Jan Werich pro mě byl tím, kým je dnes asi nejvíce Jaroslav Dušek. Filozofem, který umí své pohledy na život sdělit tak, že Rezonují (s velkým R). Zde je úryvek, který kamarádi před časem sdíleli na netu. Popisuje vlastně veškerou podstatu svobody. 

Zde je malý výňatek toho, co zaslechnete ve videu nahoře. „Někdy si myslím, že jsme udělali velikou chybu, když jsme o svobodě nechali mluvit jen básníky a táborové řečníky. Básníci nedefinují věci moc přesně a už vůbec ne táboroví řečníci. O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele. Děti se měli učit o svobodě. Ve škole. Docela vědecky – tak, jak se učí počítat. A měl to být povinný předmět. Náramně povinný – každý den. A měli jsme je učit, že svoboda není jen to básnické volání po křídlech. Měli jsme je učit jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií, jak svobodu je vždycky nutné spojit s kázní. Jak si každý může dělat, co chce, jen pokud při tom nešlape sousedovi na kuří oko. Jenže, s lidma je těžko, dokážou si věci vážit věci, jen když je na chvilku ztratily. To platí o svobodě jako o všem ostatním. Dokud vám někdo za zády nediktuje s revolverem mezi lopatkama co máte říkat, psát a učit, nevíte opravdu jaká je to veliká věc – Když smíte říkat, psát a učit, čemu věříte.“ Nikdo si nikdy nesmí myslet, že je něco víc než druhý. Možná že toho má víc v makovici, možná že nosí lepší košili, možná že má větší ruce, tohle všechno ho jen zavazuje, aby toho udělal tím víc. Tím víc, pro ty co mají horší košili a menší bicepsy. Jenomže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti lidi, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je to celé tajemství a jediný recept na štěstí. A to platí pro všechny.

A verze pro ty, kteří preferují třeba angličtinu: „Sometimes, I feel that we had made an enormous mistake, when we let poets and folk leaders to talk about the freedom. Poets do not define the freedom and not the folk leaders. We should have let teachers to talk about the freedom. Children should have learnt about the freedom – at school. Quite scientifically – the way they learn to count. And that should have been a compulsory subject – really compulsory subject – every day subject. We should have taught children that freedom is not just the poets calling for flying wings. We should have taught them the real different between the freedom and anarchy, how freedom must go hands in hands with discipline – That, everyone is free to do what he wants as long as doesn’t hurt someone. But, it is not easy with people. People can appreciate thinks only when they lose them for a short time. That’s with freedom as well as with everything else. Unless someone with a gun behind your back dictates you what you must say, write and teach you do not know how big think it is – when you can say, write and teach what you really believe in.

Hřebíček na hlavičku, co?