Jak vedou zloději á la Hollywood?

Jak vedou zloději á la Hollywood?

Foto: sluggerwv

Zloděje a zabijáky nemáme rádi. Jedinou výjimkou je film. Tam je milujeme. Alespoň soudě podle úspěšnosti těch se zabijácko-zlodějskou tematikou.

Mimochodem: jeden z nejefektivnějších způsobů, jak se naučit vést lidi, je sledovat právě hollywoodské filmy tohoto ražení. Lehkost, s jakou různí zabijáci a zlodějíčci prezentují své vize, sestavují týmy nebo motivují ostatní, je dech beroucí. Myslím si, že způsoby špičkových zločinců filmového plátna jsou velmi zajímavou alternativou upachtěným snahám plným nucení a manipulace, tak častým ve firemním světě.

Mezi nejpovedenější gangstersko-vůdcovské snímky patří bezesporu Dannyho parťáci. Proto jsme podle nich nazvali i jedno z našich podzimních setkání. Jak to tedy dělají hollywoodští zločinci? A co od nich můžeme odkoukat? Zde je patnáct základních bodů, kterých se nejčastěji drží:

  1. Jsou to oni. Naprostým základem je autenticita. Nehrají si na někoho jiného, na druhých nezkoušejí naučené techniky, neodříkávají naučené proslovy. Nejsou lacinou kopií svých předchozích šéfů ani jiných lidí.
  2. Mají vliv. Automaticky přitahují druhé. Jak? Svým charismatem, které stojí na směsi vlastností, jako jsou spolehlivost, upřímnost, velkorysost a pevné sebevědomí. Jsou čitelní a člověk tak s nimi ví, na čem je.
  3. Mají magnet. Kromě osobnosti mají něco – vizi, nápad nebo plán – co jako magnet přitáhne druhé. Ať už je to vykradení banky nebo únos, mají projekt, na kterém se ostatní chtějí podílet. Čím silnější magnet, tím méně jiných pobídek.
  4. Nezajímají je diplomy. Když hledají nováčky, nezajímají se o naleštěné životopisy a vystudované školy. Zajímají je znalosti a dovednosti, silné a slabé stránky.
  5. Role šijí na tělo. Nemají definované pozice, na které se snaží dosadit lidi. Naopak. Najdou vhodné lidi a těm se snaží ušít roli na tělo: „V čem seš dobrej? Tak budeš dělat tohle!“
  6. Budují vztahy. A vztahy stojí na důvěře a vzájemném respektu. Proto místo podepisování smluv investují energii do vzájemné důvěry.
  7. Kolíkují hřiště. Nejasné hranice způsobují zmatek. Zmatek působí chyby a chyby znamenají v zločinecké branži obvykle předčasný konec. Proto na začátku stanoví jasná pravidla a striktně hlídají jejich dodržování.
  8. Jsou nároční. Vědí, že když si řeknou o málo, dostanou málo. Vědí ale také, že když si řeknou o hodně, dostanou hodně. A tak je jejich volba jasná.
  9. Každý dělá to, v čem je nejlepší. Malý mrštný Číňan skáče a ten s hbitou rukou krade. Nikdo nedělá nic za druhé. Každý má jasnou roli, která vyplývá z jeho/jejích silných stránek.
  10. Nevyjdou s každým. Řada firemních šéfů se mylně domnívá, že musí vyjít s každým. Tak jako nám nesednou každé šaty, nevyhoví nám ani každý člověk. Proto do manšaftu berou jenom ty, kteří jim sednou. S ostatními se nekompromisně loučí.
  11. Převládá pozitivní komunikace. Průměrný firemní šéf se snaží přistihnout své lidi při tom, co dělají špatně. Gangster na to jde jinak. Snaží se přistihnout ostatní při tom, co dělají dobře. Ví, že když se do manšaftu vkrade blbá nálada, začnou se dělat chyby. A jak známo, chyby jsou v zločinecké branži konečná.
  12. Vedou situačně. Ne podle šablony, ne každého a vždy stejně. Před akcí se plánuje, přemýšlí, diskutuje. Když se jde do akce, rozhoduje šéf. Řídí naprosto direktivně. Bez skrupulí.
  13. Nedřou 15 hodin denně. Tak, jak je obvyklé u mnoha dnešních manažerů. Práce má v jejich životě, řekněme, rozumnou míru. Nejhorší, co se zločinecké bandě může stát, je utahaný, nevyspalý a tím i nevrlý šéf. Mimochodem, uhnaného šéfa bych nepřál žádnému manšaftu.
  14. Zajistí všem, co potřebují. Chápe základní rovnici funkčního vztahu, tj. když od někoho něco potřebuji, je nutné mu za to něco dát. Ať to jsou veškeré pomůcky, vybavení pro splnění úkolu nebo vlastní odměna. Co se odměny týče, ve firemním světě si generální ředitel vyplácí často až stonásobky platu nejhůře placených zaměstnanců. Zločinci se obvykle dělí daleko, daleko spravedlivěji.
  15. Komunikují, komunikují, komunikují. S lidmi je to stejné jako s počasím. Chvíli mají jasno, ale netrvá dlouho, než se zase zatáhne. A tak komunikují a vyjasňují. Proč? Když není jasno, je špatně vidět. A když není dobře vidět, je možné něco přehlédnout. To vede k chybám a chyby v zločinecké branži… no znáte to.

Nevím, jak vám. Mně to zní lákavě a jednoduše. Proto se tím při práci s lidmi řídím. A raduji se, že se tyto principy pomalu vkrádají i do světa firem, kde trávíme tolik času…