Každý Čech už dostal nakládačku!

Foto: ste peg

Cizinci žijící v naší zemi jsou nevyčerpatelnou studnicí názorů na nás Čechy. Názorů, nad kterými můžeme mávnout rukou nebo se nad nimi zamyslet. Zde je jeden, který stojí za zamyšlení.  Naše kamarádka Larisa, původem Bulharka, žije v ČR bezmála dvacet let. Její kritický pohled nutí k zamyšlení o tom, jací jsme. Slova, která volí (přestože hovoří plynně česky) dodávají příběhům zvláštní nádech. Před časem pronesla větu, která se mi vryla do paměti: „Mám pocit, že každý Čech dostal už někdy v životě nakládačku.“

Nakládačkou myslí Larisa to, co je pro většinu z nás, kdo vychováváme děti, zcela běžné – výprask, nasekáno, nařezáno, trest, vařečka, pásek… Jen si vzpomeňte na všechny ty výchovné nástroje našich rodičů nebo se podívejte po svých.

Na našich zájezdech často narážíme na téma výchovy. A já jsem za poslední léta vyslechl tolik příhod, že by obsáhly knihu. Zde je jen několik málo vybraných vzpomínek/citací na téma, jak to s námi dělali naši rodiče/učitelé ve chvílích, kdy jsme se nechovali podle jejich představ:

„Náš táta jezdil na traktoru, a tak nás řezal řemenem od motoru.“

„O mě naši zlomili vařečku.“

„Zavřeli mě za dveře s tím, že mě odvážejí do polepšovny.“

„Mně vyhrožovali, že mě odnese čert.“

„Já jsem pravidelně dostával dvě facky – zprava a zleva, prý abych neztratil rovnováhu.“

„Paní učitelka vzala křídu a na čelo mi napsala „B“ jako blbec. Celou hodinu jsem si to pak nemohla smazat.“

„Paní učitelka mě postavila se spolužačkou před tabuli a ostatních se zeptala: ‚Děti, jaký je rozdíl mezi Ládíkem a Jiřinkou?‘. Děti hádaly, ale netrefily se. Paní učitelka nakonec řekla: ‚Ládík má sice pěkné oblečení, ale menší mozek než Jiřinka, proto je hloupější a proto má horší známky. Tak abyste věděly, děti‘.“

Ač s obtížemi, dávám Larise za pravdu. Čecha, který nedostal „nakládačku“, jsem ještě nepotkal. Řemen od motoru, opasek, vařečka, řetěz, ruka nebo noha udělaly své. My Češi jsme byli vždy poslušní. Uctívali jsme autoritu. Jsme poslušní. Bohužel také mimořádně nesebevědomí a vystrašení. A kdo by nebyl, když mu hrozí řemenem od motoru!?

To, že je někdo malý a slabý, ještě neznamená, že ho já, velký a silný, mohu ponižovat a bít.

K mému překvapení se věci nijak dramaticky nemění. Trestat děti (i fyzicky) je dnes stále normální. Podle odhadů FOD je v ČR ročně týráno více dětí, než kolik je obyvatel Benešova. To, že je něco časté, ještě nemusí znamenat, že je to normální! To, že je někdo malý a slabý, ještě neznamená, že ho já, velký a silný, mohu ponižovat a bít. Bohužel mnoho z nás si i dnes stále myslí opak. Co myslíte vy? Je dobré trestat děti? Je dobré je trestat fyzicky?

P.S.: „Nakládačku“ nedostávají samozřejmě pouze české děti. Jsou místa na této planetě, kde je dětství (mnohdy celý život) holým bojem o přežití.