Kdo tu parkuje, je kretén!

Způsobů, jak si o něco říci je asi tolik kolik vede cest do Říma. Nikdo nás tomu cíleně neučil, a proto to zkoušíme, jak nejlépe umíme.

Já už léta sbírám ukázky cedulí, zákazů, příkazů či proseb, jak ostatním sdělit, co mají  nebo nemají dělat.  Vybral jsem osm.  Při jejich prohlížení udělejte, prosím, dvě věci:

  1. Představte si, že to jsou vaše slova.
  2. Představte si, že byste stejnou věc řekli svému šéfovi nebo jiné autoritě.

U obou kroků sledujte své pocity. Člověku mohou dojít zajímavé souvislosti.

Zavírejte za sebou vrata! (ukázka z jednoho domu na Pankráci)

Jednoduchý, jasný, úderný příkaz. Co test? Řekli byste to tak i autoritě? Co třeba požádat? Dodat slůvko prosím? Nebo snad i uvést důvod?

Po průjezdu vždy zamknout! (ukázka ze stejného domu na Pankráci).

Infinitiv měl a stále má v naší kultuře silnou roli. „Sednout! Lehnout! Mlčet!“ Ústa učitelů, rodičů, šéfů, vojáků jich byla plná. Co test? Řekli byste to tímhle způsobem autoritě?

Dlouholetým zvykem bylo… Nebuďte líní! (poslední ukázka ze stejného domu).

U všech třech tipuji stejného autora. Jedná se přibližně o desátou snahu přimět ostatní k tomu, aby zavírali. Tento apel na minulé zvyky a výzva „Nebuďme líní!“ může oslovit spolubydlící, kteří pamatují staré zvyklosti. Těch v domě již ale mnoho nebydlí. A dveře jsou proto stále nezamčené.

Předem neohlášené návštěvy nepřijímáme (ukázka z jedné školy v Praze). Jasné, čisté oznámení. Co test? Řekli byste to tímto způsobem autoritě?

Proč nepožádat o pochopení a třeba i uvést důvod? Např. takhle: Vzhledem k
provozu školy si, prosím, domlouvejte návštěvy předem.

Na stravenky nevracíme! (ukázka z jednoho pražského obchodu)

Jak časté! A jak suché! Prošlo testem? Co by na to řekl šéf? Tak proč to všechny možné krámky a krámy tak lavinovitě opisují jeden od druhého? Asi aby neprodělali!? Co i zde uvést důvod a požádat o pochopení?

Přísný zákaz! Při nedodržení… (ukázka z hotelu ve Velkém Strašecí).

Vyhrožování ovládáme mistrně. Jak už to bývá, vyhrožujeme těm „pod námi“. Nebo vám to prochází testem? Co třeba: „Náš hotel je nekuřácký. Děkujeme, že zde nekouříte!“?

Nájemníci prasátka,… (ukázka z jednoho domu v Nuslích)

Dobře míněná snaha domovníka o to, aby nájemníci vynášeli své odpadky do popelnic. Možná je váš vztah k autoritám takový, že vám tenhle nápis testem projde. Mně ne. Mým uším zní jako ponížení. A to je u nás tak časté… Když už nevíme kudy kam, saháme po něm. A že nevíme sakra často! Hlavně za zdmi našich bytů či domů. Pozor na následky: 4 jezdci!

Co k tomu říct? (ukázka z východních Čech)

I některé naše vzory v politice sahají často po podobně hulvátských kartách. A tak nejsou ani mezi lidem zdaleka výjimkou.

Vyrostli jsme v zákazech, příkazech, vyhrožování a ponižování. Proto i většina nápisů, okolo nás podobnou rétorikou přetéká.

Vyrostli jsme v zákazech, příkazech, vyhrožování a ponižování. Proto je jich i většina nápisů okolo nás plná.

Tradiční úcta k výše postavené autoritě a moci mizí. A s tím i funkčnost výzev, které se snaží zastrašit nebo zesměšnit. Zdá se, že ti, kteří si to uvědomili se již nehrbí před těmi „nahoře“ a neponižují ty „dole“. V jejich komunikaci nalézáme méně infinitivů, výhrůžek, zákazů a nadávek. O to víc používají slovíčka jako děkuji, prosím, žádáme, protože nebo z důvodu. Zkusme to také!

P.S.: Jestli narazíte na zajímavý nápis a budete mít po ruce aparát, prosím udělejte fotku a pošlete ji na: www.cedulart.cz