stav dnešního fungování byznysu, ohlasy na loňský ročník, vlnu přemlouvání k tomu, aby se to letos zopakovalo a to ohromné množství práce, kterou s tím máme by mi přišlo absurdní, kdyby se nás tam nakonec sešlo pár. Ale rozhodně bych to bral jako další zajímavý impulz pro změnu toho, čemu se já osobně (už možná příliš dlouho) věnuju.

Jinak osobně si myslím, že takhle vyšperkovaný program jsme ještě neměli. Pro mě jako člověka z Čech je to samozřejmě vše na druhou, neboť zahraniční pohled je pro mě vždy mnohem inspirativnější než ten lokální. Už jsem to psal v „11 důvodech proč na Slobodu„… Tři roky jsme se snažili zvát zástupce IKEi – není pro mě lidštější a celkově inspirativnější korporace – konečně se to podařilo :-). Tři roky jsme se snažili najít někoho, kdo by nám dovedl představit srozumitelně principy metod jako je SCRUM – konečně dorazí! Já osobně jsem od loňska udělal 3 mega-objevy, které nám mohou cestu ke svobodě v práci obrovsky zkrátit – prvorepublikové družstevnictví, Baťovské principy a etické bankovnictví. Všechny tři jsou nějakým způsobem na programu. Především Ugo myslím, že nadchne (viz fotka níže) stejně jako některé postřehy Jirky Jabůrka. Ani o jedné oblasti jsem ještě před rokem neměl buď vůbec tušení nebo dnešní míru pochopení.

Co dál? Ani vám nebudu vyprávět, co přemlouvání mi dalo požádat Jana Košturiaka, který s námi nakonec bude. Už jenom jeho zažít by stačilo :-). Možná víte, že podobně jako IKEU, miluju Martinus (pro mě česko-slovenský Zappos), a to že budu moci poprvé zažít projev Miša Meška je pro mě podobným magnetem. Kéž by je chtěl někdo v Čechách (v přístupu k lidem uvnitř i venku) alespoň trochu zkopírovat! A co se týče „divných věcí“ tak kromě simulace krysího závodění a dalších podobných překvapení se můžeme těšit i na sestřih video zpovědi Martina Černohorského pořízený v předvečer jeho náhlého odjezdu do dlouhodobého exilu ve Velké Británii (možná pro někoho překvapení?? – pro mě ano). A to, že to spolu-moderuje Honza Rybář, a že s námi bude potřetí i Peťo Živý pro mě znamená obrovský vnitřní klid…

Co se týče Slováků, poslední 2-3 roky mám pocit, že téma svobody v práci obrovsky rezonuje – kdykolik na Slovensko přijedu, zažívám přednáškové sály plné lidí, nekončící otázky, zájem novinářů a firem. 20.11. je příležitost si toto téma osahat jako nikdy předtím a především se seznámit a propojit s ostatními lidmi, kteří se tomuto tématu věnují.

Pro Čechy – jak jsem psal – pokud mě v životě něco posunulo potom to byly právě názory lidí z jiné kultury. Co se týče propojení účastníků, z Ostravy, Brna a Prahy bychom chtěli zařídit společnou cestu vlakem (jako „warmup párty“) – z Prahy 19.11. – 17.39 odjezd – 21.47 příjezd. Kdybyste náhodou někdo pospíchal zpět 20.11. v 18.13 jede vlak do Prahy s příjezdem 22:21. Samozřejmě je možné vyrazit i autem a domluvit se společně na spolujízdě (vytvoříme k tomu formulář na gdocs). Co se týče ubytování, kolegové doporučují prima hotel, hostel (zde), já mám rád airbnbcouchsurfing nebo opět vytvoříme formulář na gdocs pro Bratislavčany, kteří nabízejí nocleh „á la couchsurfing“. A klidně (pro ty obzvláště zaměstnané) je možné vyrazit 20.11. ráno a vrátit se tentýž den večer. Prostě si udělat parádní den v Bratislavě. Logisticky si myslím, že je celkem jedno, jestli je to v pražském Vzletu nebo v Bratislavě.

Uzavírka registrace je 18.11. Přihlášky jsou zde. Pokud se chystáte, přihlaste prosím dříve než později (důvody viz výše). A pokud se 100% nechystáte, pomozte nám na 20.11. do Starej tržnice dostat co možná nejvíc lidí, kteří se tématu nové práce a podnikání věnují. Jestli tam na 120% chcete být a momentálně třeba třete bídu s nouzí (jste dlouhodobě bez příjmů), tj. výdaj 99 euro by pro vás znamenal zásadní propad životní úrovně, napište nám – něco vymyslíme. Důležité je tam být. Peníze nemohou stát v cestě životu. Děkuju vám. Za to, že z toho společně uděláme další společný den, na který se nezapomíná.