Kolik toho potřebujeme vědět?

Foto: DoBeRaGi

Jen na Wikipedii jsem našel 2 405 000 článků v angličtině a další milióny ve všech možných dalších jazycích. Každý z těchto článků mi přišel zajímavý. Napadlo mě, že se pokusím náhodnými prokliky najít něco, co zajímavé nebude. Začal sem tak, že jsem na úvodní stránce klepnul myší na slovo, které jsem první uviděl, a tak pořád dál a dál, a tak jsem se dostával na další a další články. Přes Seznam bestsellerů NY Times jsem se dostal na Beletrii, Romea a Julii, Viktoriánské období, Belle Époque, fašistické Německo, Východní Evropu atd. V každém článku bylo něco nového a zajímavého.

Na Wikipedii mě fascinuje přímé propojení zdánlivě nesouvisejících věcí. Myslím, že to perfektně ukazuje, jak je všechno na světě propojené pomocí neviditelné sítě. Na internetu je to síť prokliků. Takže pomocí Wikipedie existuje třeba spojení Čingischána a architektonického návrhu budovy Brazilského kongresu, Petřínské rozhledny nebo filmografie Marlene Ditrich (vše vzdálené tři kliknutí myší). Líbí se mi šance dozvědět se z křesla, židle nebo postele informace o čemkoliv, co člověka napadne.

Na druhou stranu mě straší nemožnost pojmutí té obří masy informací, která je připravena jako sloup vody za zavřenými dveřmi, která tam čeká, dokud nevezmeme za kliku, aby se na nás ve vší nahromaděné síle vyvalila.

Jak si odlišit na Wikipedii nebo obecně v životě věci, co je pro nás důležité a potřebné? V danou chvíli to nikdy nevíme a váháme mezi nekonečnými možnostmi. Čím víc jich je, tím je pro nás volba nesnadnější. Jak se ubránit pocitu, že nám pořád něco utíká? A jak se smířit s tím, že nejde stihnout všechno?

I tady platí kolik hlav, tolik názorů a tak si musí na tyto otázky každý odpovědět sám za sebe. Obecně bychom se měli pokusit smířit s tím, že nám vždycky něco utíká a pochopit, že je to tak v pořádku. Je nemožné, aby člověk „udržel se světem krok“. Naše prostředí se mění tempem odpovídajícím tomu, kolik nás chodí po planetě. Sbírat informace, přemýšlet a utvářet si vlastní názor na to je ale člověk sám. I když nám neomezené možnosti působí řadu komplikací, je dobře, že jsme součástí světa, kde je toho tolik, že nám pořád něco bude unikat.