Orgasmus za 30 vteřin?

Jak zhubnout za dva týdny?
Jak připravit hostinu pro celou rodinu v reklamní pauze oblíbeného seriálu?
Jak zítra zbohatnout?

Návody a rady tohoto typu se na nás valí ze všech stran. Nedávno jsem zjistil, že některé časopisy v zahraničí už k nadpisu článku přidávají i informaci o době potřebné k přečtení článku, aby si čtenář mohl být jistý, že tenhle článek může stihnout v pauze na cigaretu a na tamten musí počkat, až pojede z práce tramvají, kde má dvanáct minut. Jiný vůbec nebude začínat, protože půlhodinu z nacpaného dne prostě nemá čas hledat.

Možná je blízko doba, kdy se informace o době potřebné k přečtení bude tisknout i do klasické literatury. Vezmete si pak do ruky Joyce, Kunderu či Fitzgeralda a budete je porovnávat a vybírat si podle doby potřebné k jejich přečtení.

Nebo se rozhodnete jet na víkend do Paříže:

Hotel zamluvíte podle toho, abyste byli v průsečíku míst, která chcete navštívit, a tak omezili zbytečné a neplodné courání po pařížských ulicích. První den půjdete do Louvru, kde je na 60 tisících čtverečních metrech 35 tisíc uměleckých děl. Jen tahle informace vás začíná časově stresovat, protože vás okamžitě napadne, že se to nedá stihnout. Ale vy to chcete stihnout. Jste v Paříži právě teď, a kdo ví, kdy tu budete znova, v práci je toho tolik, že další dovolená nebude dřív než příští rok. No ale pak jsou další místa, která potřebujete stihnout, proč byste měli jet tedy dvakrát za sebou do Paříže? Ne, vy jste tu teď a chcete to využít na maximum. První den jdete do Louvru, kde bude u pokladny napsáno: Vlámští mistři – 30 minut, italská renesance – 60 minut, Etruskové – 75… Odtud se vydáte třeba do kavárny a číšník vám u pultu místo „Dobrý den, jak se máte?“ sdělí, že máte štěstí, že jste přišel právě k nim, kde mají systém tak pod kontrolou, že vás nebudou okrádat o drahocenný čas. U nich v kavárně vám stačí přesně 2 minuty 20 vteřin na perfektní capuccino. Protože za třicet sekund nakape káva, za třicet se ohřeje pěna, za třicet se připraví cukr, lžička, podšálek, dvacet sekund trvá zaplacení. „Pak máte přesně třicet sekund na vypití kávy,“ dodá s pyšným a spokojeným úsměvem. Z kavárny letíte na metro, abyste se stihli podívat do čtvrti La Defence, o které jste tolik slyšeli. V metru štípáte lístek a prodíráte se spolu s ostatními koridorem k nástupišti.

V jednu chvíli vás staví krásná mladá slečna větou: „Pane, máte 5 minut čas?“ S kamennou tváří odpovídáte rezolutní a skálopevné: „Ne.“ No jasně, jste přece na dovolené, kde byste těch pět minut vzali? Ty by vám pak chyběly a museli byste je někde nahnat. Vyšetřit pět minut by se dalo třeba tím, že místo vany si dáte sprchu nebo místo čaje coca colu, ale ještě že jste odmítli, nemusíte teď tenhle problém řešit a je celkem jedno, že jste nezjišťovali příčinu toho, že vás slečna oslovila, beztak vám určitě chtěla něco prodat. Jedete metrem do La Defence, kde projdete spolu s ostatními hlavní prostranství a jste celkem zklamáni, protože jste čekali mnohem víc. A to je před vámi ještě půlhodinová cesta metrem zpět do centra. Tohle se tedy vůbec nevyplatilo, protože vás to stálo dvě hodiny. Zbývá už jen zítřek a nevíte, jak se dá Invalidovna, Champs-Elyssés a Disneyland stihnout, když vám večer letí letadlo. A už začínáte přemýšlet, v kolik budete zítra muset vyrazit, abyste na letišti byli včas, v kolik začnete balit, napadá vás, co když člověk na recepci, který tam má být nonstop, zrovna zítra tam v dobu, kdy odjíždíte, nebude, a tak vás zdrží. Všechno ale dobře dopadne a vy na cestě domů, která vaším letadlem trvá přesně 2 hodiny, přemítáte o další dovolené společně s myšlenkou, co vás čeká zítra v práci, která se vkrádá do plánování další cesty. Řím nebo Neapol? Možná Casablanca…

V našem světě již nezbývá příliš věcí, které bychom se nesnažili zrychlit – rychločtení, rychlovaření, anglicky za 3 měsíce, hubnutí o 20 kilo za týden, „power yoga“ nebo „power napping“. Nebo návody, jak přivést partnera k orgasmu za 30 sekund!

Začíná být čím dál tím víc lidí, kteří si toho všímají a něco s tím dělají. V Itálii funguje už od roku 1989 hnutí Slow food. Je to eko-gastronomická organizace, která se snaží bránit rychlosti v našich životech, která se pak odráží na našich stolech. Dnes mají 85 tisíc členů ve 132 zemích světa a snaží se propagovat kvalitní kuchyni založenou na místních surovinách a způsoby a kulturu jídla a stolování v pravém slova smyslu.

Další zajímavý projekt je Slow cities movement. Hnutí si klade za cíl propagovat myšlenku zpomalení životního tempa, znovunalezení vztahu k tradicím a lokální kultuře, která ve spojujícím se světě mizí.

Na průzkumech je doloženo, že životní tempo a ekonomický rozvoj neustále rostou, přičemž spokojenost lidí klesá. Realita kolem nás je tak logickým nesmyslem.

Je to ale ještě běh na dlouhou trať, než se trochu uklidníme a poznáme, že nás to tak třeba baví mnohem víc. Příkladem této dlouhé cesty může být jedna z kritik knížky In praise of slow od Carla Honore, která rozebírá problém zrychlené doby a nabádá ke zpomalení. Tato propagační kritika, která je u knížky na stránkách Amazonu, říká: „Rush to your bookshop.“